Je to napínavý příběh. Veliký zlom pro jednoho člověka. Rádi čteme a rádi slýcháme o takových hlubokých zvratech v lidském životě. Kdyby byly tenkrát vycházely bulvární noviny, zřejmě by se v nich o Pavlovi psalo na titulní stránce hned vedle zpráv o svatbách, rozchodech a úmrtích. Byl to převratný životní okamžik. Damašská událost měla zásadní vliv na Pavla. A zdaleka nejen na něj.

 Mně v Boží blízkosti je dobře. (Ekumenický překlad)

Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha. (Kralický překlad)

      Jako studenti gymnázia jsme vedli sáhodlouhé debaty. Nahrávala nám otevřená doba počátku 90. let, nahrávalo nám i společné ubytování v internátu. Jedním z častých témat našich hovorů byla víra. Je Bůh? Není Bůh? Jak Bůh je? Jak Bůh není? Všemožné argumenty byly snášeny pro a proti Boží existenci. Ačkoliv to byly rozmluvy pěkně šťavnaté a zapálené, přesto jim něco chybělo. Pán Bůh v nich vystupoval pouze jako námět k hovoru. Jako jedna z mnoha položek, o kterých si lze povídat: přečtená kniha, nové kolo, Bůh, taneční hodiny, bermudský trojúhelník. Kdeco se dostane na přetřes.

Sestry a bratři, tak nějak vypadala první oslava vánoc. Bezpochyby byla skromnější, než to, nač jsme zvyklí my v 21. století. Ale přesto má Lukášův vánoční příběh dost společného s našimi životy. Třeba hned samotný začátek. V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta. (1) Vrchnost už si zase něco vymyslela! Jakoby těm nahoře nestačilo, že obyčejní lidé žijí obyčejně, chodí  do práce a prožívají své radosti a smutky.

Bůh, který řekl „ze tmy ať zazáří světlo“, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy na tváři Kristově.    

Máme za sebou nejdelší noc v roce. Od nynějška světla přibývá a tma ustupuje. Příroda každoročně napodobuje události z počátku světa. Když vznikal tento vesmír, dělo se tak přes světlo. Nehybná temnota a prázdnota se rozpohybovala zářením. A pak se vše začalo na sebe balit jako sněhová koule. Takže ve výsledku jsme zde my. Od samotného počátečního záblesku vede cesta až k nám. Ke každému osobně.