Když se ve volné přírodě nějaké zvíře či nějaká rostlina ocitne v dlouhodobém ohrožení, dostane se do péče ochránců. Alespoň v civilizovaných zemích. Vyhlásí se chráněné území, podniknou se pokusy zlepšit životní prostředí, podpoří se rozmnožování, nebo se dokonce příslušný druh rovnou zahrne do seznamu ohrožených. Odsud pak plynou ony známé výrazy: „zákonem chráněná rostlina“, „zákonem chráněný živočich“. Je až s podivem, že se najde dost lidí, kterým tato problematika leží na srdci. Kteří se zasazují, aby naše přírodní bohatství bylo zachováno. Aby rozmanitost a pestrost nebyly vytlačeny jednotvárností. A také, aby naše lidská rozpínavost nezničila krásu, jež se vyvíjela po miliony let a nelze ji jen tak nahonit nějakými vynálezy.
