Radost k nezkrocení

Lukáš 19,28-40

Přiznávám, bratři a sestry, mně se ta scéna náramně líbí. Rád bych byl u toho. Rád bych se přenesl do oné předvelikonoční atmosféry a spolu s ostatními prožíval oslavu královského vjezdu do Jeruzaléma. Vlastně mne tenhle okamžik z Ježíšova života přitahuje úplně nejvíc ze všech. Někdo by rád na vlastní oči spatřil Ježíšovy zázraky, někdo by rád na vlastní uši slyšel Ježíše vyprávět podobenství. Někdo by rád poseděl s Ježíšem u stolu a třebas by i rád ochutnal víno proměněné z vody.

Nářek a útěcha

Izajáš 54,7-10

„Ach, to přece nebylo nutné.“ Někdo s sebou přinesl cosi, drobnou pozornost, která udělá radost. Ačkoli je slovy odmítána, uvnitř duše přesto člověka těší, snad byla i trochu očekávána. Takový je návdavek přízně. Setkáním s člověkem získávám navíc dar, který působí ještě dlouho po předání. A co když se ve svých dnech setkávám s Bohem? Dostávám i od něj něco navíc? Co mám ke své víře?

Útěcha - odkud a pro koho?

2. Korintským 1,3-7

Pochválen buď Bůh – Bůh veškeré útěchy! Takto vznosně a slavnostně začíná druhý dopis korintským křesťanům. Milé sestry a milí bratři, stojí za připomenutí, kdo napsal tenhle oslavný verš. Apoštol Pavel – člověk na cestách, člověk bez stálého domova. Starověký poutník, který se trmácel tisíce kilometrů od města k městu jen proto, aby lidem vyprávěl o Ježíši Nazaretském. Na něho Pavel všechno vsadil, s ním spojil svůj život. Pavel byl jedinečným hrdinou víry.

Jiné zdroje

Exodus 17,1-7

Cesta pouští, cesta pustinou a půstem jako obraz životní cesty? Sestry a bratři, čemu přirovnáme naše pozemské putování? Kudy vede naše cesta? Úseky snadné se střídají s úseky nesnadnými a vyprahlými, pustými a vysilujícími. Nejsme první, před kým se otevřela úmorná pouť.

Věřím ve Stvořitele

Žalm 148,5-7a

Děti začaly v nedělní škole probírat apoštolské vyznání víry. V jednotlivých nedělích budou postupně procházet součásti vyznání. Minule začali se slovem silným, vlastně se slovem nejsilnějším: Věřím. Dnes navážeme – věřím v Boha Stvořitele nebe i země.

O cirkusu a lásce

1. Korintským 13

Sestry a bratři, asi všichni dobře známe právě přečtenou velepíseň na lásku od apoštola Pavla. Ostatně tahle kapitola zřejmě patří k nejznámějším místům v Bibli. Proto budu nyní trochu drzý a dovolím si Pavlova slova překroutit. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, kdybych rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, kdybych hory přenášel, (1-2) pak bych se dal k cirkusu. Jen považte – kdyby tohle všechno Pavel dovedl, jak báječná cirkusová čísla by mohl předvádět! Jazyky lidské a andělské by skvěle zapadly do vystoupení břichomluvců.

Skromné začátky

Skutky 16,9-15

Když před dvěma týdny začínala v Soči olympiáda, připravili organizátoři na úvod velkolepou podívanou. Chtěli si spolu s diváky nový začátek užít. Když se dva lidé rozhodnou uzavřít manželství, uspořádají na úvod svého manželství svatební oslavu. Chtějí si spolu se svými přáteli a příbuznými nový začátek užít. Když se láme rok, pořádají různí lidé všelijaké oslavy, poznamenané alkoholem, hudbou, rachejtlemi. Chtějí si nový začátek užít. Sestry a bratři, překvapuje nás takové slavení? Nemělo by. Skrývá se za ním prosté lidské očekávání, že přichází nový, dobrý, naplněný čas.

Žádné báje

2.Petrův 1,16-19

Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, píše apoštol. (16) Sestry a bratři, kdo může o sobě něco podobného prohlásit? Nedát se vést vymyšlenými bájemi. Samozřejmě, neulpěme na starověkém slovníku. Klidně výrazivo obměňme. Jsem si jist, že apoštol by nám takovou aktualizační změnu schválil. Tedy – „Nedali jsem se vést vymyšlenými bájemi“ pro nás dnes znamená: Nedali jsme se vést planými řečmi. Nedali jsme se vést nepodloženými nadějemi a esoterickými pověrami. Nedali jsme se vést bezduchými teoriemi, vychytralými taktikami.

V Boží paměti

Genesis 8,1-12

Sestry a bratři, příběh o potopě známe většinou už od dětství. Zpravidla na něj nahlížíme od zdárného konce a v paměti si jej nadepisujeme slovy: Noe a duha. Ano, na závěr s těmi, kteří katastrofu přežili, Bůh uzavřel smlouvu a slíbil: Už nikdy nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi. (9, 11) Znamením té smlouvy je duha. Konec dobrý – všechno dobré?

O odpuštění

Matouš 18,23-35

Matouš – evangelista – chodil do kostela. Nebyla to žádná velká stavba s věží, nýbrž jen prostá modlitebna zařízená v největší místnosti běžného obytného domu. Tam se konaly prvokřesťanské bohoslužby. Ale už tehdy to bylo křesťanské shromáždění se vším, co známe i my. Písně, čtení z Písma svatého, rozhovory, kázání, modlitby, večeře Páně…

Kázání