Sestry a bratři, je advent a je tedy čas myslet na Ježíšův příchod. Nikoliv jen na první, chudičký příchod do betlémských jeslí, který zanedlouho oslavíme. Je čas myslet také na druhý Kristův příchod na sklonku věků, na příchod v moci a ve slávě. Je čas myslet na příchod, který oslavíme neznámo kdy. Boží církev vyhlíží tento slavný den. Vyhlíží, ale podrobnosti nezná. Jsou to jenom náznaky a příznaky Kristova návratu, co se z Bible dovídáme. Evangelium nezachází do detailů, nepředkládá nám vyčerpávající popis budoucích událostí. Evangelium jenom tu a tam něco lehce poodhalí. Když nyní v adventu čekáme na Krista, čtěme Bibli pozorně, nepřeskakujme v ní tajemná místa a ptejme se, co nám vlastně odhalují. Jaké vyhlídky vlastně máme? Jsou to vyhlídky radostné nebo to jsou vyhlídky pochmurné?

Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. (25) Tuze špatná vyhlídka. I filmoví tvůrci jsou na  takovéhle katastrofické scény krátcí. Dokáží znázornit všelijakou pohromu, ale celosvětový strach se znázorňuje těžko. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět. (26) Lidé budou hledat útočiště, ale nenajdou je. Lidé budou hledat dobrá řešení, ale dobrá řešení nebudou k mání. Rozpoutá se cosi nepředstavitelného. Ježíš o tom mluví jako o řevu valícího se moře. Moře je nezkrotitelný živel. Vymkne-li se řádu, stává se smrtelně nebezpečným. Teprve pevné břehy a pevný řád zaručují bezpečí. Kde se ztrácejí hranice a meze, kde chybí řád, tam se na člověka všechno valí nepředvídatelně hlava nehlava. Proto nebude úniku.

Je to vskutku tuze špatná vyhlídka. Svět ztratí řád, rozmůže se chaos. Návrat do prvních okamžiků stvoření – poušť a houšť. Jen stěží nacházím vhodná slova. Přísně popisný vědecký jazyk nedokáže porušenost světa vystihnout.  Snad je lepší podle starobylého prorockého vzoru použít slovník spíše básnický. A tak tedy – nejen země, dokonce i nebeské mocnosti se zachvějí. I odvěké řády hvězdných drah pozbudou platnost. Zkrátka hrůza. Apokalypsa. Svět bez řádu. Svět, kde si každý řádí sám podle sebe – člověk i příroda. Šílený svět bez řádu, kde je vše povoleno. Svět, v němž neexistuje ani odměna, ani trest. Až mi z té příšerné představy běhá mráz po zádech.

Máme před sebou neradostnou vyhlídku světa, který přišel o všechny zábrany. Kdo mu je vzal? Kdopak to zbavuje svět řádu? Odnímá řád od světa Bůh, nebo jej odnímají lidé? Působí světové otřesy sám Stvořitel, či snad je působí stvořené lidstvo? Odpověď na tuhle otázku Bible jenom naznačuje. Domnívám se, že nepořádek ve světě pochází od lidí, nikoliv od Boha. Vždyť co by z neřádu a zmatku Pán Bůh měl? Co by laskavému Hospodinu prospělo, že lidé jsou ohrožení a ustrašení, bezradní a zoufalí? Onen neřád, onen zneklidňující zmatek vnášejí do světa samotní lidé. Je to naše dílo. A ani se při něm příliš nenadřeme. Jde nám to jaksi samo od sebe, téměř nic pro nás není problémem.

Nebesa se nemusejí otřásat zásahem shůry. Stačí zdola pozvolna foukat všelijaké škodlivé plyny a v obloze se objeví díra. Ani moře se nutně nevalí na Boží pokyn. Stačí jenom udělat ze zeměkoule skleník, v němž tají ledovce, a mořská voda pak stoupá pomalu, ale jistě. Kam až se dovalí, těžko povědět. Ovšem hrůzu nahání spolehlivě. Neradostné vyhlídky. Sami si však za ně můžeme. My sami si svůj vlastní svět děláme šíleným a neřádným. Ztrácíme cit pro řád, ztrácíme soudnost. Zbraní jsme vyrobili tolik, že naši planetu dokáží zničit ne jednou, ale rovnou několikrát. Dnes a denně jako lidstvo rozvazujeme stvořitelské řády. Šťouráme se v genech, a nevíme, jak to dopadne. Z lidských zárodků si děláme zahrádku na náhradní díly, a netušíme, jaký to vezme konec. Obklopili jsme se sdělovacími prostředky, obepnuli jsme svět sítěmi drátů a signálů, chrlíme informace jednu přes druhou, avšak řád jim dáváme jen zřídka. Ty neradostné vyhlídky jsou již nastartovány, již jsou v chodu. Kristus mluví o tom, co již zakoušíme. Totiž, že světu chybí řád, že světu chybějí pravidla. Až  z toho na nás jde strach.

Dnešní evangelium, třebaže se to na první poslech nezdá, je skutečně radostnou zvěstí. Pochmurné vyhlídky, o nichž byla dosud řeč, nejsou tím jediným, co se dovídáme. Vedle špatných vyhlídek se objevují také vyhlídky dobré. Bohu díky za ně! Ony dobré vyhlídky jsou pro nás důležitější nežli ty nedobré. Pocházejí totiž od Boha, nikoliv od lidí. Hospodinův Duch je k nám přivanul. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko. (27n) Když se vám bude zdát, že svět se ocitl v úzkých, nebojte se. Neděste se, když se zakymácejí dosavadní zvyklosti a pravidla. Neděste se, když se budou vynořovat násilníci důmyslní i šílení. Neděste se, když budou propukat boje, když objeví nové nemoci bez léků. Neděste se, když se ze světa vytratí řád. Naopak – napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše záchrana se v tu chvíli od nás nevzdaluje, nýbrž přibližuje. Bůh je při nás. Neponechá nás v nouzi. Jak zpívá jeden spirituál. Do lží, běd a zmatků Bůh se sklonil k nám. Kristus se neštítí lidské bídy. Pozemský nepořádek mu nezabrání přijít. Přišel do betlémského chléva, přijde i do dnešního nepořádku.

A to je radostná vyhlídka. Svou radostí plaší předešlou pochmurnost. Když my lidé nedbáme na řády a pravidla, věrný Bůh volá svět k nápravě. Posílá své Slovo – píše evangelista Jan. Posílá svého Mesiáše, aby uvedl svět do pořádku. Aby obnovil poškozené řády. Aby svým učením urovnal a uspořádal, co je rozházeno. Prostřednictvím Ježíše Krista Bůh dává světu nový řád. Řád, který nevytvářejí lidé živelně právem silnějšího. Bůh dává světu nový řád, nový zákon, jenž se prosazuje mocí zabitého a vzkříšeného Beránka. Řád, který se prosazuje láskou a moudrostí.

Jestliže kolem sebe vidíme divné věci, jestliže se nám zdá, že se svět zbláznil, neznamená to, že Pán Bůh svět opustil. Nikoliv jen špatné jsou nastartovány, ale i dobré vyhlídky už nastartovaly a jsou v chodu. Slavíme advent, proto věnujme pozornost právě těm lepším, těm Božím vyhlídkám. Pán přichází a my jej s celou církví vyhlížíme. Pán přichází a je zahalen oblakem. (27) Ještě jej nevidíme zcela jasně, jenom jaksi mlhavě, zastřeně. Avšak Kristův příchod již je patrný. Tu a tam z něj něco zahlédneme.

Náš Pán přichází s mocí a velikou slávou. A právě jeho moc a jeho slávu můžeme již v tomhle světě objevit. Není to moc pyšných vládců, ani moc vychytralých politiků. Není to sláva veleúspěšných magnátů, ani sláva komerčních hvězd. Kristova moc a sláva se zjevují na jiných místech – v nezištné pomoci, v poctivé práci, u obětavých dárců, ve zvěstování evangelia o Božím řádu. Pokud tuhle předivnou moc a slávu ve světě nacházíte, pak jste již zahlédli přicházet Syna člověka a království Boží je i vám blízko. Amen.

Jan 1,1-14                  273; 583, 632; 355; 269; 678                Římanům 12,1n

Kázání na 1. adventní neděli,  30. listopadu 2014.

Obrázek: Wikipedia