"Odstup, satane! Jdi mi z cesty!“ Příkrá slova znějí v dnešním evangeliu. Na něco takového nejsme od Ježíše zrovna zvyklí. Spíše od něj slýcháme slova laskavá a vlídná, slova vstřícná k těm, kdo jsou znejistěni životem. A nyní náhle jako studená sprcha: „Jdi mi z cesty, satane.“

Něco se změnilo, sestry a bratři. Něco musí být jinak, že Ježíš náhle takto přitvrdil. Muselo se objevit cosi, co zde dříve nebylo a co narušilo poklidný chod Ježíšovy činnosti. Vraťme se hned k prvním slovům dnešního čtení: a začal je učit. (1) Tady spočívá důvod změny. Ježíš začal učedníkům předkládat cosi nového. Cosi překvapivého. A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět. (1) Zlom přinesla Ježíšova slova o utrpení. Slova o vlastním utrpení. Až doposud šlo v evangeliu všechno hladce. Jako po másle. Ježíš procházel krajem, hlásal Boží království, které se přiblížilo nikoliv vyvoleným, nýbrž lidem obyčejným a prostým. A tak lidé obyčejní a prostí, lidé ustaraní a unavení slyšeli povzbudivá slova o životě, o lásce, o naději. A nejenom slyšeli, nýbrž i viděli – smutní byli potěšeni, hladový syceni, odstrčení byli přijímáni ke stolu, nemocným bylo pomáháno. Co víc si přát? Boží království se zdálo být blízko. Na dosah. Až doposud všechno šlo hladce a radostně.

Učedníci viděli všechen ten vzestup i nárůst Ježíšovy popularity. V srdci je nejspíš hřálo, že smějí být u toho. V duchu si už někteří plánovali, jak usednou na ministerská křesla v Ježíšově království. Měli s Ježíšem velké plány. „Odstup, satane! Jdi mi z cesty!“ Mrazivá věta protne jejich sny. Ježíš je začal učit o utrpení. S utrpením učedníci nepočítali. Doposud znali Ježíše jako úspěšného kazatele a divotvorce. Zaslechli, co se o Ježíšovi říká, jak se mezi lidmi šíří slova uznání. Ježíš – to je nový Jan Křtitel, je to jeden z dávných proroků, který vstal z mrtvých, je to Elijáš, jenž se vrátil z nebe. Jejich mistr byl hvězda. Buditel – buditel nadějí. Apoštol Petr všechna nažhavená očekávání podtrhnul a sečetl. „Pro nás jsi, Ježíši, tím nejlepším člověkem, jsi mimořádným člověkem Božím. Právě ty jsi vybrán a pomazán k nejvznešenějšímu úkolu. Ty jsi mesiáš. Ty obnovíš naši zemi, celé lidstvo, ty obnovíš celý svět a přivedeš ho na cestu milosrdenství a spravedlnosti. Jsi víc než učitel a prorok, jsi víc než král či politický vůdce – ty jsi mesiáš. U tebe, od tebe začíná mezi námi Boží království.“

„Odstup, satane! Jdi mi z cesty!“ Proč musí být vyřčena tahle ostrá slova? Proč musí být řečena právě Petrovi, který Ježíšovi složil poklonu největší ze všech? Petr totiž dosud sčítá pouze úspěchy. Spatřuje v Ježíšovi člověka uznávaného a oslavovaného. Jenže Ježíš snění o slávě utne.  A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět. Místo úspěchu utrpení, místo slávy ponížení. Ježíš vidí svou budoucí cestu nebezpečně. Ví, že obliba u veřejnosti vzbudí žárlivost u vládců a vůdců národa. Ježíš domýšlí, kam až povede zloba a nenávist nepřátel. Při vzpomínce na všechny proroky dávné i nedávné si dovede dobře srovnat v hlavě, že důraz na Boží slovo narazí na odpor.  A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. (31)

Pochopitelně, že se Petrovi taková slova nelíbí. Příčí se jeho velkolepým snům. On si vysnil Krista slavného, nikoliv potupeného. On si cestu ke spáse představuje jinak. Spasitel světa musí podle Petrova názoru spasit svět mocně, zázračně, shora. Nesmí se ocitnout dole, na dně, v bídě, v bezmoci. Petr si vzal Ježíše stranou a začal ho kárat. (32) „Pane, nemluv tak.“ Řeči o bolesti, o trápení nechceme slyšet, toho všeho máme už dost. „Pane nemluv o utrpení, o těžkostech a trápení. Nastal už konečně čas pro zdar a vítězství!“

Nenastal. „Odstup, satane! Jdi mi z cesty!“ Petr se postavil Ježíšovi do cesty. A Ježíš vykázal Petra do patřičných mezí. „Petře, nezavazej, zařaď se za mne a neblokuj cestu, kterou já musím jít.“ Došlo k zásadnímu názorovému střetu.  Ježíš vidí na své budoucí cestě utrpení, Petr pro Ježíše plánuje cestu plnou slávy. Ani jeden z nich to nemyslí špatně. Petr přeje po lidsku Ježíšovi to nejlepší, aby se nesetkal s bolestí a s problémy. Ježíš je naopak realista, dá si dohromady jedna a jedna a ví, že pokud chce zůstat poctivý, střetu s protivníky se nevyhne. Ježíš a Petr, dvě cesty. Jenže ta cesta, navržená Petrem, je onou příslovečnou cestou do pekel, dlážděnou dobrými úmysly. Horlivost kombinovaná se zbrklostí. Petře, tvé myšlení není z Boha, ale je z člověka. (33)

„Odstup, satane! Jdi mi z cesty!“ Ježíš vystihl Petrův postoj trefně – má v sobě cosi satanského. Je svůdný, je lákavý a přitažlivý, ale přitom je scestný. Jako když byl Ježíš na poušti satanem pokoušen. I tam mu byly nabízeny lákavé možnosti: „Udělej z kamenů chleby,“ vybízí satan vlídně a laskavě. „Bude to fajn. Jen trošičku se mi pokloň, abys o to víc mohl sloužit Bohu.“ Satanská, přímo ďábelská je tahle směsice dobrých úmyslů a bezbožnosti. Ano, lze si spřádat nádherné plány o šťastné budoucnosti, kde Bůh je na okraji – pokud vůbec. Lze si ukout plány o krásné budoucnosti jen jaksi z vlastních sil, z vlastního rozumu, z vlastního citu. Jenže kam se přitom poděje milosrdenství a spravedlnost? Nepřijdou právě ony zkrátka? Nepoškodíme svůj vztah k druhým lidem, když si budeme hledat štěstí jen podle sebe?

„Odstup, satane! Jdi mi z cesty!“ Slova určená nejenom Petrovi. Petr je pouze předákem, předvojem všech Kristových učedníků a učednic. „Odstup, satane! Jdi mi z cesty!“ Ta slova jsou určena nám všem. Jsou výstrahou pro naše plány. Z koho je naše myšlení – z lidí, nebo z Boha? Zdalipak nesníme své sny o štěstí bez ohledu na realitu? Že všechno půjde jako po másle. Začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět. Ježíš přišel vykoupit svět nikoliv tím, že popře jeho trápení, nýbrž že sám do trápení vstoupí. Cesta ke spáse, cesta k obnově života je bolestná, učí nás Kristus. Proto v křesťanské církvi předchází radostnému období velikonoc čtyřicetidenní postní období. Čas, kdy si máme odříci kus svých požadavků a přibrzdit své snění o šťastném životě. Podívat se bez příkras na svět s jeho trápením. Co všechno se děje špatně, kolik bolestí je nejen v dalekých zemích, nýbrž v mé blízkosti, přímo v mém domě či dokonce v moji duši. Syn člověka musí mnoho trpět. Uvědomit si, kudy vede cesta k vykoupení. Kristus mluví o utrpení. Obnova světa něco stojí. Není zadarmo. Musíme ledasco unést. Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo che jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. (34)

„Odstup, satane! Jdi mi z cesty!“ Sestry a bratři, to není zdaleka jen dávná roztržka mezi Ježíšem a Petrem. Je to střet dvou cest. Dvou různých pohledů na svět. Jeden jednoduchý, lákavý, vyhýbající se problémům – pohled lidský, petrovský. A do jisté míry pohled satanský. A proti němu stojí pohled složitý, bolestivý, pohled vnímající tíhu problémů. Ten druhý pohled je pohledem ježíšovským, pohledem mesiášským, pohledem křesťanským. Přemýšlejme během nastávajícího postního období, který pohled je nám bližší. Zda snění založené sobecky na vlastních představách, či realismus podložený obětavou láskou, která si o druhém nic nenalhává. Z rodiny dobře víme, že své nejmilejší nezměníme podle svých snů, nýbrž že je musíme prostě snést i s jejich slabostmi a silou, třebaže to bývá bolestivé. Ale jenom tak můžeme spolu dále žít, žít v lásce. Cesta do dobré budoucnosti není laciná, tak učil a tím žil Kristus. Přeji vám, ať ve svých domovech s Boží pomocí jdete Ježíšovou cestou obětavosti. Přeji našemu národu, ať neodvrací pohled od složitých problémů k jednoduchým řešením. Celá Evropa stojí v souvislostí s migrační krizí na křižovatce mezi myšlením z Boha a myšlením z lidí. Mezi myšlením lásky a myšlením sobectví. Složitá, obtížná řešení a proti nim řešení jednoduchá, rychlá. No a nakonec přeji nám jako církvi, ať i v této těžké době máme naději a svou naději ať rozdáváme dál. Naději, že po těžkostech přijde radost, po smutku utěšení, po smrti život. Vždyť po utrpení následují velikonoce. Taková je cesta našeho Pána. Amen.

Izajáš 58,1-9a             433; Svítá 61, 326; 615; Irské požehnání                       Filipským 2,1-8

Kázání v masopustní neděli 7. února 2016.