Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal? Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno.     Žalm16,12-13

Když  chceme oslavenci připít na zdraví, pozvedáme sklenice a pronášíme přání, co dobrého jej má potkat. Když chtěl starověký žalmista oslavit Boha, postupoval obdobně. Zvedl kalich a mluvil o dobrodiních Božích. Ovšem nikoliv, co dobrého má potkat Pána Boha, nýbrž jaké dobro potkalo díky Bohu nás. Jako při oslavě se s naplněným pohárem těšil z naplněného života.

Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů… Matouš 21,12

Ježíš přišel na velikonoce do Jeruzaléma a ztropil tam povyk. Zatímco veřejnost si chtěla jako obvykle prožít svátky v klidu, Kristus dělá v chrámu nepořádek. Vyhání obchodníky.

Ježíš se chová jako výtržník. Jenže v jeho činu lze spatřit více nežli pouhou výtržnost. Je to znamení, které vystihuje mnohé ze vztahu mezi člověkem a Bohem. Znamení, jež vyvolává otázky.

Nikdo už asi nezjistí, kdy a jak vzniklo přirovnání církve k lodi. Su-chozemcům možná připadá tento příměr vzdálený, ovšem v době zrodu křesťanství představovala loď běžný dopravní prostředek, díky němuž se Ježíšovi poslové přesouvali napříč tehdy známým světem. Možná, že si už při těchto dávných cestách lodí uvědomovali, co všechno znamená církev...

Úryvek z dávného poutního žalmu naznačuje, jakou radost vyvolá-valo pozvání na cestu do jeruzalémského chrámu. Podobně jako se my těšíme na dovolenou, tak se i obyvatelé judského a galilejského venkova rádi chystali na pouť do hlavního města. Ve starověku neměli  moc jiných možností jak uniknout z domácího kolotoče povinností a zažít něco mimo-řádného. V Jeruzalémě byl vedle městských obchodů hlavním cílem Boží chrám. Místo, kde se konaly starobylé obřady, kde se ale na okraji nádvoří současně také vedly rozhovory, řešily aktuální problémy nebo zpívaly písně.