Úryvek z dávného poutního žalmu naznačuje, jakou radost vyvolá-valo pozvání na cestu do jeruzalémského chrámu. Podobně jako se my těšíme na dovolenou, tak se i obyvatelé judského a galilejského venkova rádi chystali na pouť do hlavního města. Ve starověku neměli  moc jiných možností jak uniknout z domácího kolotoče povinností a zažít něco mimo-řádného. V Jeruzalémě byl vedle městských obchodů hlavním cílem Boží chrám. Místo, kde se konaly starobylé obřady, kde se ale na okraji nádvoří současně také vedly rozhovory, řešily aktuální problémy nebo zpívaly písně. Bylo to místo, kde se nabíraly síly pro návrat do všedního života. Takže se nemůžeme divit radosti z cesty do Božího domu. Lidé se v něm setkávali s Bohem. A přitom dobře věděli, že živý Bůh se do objektu z dřeva a kamení nevměstná.