Ježíšova životní pouť směřovala do Jeruzaléma, kde vyvrcholila během velikonočních svátků. Při slavnostní hostině Ježíš hovořil s učedníky o svém údělu a znázornil jej pomocí toho, co bylo na stole: chlebem a vínem vlitým do kalicha. V tu chvíli učedníci zřejmě ještě nechápali, co Kristus myslí, když hovoří o lámaném tělu a prolité krvi. Stačilo pár hodin a rázem poznali, o čem byla řeč. Spatřili svého Mistra potupeného a zabitého. Dobře si uvědomovali, že se tak stalo kvůli nim – kdyby k nim Ježíš nebyl tak rozhodně promlouval, kdyby nebyl pomáhal bližním pochybné pověsti, nestal by se nikomu solí v očí a nikdo by jej nechtěl odstranit.