Kázání

Bileám a Balák - řeč strachu a řeč bázně

  • Numeri 22-24

                 Už jste někdy slyšeli nějaké zvíře mluvit? Mluví zvířata v pohádkách. (Ve které? – o Zlatovlásce, Jiřík rozumí řeči zvířat.) Ale v běžném životě, třeba kůň, nebo pes nemluví. Nanejvýš papoušek nebo kavka, ale jinak nic. Ti ptáci nemluví sami za sebe, ani jen opakují – papouškují –, co se dříve naučili. V Bibli je jeden příběh, v němž slyšíme promluvit zvíře. A mluví v náramně zvláštní chvíli. Poslouchejte.

Soudce Jiftách

  • Soudců 11,29-36.39b-40

             Velcí lidé dělají někdy veliké chyby. Starozákonní soudce Jiftách byl takovou velkou osobností. Když se na něj v Písmu svatém stočí řeč, dovídáme se hned z první věty: Jiftách Gileádský byl udatný bohatýr. (1)

Zmatek u prázdného hrobu

  • Jan 20,11-18

             Když jsem si jako patnáctiletý začínal číst v Bibli, velmi mne mátlo, jak nejednoznačně se popisuje velikonoční vzkříšení. Ústřední výpověď křesťanské víry zní: Kristus vstal z mrtvých, byl vzkříšen. Člověk by tedy čekal, že v tomhle bodě bude biblická zpráva jasná a přehledná. Zaprvé, zadruhé, zatřetí. Přesný popis, co se onoho osudového rána stalo. Nic takového však Bible nenabízí. Místo podrobné reportáže z místa činu jen útržkovité zážitky pár jedinců, kteří se teprve až dodatečně nachomýtli k prázdnému hrobu.

Bláznivé činy

  • MArek 14,3-9

Neměli bychom nechat vládnout rozum? Neměli bychom být racionální? Můžeme se nechat zalézt pod kůži Jidášovu argumentaci. Nebylo by nejrozumnější prodat vzácný olej a nevyplýtvat jej na Ježíše?

Stála tam se svou lahvičkou vzácného oleje. V domě Šimona Malomocného. A vyplýtvala mast za 300 stříbrňáků na jednoho člověka. Ježíšovi na vlasy a hlavu. Pěkná suma, 300 stříbrných denárů. Zhruba kilo a čtvrt stříbra. Průměrná rodina by za ty peníze mohla žít celý rok. Ovšem, to je dost, aby se nad tím člověk pozastavil. Kde zůstal rozum? Copak lze něco takového jen tak udělat?

Bůh útěchy

  • 2. Korintským 1,3-7

                Bohové jsou různí. Řekové měli boha války jménem Mars a bohyni lásky Afroditu. Z Bible známe pohanského Baala, boha deště, a jeho manželku Ištaru, bohyni země. Jejich splynutí zajišťovalo úrodu. Naši slovanští předkové uctívali hromovládného Peruna. A kupříkladu takový Quetzalcoatl u Mayů v Americe pečoval o nápoj čokoatl, předchůdce naší čokolády. Ano, bohové jsou různí.

Ty mne znáš

  • Žalm 139,1-6

            Když ráno vstanu, míří mé kroky do koupelny. Opláchnu se. Věnuji péči svému obličeji. Pak beru hřeben a věnuji péči vlasům. Pak se v kuchyni postarám o svůj žaludek. Pak kartáčkem na zuby pečuji o svůj chrup. A někdy mezi tím musím věnovat péči svému vzhledu, když si vybírám oblečení. Den teprve začíná a již ode mne vyžaduje tolik péče.

Co je pokání?

  • Marek 1,14-15

               Kdo by řekl, že takhle začíná křesťanství? Hledal by někdo ve dvou nenápadných veršících počátek světového náboženství, které změnilo dějiny? A přece! Sestry a bratři, krátká zpráva o startu Ježíšovy činnosti nám jasně ukazuje, jak všechno začalo. Tedy – na začátku není popsáno žádné hlubokomyslné rozjímání, žádné duchovní cvičení, dokonce ani žádné obšírné studium svatých Písem. Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium. Jan Křtitel byl odstraněn. On – smělý kazatel a prorok své doby – byl solí v očí mocným, proto byl umlčen. Jenže svědectví o dobrém božím království nesmí utichnout. Když umlkne Jan, začne mluvit Ježíš.

Jdi mi z cesty

  • Marek 8,31-38

"Odstup, satane! Jdi mi z cesty!“ Příkrá slova znějí v dnešním evangeliu. Na něco takového nejsme od Ježíše zrovna zvyklí. Spíše od něj slýcháme slova laskavá a vlídná, slova vstřícná k těm, kdo jsou znejistěni životem. A nyní náhle jako studená sprcha: „Jdi mi z cesty, satane.“

Stránky

Přihlásit se k odběru Kázání