Nabrat dech

Jan 20,19-23

Na plovárně se strhl křik. Uprostřed bazénu jakýsi muž bezmocně plácal rukama a začal se topit. Třebaže k němu rychle doplavali zachránci, na břeh jej vytáhli už v bezvědomí. Plavčík se pustil do oživování, přesně jak byl vyškolen. Masáž srdce střídalo umělé dýchaní. Netrvalo dlouho a nešťastník přišel k sobě. Popadl dech. Pomoc přišla v čas a díky ní se vrátil do života.

Dvě zprávy

Jan 15,28-16,4

Mám pro vás dvě zprávy – jednu dobrou a jednu špatnou. Kterou chcete slyšet první? – Anebo rovnou začnu tou špatnou. „Vyhodí vás z domu,“ říká Kristus. „Vykážou vás na ulici, nebudou vás chtít mít mezi sebou. Budete si ve světě připadat jako cizinci. To vás čeká.“ Koho?

Tohle ještě není konec

Marek 16,14-20

Sestry a bratři, vždy mne zaráželo, jak končí jednotlivá evangelia. Je krajně pozoruhodné, že Matouš, Marek, Lukáš a Jan, každý napsal ke své knize poněkud jiný závěr. Jako by snad dokonce bylo přímo nemožné zachytit jednoznačně a podrobně události po Kristově vzkříšení. Jako kdyby se Bibli příčilo vtěsnat nový život do lidských slov. Jen si to uvědomme – z Ježíšova života známe plno okamžiků: víme, kde se pohyboval, známe jeho kázání, víme, s kým mluvil a co mu řekl, známe podivuhodné i obyčejné činy, které pro lidi vykonal. To vše ale jenom do velikonoc.

Modlitba jako most

Jan 16,23-28

Sestry a bratři, před nedávnem vyprávěl jeden kolega, že za ním přišel muž ve středních letech se slovy: „Je to jenom otázka dnů a náš otec zemře.“ Rodina si proto pozvala faráře do nemocnice, aby se společně s tatínkem. Modlili se spolu zpívali „Ó ujmi ruku moji a veď mne sám“ a farář pronesl požehnání. Pak otec řekl strohým hlasem: Nemějte strach! Bude dobře! Tekly slzy. Byl to smutný okamžik, ale přesto se zdálo, že rodina nalezla útěchu a smíření.

Malý člověk Zacheus

Lukáš 19,1-10

Poněvadž byl Zacheus malé postavy, nemohl Ježíše pro zástup spatřit. (3) Sestry a bratři, Zacheus moc nevyrostl. A přesto tento malý muž udělal velikou kariéru. Dotáhl to až na vrchního celníka. Hejtman nad celnými – tak jej označuje staletý překlad bible kralické. Dnes by se řeklo šéf celníků pro Jericho a okolí. Takový už nesedává na celnicích a mýtnicích. Už si svá léta na veřejnosti odkroutil. Teď už mu přísluší vyšší kompetence. A s nimi i vyšší příjem. Má kancelář a už jen pohodlně vybírá od ostatních, níže postavených výběrčích.

Dobrý pastýř

Jan 10,11-14

1. Mám zde řadu věcí. Užitečných věcí: triko, bota, lžíce, chleba, léky, kniha. Jsou to věci, které potřebujeme k životu. Bez některých bychom se těžko obešli (Lžíce, chleba, léky), jiné věci jsou postradatelné, ale náš život by byl chudší a smutnější. (kniha) Když vám teď řeknu: „Přineste sem všechny věci, které potřebujete k životu, kolik jich donesete?“ Mnoho.

Základy a kořeny

1. Korintským 3,11-16

Sestry a bratři, evangelický sbor v Poličce – náš sbor – si letos připomíná 125 let od svého vzniku. Právě na dnešek připadá toto výročí. Nahlédněme do kroniky, jak zachycuje vznik sboru ona: „Roku 1890 zažádali poličtí evangelíci Vrchní evangelickou církevní radu ve Vídni o zřízení filiálního sboru. Žádosti bylo vyhověno a výnosem č. 721 ze dne 12. dubna 1890 byl zřízen filiální sbor evangelické reformované církve v Poličce ke sboru v Telecím.“

Chana zpívá

1. Samuelova 2,1n.6-8

Chana zpívá radostnou písničku. Sestry a bratři, znáte Chanu? Tato prostá žena nevystupuje v učebnicích dějepisu vedle slavných a vlivných královen, ani vedle významných dobrodinek, vědkyň a umělkyň. Pro historika je Chana ztracena kdesi v mlhavém dávnověku, pro čtenáře Bible je však Chana důležitou postavou. Ostatně z jejího jména Chana, což znamená „milovaná“, jsou odvozena současná jména Anna a Hana. A dnes nám Chana zpívá k velikonocům.

Ratolesti ve světle Božím

Žalm 118,19-27 Jan 12,12-19

Dnes nás čeká trocha detektivního pátrání, sestry a bratři. O některý věcech panuje v křesťanské církvi celkem shoda, jiné věci jsou poněkud rozkolísané a nejisté. Letošní kázání během předvelikonoční postní doby v našem sboru vycházejí ze žalmů, které se v dávných dobách spojily s příslušnými nedělemi. A tak zde zazněla kázání na verše: „Mé oči hledí k Pánu“, „Radujte se s Jeruzalémem“ nebo „Rozpomeň se, Bože, na své slitování.“ S dnešní nedělí je problém. Není totiž vůbec zřejmé, jaký žalm jí přiřadit.

Suď mne, Bože

Žalm 43 Jan 8,46-58

Ježíš ve střetu s odpůrci. Moc nechybí a došlo by i na násilí. Naštěstí zůstane jen u slov. Slov sice vyhrocených, ale přeci stále jen u slov. Ale jak sami víte, i pouhá slovní potyčka může člověka pořádně zasáhnout. Znejistit, znechutit, poznamenat na dlouhou dobu. Hádka do morku kosti dovede změnit člověka. Je to správné?

Kázání