Někdo řekne, že Jób představuje zvláštní případ. A bude mít pravdu. Starozákonní Jób se vymyká okruhu běžných postav, které nám Bible, ale i světová literatura nabízí. Jób je příkladem nešťastníka, kterému se v životě zhroutí všechno, nač si lze vzpomenout. Vždyť až dodnes se mluvívá o Jobově zprávě či o Jobových zvěstech, když se oznamuje něco velmi špatného. Takovým zprávám se raději vyhnout.

Když vyšel rozsévač rozsévat, dopadla jeho setba čtverým způsobem. Kristus Pán vyprávěl učedníkům podobenství z běžného života. Vždyť mnozí z nich sami mnohokrát vyšli na zorané pole a seli zrno pro příští úrodu.

A jsme u toho – zrno je zaseto a vyhlíží se úroda. Učedníci tenkrát potřebovali vysvětlit, jakpak to Ježíš s tím rozséváním myslí. K čemu se vztahuje vyprávění o zrnu v trní, na cestě, na skále a v dobré půdě. Vše je měřeno úrodou. Zda se setba uchytí a bude žít. Zda život nebyl marný. Jak to dopadne?

Snad na každé evangelické faře v naší zemi se najde tato či podobná mapa. Pochází z někdejší Německé demokratické republiky a dorazily k nám v rámci mezinárodních mezicírkevních vztahů, které uvnitř socialistického bloku komunistický režim přeci jenom jakžtakž toleroval.  Menší mapy zachycují biblické země v době starozákonní i v době Ježíšově. Na největší mapě je znázorněno Středozemní moře s okolními oblastmi. Ty jsou protknuty čárami, vyznačujícími cesty apoštola Pavla.

Strach a láska. Láska a strach. Jak to jde dohromady? Obojí se odehrává uvnitř člověka. Strach i láska sídlí na stejné adrese: v srdci, v  duši, v nitru. Skoro bych řekl, že lidé objevili a pojmenovali své nitro až tehdy, když začali mluvit o strachu a o lásce. Cosi v nás sídlí. Cosi se v nás hýbe. Cosi silného v nás působí, jednou příjemně, jindy nepříjemně. Láska a strach.