Římané se s tím moc nepárali. Na kříži se člověk ocitl snadno, sestry a bratři. Trest smrti patřil k běžným opatřením, jak uchovat v rozsáhlé říši klid a řád. Zabil jsi někoho? Na kříž s tebou! Oko za oko, zub za zub, život za život. Narušuješ veřejný pořádek? Na kříž s tebou! Na kříž s tebou dřív, než způsobíš vzpouru. Imperium si rozvracet nedáme. Mezi obyvatelstvem je potřebná jistá míra strachu. Hladina obav. Ukázat, že mocní mají moc stále pevně v rukou. Takový kříž trčící do kraje se báječně hodí. Vidět je zdaleka, přitahuje pozornost. Ukřižovaný umírá pomalu a zdlouhavě, takže si lze od něj vyslechnout všelijaké komentáře ohledně pokaženého života.

Římané se s tím moc nepárali. Na kříži se člověk ocitl snadno. Jak výmluvné! Snadno se lidský život pokazí. Snadno se pokazí naše životy. Snadno se ocitneme někde, kde jsme vůbec být nechtěli. Kde jsou naše naděje a plány odsouzeny k smrti, k bolestnému umírání. Přáli jsme si, aby svět fungoval lépe, ale ono se to až příliš snadno pokazí – se zdravím, s rodinou, s přáteli, s prací, s vlastní povahou, s vírou. Znáte snad nějakou oblast, kde by nám to nedrhlo? Kříže trčí nad naším obzorem a nahánějí nám strach. Trvalá upomínka pokažených životů.

Římané se s tím moc nepárali. Na kříži se člověk ocitl snadno. Spolu s Ježíšem byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. (32n) K velkému pátku patří tři kříže. Kristův uprostřed a dva po stranách. Dva odsouzenci, popravení společně s Ježíšem. (Vždyť jsem říkal, že se s tím Římané moc nepárali.) V úplně po-sledním úseku se prazvláštně spojily jejich cesty. Dva zločinci, kteří patrně měli na svědomí nějaké hrubé násilí, možná i vraždu. A mezi nimi Ježíš, tesař z Nazaretu, který vadil už jenom tím, že ho lidi měli rádi. Měli jej rádi za jeho vlídná slova, když Boží odpuštění dopřával všem. Měli ho rádi za jeho otevřenost, když se nezdráhal dělit se s hladovými, ujímat se dětí, zastat se odsuzované ženy, sednout si k jednomu stolu s odstrčenci. Neseděla mu pozice důstojného učitele, k němuž všichni vzhlížejí. Neseděla mu ani pozice vůdce či panovníka, který druhým vládne. Ježíš spíše hovořil o službě, místo o moci mluvil o lásce. Probouzel v lidech naději, že lze žít jinak. Mít více lásky, mít více radosti, mít více důvěry. Bůh není daleko. Blízko je jeho království.

Kristus oznamoval příchod jiných poměrů. Zrod nového světa. Právě řeči o změnách se Ježíšovi staly osudnými. Hlásal nový chrám místo starého. Boží království místo římské říše. Kristus vadil. Narušoval zavedené pořádky.  Vlastně mnohé mocipány Kristus přímo rozčiloval. A jelikož jak známo, Římané se s nikým nikdy moc nepárali, byla zvolena poprava jakožto nejjednodušší prostředek k uklidnění situace. Je člověk – je problém. Není člověk – není problém.

Tři kříže se třemi muži na dotek blízko smrti. Tři muži, jeden z nich spravedlivý a dva zločinci. Dva zločinci, jeden z nich zadušený svými představami a druhý dýchající Ježíšovou nadějí. Ti dva zločinci se stali znázorněním protikladného přístupu k Bohu. Na jedné straně hořkost, na druhé straně naděje. Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ … Ten druhý řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ (39.42) Dva lotři, dva přístupy. Oběma jim rozumím, sestry a bratři. Je dobře, že oba dva mluví. Oni mluví za nás. Právě na velký pátek jeden vedle druhého vypovídají, co nosíme v nitru. Máme v sobě námitky vůči Bohu. Sice chceme v Boha věřit, ale jaksi nám všechno nepasuje. Vyznáváme Spasitele a přitom na dohled je spásy tak málo. Proč Bůh nespasil svět více, viditelněji, hmatatelněji, účinněji? To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás! Tato velkopáteční výtka je oprávněná a je dobře, že zaznívá. Právě dnes má zaznít. Nad světem přibývají další a další kříže pokažených lidských životů. Tolik se toho nepovedlo, tolik křivd se stalo – nám i našim přičiněním. Tolik zloby, tolik násilí, tolik zklamání, tolik zoufalství. Proč jsi, Bože, nestvořil svět lépe? Proč jsi dovolil bolest, umírání a smrt? Proč jsi dal lidem ďábelskou schopnost ubližovat jedni druhým? Proč ses bez toho všeho neobešel? Bez jablka v ráji, bez lidského vzdoru, bez nových a nových život křížů, které nám nahánějí strach? Takový je pohled prvního lotra: Svět by byl lepší, kdyby jej Bůh byl vytvořil jinak. Ale protože jej udělal tak, jak jej udělal, nese sám Bůh vinu za zlo a neštěstí. Boha by bylo třeba potrestat za to, jak svět vypadá. O tom je písnička „V pátek ráno“.  Lotrův zpěv. (Sydney Carter: It was on a Friday morning).

V ten pátek ráno, když mne na smrt z cely vedli ven,

já spatřil v poutech tesaře, jenž měl být popraven.

Viň z toho všeho Piláta či židy za vše viň,

Viň ďábla, chceš-li, já však vím, že Bůh je vinen vším.

...

Ref.:    Ukřižován by měl být Bůh, ne já anebo ty!

To jsem řekl tesaři, jenž visel na kříži.

...

Viň třebas otce Adama, viň máti Evu též,

viň jabko z ráje, já však vím, že to všechno je lež.

Vždyť sám Bůh ďábla stvořil, aby na nás dotíral.

To jabko měl Bůh v plánu – proč by ho tam jinak dal?!        Ref.:   

...

Vrah Barabáš by propuštěn, ač krev na rukách měl,

A tebe za to křižujou, že zbožně žít jsi chtěl.

Hle, tvůj Bůh sedí na nebi a nezbaví tě pout.

Vše shora vidí s anděly, co nechcou křídlem hnout.           Ref.:   

...

„Tak k čertu s Bohem!“ tesaři jsem vztekle pověděl.

I tesař sroubil by svět líp než tenhle Stvořitel!

Tož měj se a kéž k cíli brzo šťastně dorazíš.

Vzpomeň si na mne v nebi – hned vedle stál můj kříž.        Ref.:

...

 Druhý zločinec na kříži řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Oproti zahořklosti a zoufalství hlas naděje. Doufaní, že Bůh není v koncích se svými možnostmi. Když jsem si život pokazil já, když mi život pokazili jiní, je zde ještě cesta odpuštění. Bůh, který tvoří nový život. Uprostřed zklamání naděje. Uprostřed smrti vzkříšení.     

Dva lotři na kříži bývají někdy křesťanům dáváni za příklad. Jeden za příklad odstrašující, druhý za příklad vzorový. Jeden člověk bez víry, druhý s vírou. Sestry a bratři, nedívejme se na ně tak černobíle. Nebuďme jako Římané, kteří se s ničím moc nepárali a hned věděli, kam člověka zařadit. Ti dva zločinci měli dost podobný životní příběh. My jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zasloužený odplatu, ale on nic zlého neudělal. (41) Odkud se to v člověku bere, že začne věřit? Že si přizná vinu a přestane vinit okolí i samotného Boha? Proč se druhý se zločinců obrátil k Ježíšovi s důvěrou. Možná nebyl o tolik lepší. Možná naopak, že už všechny své námitky dávno vystřílel. Možná, že se už vypovídal ze svého zoufalství. Možná, že před chvílí nadával Ježíšovi ještě víc než ten první a teď mu nadávky došly. Možná už skoncoval s Bohem a teď – v poslední okamžik života – chce začít znovu. Nově doufat, nově očekávat. Vždyť na kříži se ocitne člověk snadno. Tolik se toho v životě pokazilo. S čím půjdeme směrem ke smrti – s hořkostí, nebo s nadějí? S výčitkami Bohu, jak to mohl dopustit, nebo s důvěrou, že nám dá nový začátek. Od toho je velký pátek, aby obojí zaznělo. Ty dva pohledy, ti dva lotři, to jsme my. Mísí se v nás pochyby a důvěra, vzdor a odevzdání se. Obojí však má u Krista místo. Je s námi. Se zoufalými a doufanlivými. On je s námi. A slyší náš hlas. Proto šel na kříž. Amen.

Iz 53,1-9          2, 320; 562; 311; 177; 685                 1K 1,18-21

Kázání na Velký pátek 19. dubna 2019.