Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. (1) Sestry a bratři, ono se řekne „na počátku stvořil Bůh“, ale na počátku čeho? Na začátku Bible? Na počátku světa? Nebo pouze na počátku jednoho jediného nám známého vesmíru? O jakém počátku je tady řeč? Musíme číst dál celý příběh, abychom pochopili, co se díky Bohu započalo. Tedy Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

Kolik lidí už slyšelo a četlo tohle vyprávění? Krok za krokem, den za dnem se líčí, jak je uspořádán svět. Den první, druhý, třetí a tak dále. Jako v písničce se stále za každou slokou, za každým stvořeným dnem opakuje tentýž refrén. Viděl Bůh, že je to dobré. Hned jak se začteme do prvních řádků Bible, ocitáme se uprostřed starodávné písně o světě, jenž byl dobře učiněn. Bible začíná chvalozpěvem na Stvořitele, který uprostřed nicoty dává vzniknout dobrému místu k životu.

Tedy: První den je stvořeno světlo a odděleno od tmy. Temnota nevládne napořád, jsou jí vykázány přesné hranice. Vskutku nadějný příslib ohledně temna v našich myslích a srdcích, že Bůh tvoří světlo a činí přítrž tmám. I těm našim. A viděl Bůh, že světlo je dobré. Byl večer a bylo jitro, den první. (4n)

Druhý den v písni o stvoření je věnován vodě. Voda je roztříděna: část zůstává v řekách a v moři dole, druhá část je dána do oběhu mezi oblohou a zemí. I zde je patrné, jak se myslí na životodárný přísun vláhy shůry. Po uplynulém bezdeštném létě snad o něco lépe rozumíme dávnému ujištění, že nahoře je vody dost a země nebude trvale na suchu. Byl večer a bylo jitro, den druhý.

Třetí den přichází na řadu souš. Z vody je vyčleněna pevnina a Bůh říká: Zazelenej se země zelení. (11) A země se poslušně zazelená. Občas když na zahrádce pleji záhony, říkám si, že by země nemusela být zas až tak moc poslušná a ten plevel by se mohl zelenat méně. Ale tak to Bůh chtěl, a tak tomu je. Tráva, byliny, keře a stromy. Bůh viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den třetí. (12n)

Následuje den čtvrtý. Můj oblíbený. Už jsme tu měli světlo, vody, zeleň a čtvrtý den přichází na řadu – a teď se podržte – slunce, měsíc a hvězdy. Podivné. Světlo už tři dny svítí, ale až teprve teď je stvořen jeho zdroj. To jaksi neštymuje. Odkud se světlo bralo, když dosud nevznikla nebeská tělesa? Mám rád čtvrtý den v příběhu o stvoření, poněvadž ukazuje, že Bible není učebnicí fyziky. Je nesmysl, aby světlo svítilo beze zdroje. Tady jde o něco jiného. V Bibli máme před sebou zpěvník vděčných písniček o Boží tvořivosti a pomoci.  O Boží tvořivé pomoci. V písni stvoření se od čtvrtého dne zpívá o tvorstvu, které se na rozdíl od stromů, květin a vody pohybuje samo od sebe. Slunce, měsíc a hvězdy mají své dráhy na nebeské klenbě, osvětlují den a noc a oddělují světlo od tmy. Bůh viděl, že je to dobré. Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý. (18n)

Den pátý pokračuje tím, co se pohybuje: Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí. (20) Zatím došlo jen na obyvatele vody a vzduchu, ale už oni slyší mohutnou Boží výzvu k životu. Bůh jim požehnal: Ploďte se a množte se. (22) Bůh tvoří život, aby mu požehnal. Aby jej rozvinul, dal mu volný průchod. Obrovská plodivá síla je vložena do přírody. Tahle země nemá být pustá, má ji ovládnout život. A opět zní: Viděl Bůh, že to je dobré. … Byl večer a bylo jitro, den pátý. (21.23)

V šestý den konečně na scénu přicházejí suchozemští živočichové a s nimi člověk.  Osazenstvo země je kompletní. Opakuje se výzva: Ploďte se a množte se. (28) A znovu Bůh žehná, znovu hledí na své dílo a znovu vidí, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. (31)

Taková je píseň o stvoření. Už se čeká jen na poslední, sedmou, závěrečnou sloku. V ní se už nic netvoří, zato se žehná odpočinku. Celkem šestkrát jsme slyšeli refrén: byl večer a bylo jitro. Pokaždé nás ujišťoval, jak Bůh viděl, že je dobré, co učinil. Písnička o dobrém Božím stvoření. Písnička o světě jakožto dobrém místě k životu. My jsme v dobrých rukou.

Na počátku stvořil Bůh … Na počátku čeho? Po mnoho staletí měli křesťané jasno. Jak je to napsáno v Bibli, tak tomu prostě bylo. Země pro ně byla stará jen pár tisíc let. Písmo svaté tak bylo používáno jako světonázorová příručka, která vysvětluje vznik světa. Až dodnes mnozí věřící drží tenhle přístup. V Americe se vedou spory o to, co se smí vyučovat ve školách. (Evolucionismus versus kreacionismus.) Sestry a bratři, přiznávám, že mi bývá úzko z těchhle sporů. Část křesťanů zapáleně bojuje za stvoření v šesti dnech. Sepisují knihy s názvy jako: Evoluce nebo stvoření? Věda nebo víra? Darwin nebo Bůh? V poslední době došla obliby i myšlenka tzv. inteligentního designu neboli rozumného navrhnutí světa, jež muselo mít svého rozumného navrhovatele neboli Boha. To je jedna křesťanská pozice. No a druhá část křesťanů, k nimž se řadím i já, tuhle doslovnost odmítá. Svět podle nich vznikal déle, vědecký přístup se nijak netluče Biblí, neboť věda a víra každá mluví jiným jazykem. Je pošetilé roubovat vědecké zkoumání na obrazné básnické výpovědi.  Uvedu jednoduchý příklad. Když mládenec řekne své milé: „Beruško!“, sděluje jí „Mám tě rád.“ Ovšem pojmeme-li jeho oslovení „Beruško“ přísně vědecky, pak mladík považuje svou dívku za hmyz.

Na počátku stvořil Bůh … Na počátku čeho, nepřestávám se ptát. Na počátku Bible, veškerého světa, nebo na počátku jednoho vesmíru? Nečtěme Bibli jako vědecké pojednání. Jako chladnokrevně, s nadhledem podaný referát o věcech mimo nás. Ne. V Bibli se mluví o nás. Píseň o stvoření zpíváme my. Ta písnička nemluví vědeckým jazykem, zpívá o důvěře, o radosti, o lásce. Jakpak je chcete pojednat vědecky, natožpak přírodovědecky. To je mimo. Boha nelze vyvodit ze světa. Nelze vypočítat Stvořitele ze stvoření. (To by přeci stvoření tvořilo Stvořitele.) Mluvíme o stvoření, neboť mluvíme o světě, který jsme přijali jako dar od Boha. Bez něj by nebylo života.

Na počátku stvořil Bůh … Dosaďme, co se nás týká. Na počátku vzduchu, který dýcháme. Na počátku našich rodin, dětí, rodičů, přátel. Na počátku našich domovů. Na počátku tohoto kostela. Na počátku téhle chvíle. Na počátku našich modliteb a písní stvořil Bůh nebe a zemi. Svět, v němž žijeme, je Boží svět. Nejsme ponecháni napospas sami sobě, nýbrž se nacházíme v Boží péči. Jen si všimněte, co Bible připojuje k dění šestého dne, když je stvořen člověk. Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. (29) K řádu stvoření patří, že je lidstvu dán dostatek potravy. Pán Bůh nerozlišuje mezi lidmi. K obživě mají mít všichni stejný přístup. Že to dnes ve světě funguje jinak, je naší ostudou. Je špatně, když vedle oblastí nadbytku jsou oblasti nesmírné chudoby a bídy. (I ta současná, tolik přetřásaná migrační krize, je důsledkem nerovnoměrného rozdělení bohatství na planetě.) Je smutné, když křesťané vedou nekonečné spory o podobu stvoření, zda to bylo šest dnů nebo milióny let, a přitom zapomínají na hlavní poselství: Pán Bůh se stará o svět. To je naše vyznání a musíme něco udělat s tím, že někteří lidé na přehojné bohatství Božích darů nedosáhnou. Hlad a bída jsou proti Stvořitelově vůli, nikoliv různé pohledy, jak kdo počítá dny stvoření.

Na počátku stvořil Bůh… Snad po dnešku tušíme, na počátku čeho. Na počátku naší víry, na počátku naší důvěry, že nejsme ve světě sami, stvořil Bůh nebe a zemi. Pokaždé, když usedáme k prostřenému stolu, prožíváme kousek zázraku stvoření. Je nám dán pokrm. Země na Boží pokyn živí nás i naše milé. Viděl Bůh, že je to dobré, zpíváme s generacemi věřících dávnou píseň, když znovu a znovu vidíme, že svět je dobré místo k životu. A kus téhle vděčnosti za zázrak stvoření Pán Ježíš vložil i do našeho stolování při bohoslužbách. My víme a opakovaně prožíváme, že jsme v péči dobrého Boha, který stvořil život a který život nepřestává tvořit. Amen.

Genesis 1,1-25    24; S 172; 1651nn.7nn; 621; Jen Bohu patří zem       Lukáš 12,22-26

Kázání v neděli 16. září 2018.