Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha.

Nový rok, nová předsevzetí, nové výzvy. Co nás asi čeká léta Páně 2017? Co nového se odehraje? Jaké novinky uslyšíme? Těšíme se na nové věci anebo z nich máme strach? Nebo spíše máme strach ze starých bolestí a mrzutostí, že ani v tom nastávajícím roce neskončí a povlečou se s námi dál. Na jedné straně staré známé nepříjemnosti, na druhé straně nové nevíme co. O překvapení nebude zajisté ani letos nouze. Kéž by ta překvapení byla spíše dobrá, nežli zlá.

Nový rok, nová předsevzetí, nové výzvy. A prorok Ezechiel do toho mluví o novém srdci a o novém duchu. Samozřejmě, že nemá na mysli žádnou kardiologickou operaci. Žádnou transplantaci orgánu. Prorokova řeč o srdci je zaměřena na samotné nitro lidského nitra. Co máme nejhlouběji v sobě? Když se mluví o srdci, mluví se o základech mé bytosti. Neboť já osobně nespočívám ve své ruce, mozku či plicích. Teprve v srdci jsem já opravdu sám sebou. Je to řeč obrazná. V srdci sídlí můj strach i má naděje. Nejsou ani v hlavě ani v žaludku, třebaže se v nich tu a tam ozývají. Například strach v břiše už asi pocítil každý. Ale doma tam není. Patří kamsi jinam. Víc dovnitř. Víc do mě.

Nové srdce a nový duch do nitra. O čem prorok mluví? Copak se mu na mém starém srdci nezdá, že pro mne vymýšlí srdce nové? Potřebuji opravdu nové srdce, nebo by stačilo to staré, to dosavadní jenom nějak poopravit? Nějak je lehce pozměnit, aby dále pracovalo a mně samotného to moc nestálo.

Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. To nejsou slova prorokova. To jsou slova vyřčená Bohem. Boží příslib pro lidi, kteří nejsou spokojeni se svým srdcem a se svým duchem. Příslib pro lidi, kteří nejsou spokojeni sami se sebou. Možná to dosud ještě nevědí. Možná svou nespokojenost vztahují na všechno možné kolem a ne a ne ji vztáhnout na sebe. Možná proto prorok do nich rýpe a dloube. „Poslyšte, nejde o okolní svět. Jde o vás. Jde o stav vašeho srdce.“

Podivný člověk ten Ezechiel. Ezechiel, Jezechkel po hebrejsku. Neboli „Silný je Bůh“.  Prorokovo jméno jako kdyby se ani nehodilo do tehdejší doby. Ezechielův národ, židé, prožívali všecko možné, jenom ne skutečnost, že Bůh je silný. Všechno kolem jim svědčilo pro výklad, že Bůh je slabý. Židé přišli o své království. Domnívali se, že jsou vyvoleným národem pod zvláštní Boží ochranou, a přitom jejich vlast vydrancovali cizáci jako každou jinou. Nezničili přitom jenom státní svrchovanost, rozvrátili i chrám, který byl výrazem náboženské samostatnosti. Chrám na hoře Sión byl chápán jako podstavec Božího trůnu zde na zemi. Židé věřili, že silný Bůh nenechá padnout své zastoupení, svou ambasádu zde v lidstvu. Nechal. Ke slovnímu spojení „silný bůh“ se rázem připojil otazník. Dva otazníky a vykřičník. „Doufali jsme v silného Boha, ale božstva sousedů se prokázala jako silnější, mocnější, úspěšnější,“ ozývalo se v srdcích nejednoho věřícího.

 Mezi lidmi slabé víry, mezi lidmi oslabené víry prochází Ezechiel. Nemusí nic říkat, a už mluví. Ezechiel. Jechezkel. Silný je Bůh. Jak nevhodné jméno pro dny prohry, pro dny zklamání, zoufalství, ztráty naděje. Možná lidé vyhlíželi proroka s jinačím, přiléhavějším jménem. Slabý je Bůh. Poražený je Bůh. Bůh prohrál. A my s ním. Neboť aby těch pohrom nebylo málo, tak se k zániku království a k rozvratu náboženství přidružila navíc ještě i ztráta země. Babylonský světovládce stalinským způsobem nechal přesídlit nespočet těch nejvýznamnějších rodin daleko do jejich vlasti. U řek babylonských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sión. Své citary jsme v té zemi zavěsili na topoly, když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám.: „Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!“ (Žalm 137)

            Nové bydliště, nové mravy, nové povinnosti, noví vládcové. Nic dobrého nečekalo židovské zajatce. Kam jen pohlédli, vše bylo v ostrém kontrastu k hřejivým obrazům dávných dní. Všechno milé bylo ztraceno, ohroženo, poničeno. Budou zde mezi pohany naše děti věřit tomu, čemu věříme my? Bude mít pro ně ještě nějaký význam Bůh Hospodin, který se z našich dnů neprojevil zrovna jako silný Bůh? Naučí se kdy naše vnou-čata zpívat některé z našich dávných oblíbených písniček? Kam oko pohlédne, všude vystupují jen starosti a obavy.

            Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Prorok prochází mezi sklíčenými přesídlenci a mluví do jejich nové situace. Nemluví o vítězství, nemluví o proměně světa. Zajatci zůstanou zajatci, prohra zůstane prohrou, nadvláda pohanů zůstane nadvládou pohanů. Konec potupy je prozatím v nedohlednu. Ale Ezechiel nemlčí. Mluví stejně, jako mluví jeho jméno. Bůh je silný. Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha, říká Bůh. Svět se nezmění mávnutím čarovného proutku. Strach o děti zůstane strachem o děti, bezpráví zůstane bezprávím. Nemoc zůstane nemocí a dřina zůstane dřinou. A přece Bůh cosi promění. Změna začne uvnitř.

Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Sestry a bratři, tento zlomek verše vybrala Jednota bratrská jako verš pro rok 2017. Ani v tomto roce se svět zázračně nezmění. Hlad zůstane hladem. Lež zůstane lží. Nespravedlnost zůstane nespravedlností. Násilí zůstane násilím. A dřina zůstane dřinou. Nový rok, nová předsevzetí, nové výzvy. Necháme v sobě letos zaznít poselství proroka Ezechiela? Proroka, jehož jméno hlásá „Silný je Bůh“? Projeví se Boží síla v tomto čase i při nás?

Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha, říká Bůh. Víte, co je zajímavé? Prorok Ezechiel měl pravdu. Jeho jméno nelhalo. V těch dávných dobách plných bezvýchodnosti a zmaru se při židovském národě projevila Boží síla. Oni skutečně dostali nová srdce a nového ducha. Přestože byli i nadále vyhnanci v prachmizerné situaci, začali se chovat jinak. Přestali vzhlížet k minulým dnům a začali si hledět přítomnosti. Přestali se rozplývat nad tím, jak to bylo kdysi kdesi krásné, a začali usilovat o to, aby aspoň něco bylo krásného tady a teď. Sundali z topolů zavěšené citery a dali se do zpěvu. Oni, kteří si mysleli, že po všech těch prožitých zklamáních a porážkách už nikdy radostně zpívat nebudou. A oni zpívali. Zpívali píseň novou. A jaký div, jejich děti zpívaly s nimi. I vnoučata.

Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. S tímto příslibem od Boha vstupujeme do nového roku. Není jisté, kolik se nám toho v nadcházejících týdnech a měsících podaří k lepšímu změnit kolem nás. Ale díky Bohu je zde šance, že se obměkčí naše ztvrdlé srdce a že pookřeje náš skleslý duch. Proměna světa začíná proměnou srdce. A my neuvidíme svět kolem sebe černě, pouze jako pokažené zařízení, nýbrž spatříme svět jako místo, kde se rodí naděje. Naděje, že ani lež, ani násilí, ani bolest, ani smrt nezvítězí navždy. Kéž se tento pohled, pohled srdečný a duchovní, stane vydatným zdrojem radosti pro nás i pro druhé.

Matouš 12,33-37      531; 697; 671; 118; 301     Římanům 8,38-39

Kázání na Nový rok 1.1.2017.