Kam až sahá lidské neštěstí? Jak daleko může zajít utrpení, potupa, bolest? Je velký pátek a naše pozornost je dnes obrácena ke Kristovu kříži. Ježíš Nazaretský, který přišel dát lidem nový život, ten Ježíš Nazaretský sám zemřel na kříži. A byla to příšerná smrt. Velký pátek je bojiště. Místo, na kterém se vede zápas mezi životem a smrtí. Kdo zvítězí? Život, nebo smrt? Kam až sahá lidské neštěstí?  Jak daleko může zajít utrpení, potupa, bolest?

Na světě existuje bezpočet různých náboženství, od velkých, propracovaných systémů, až pro nepatrná náboženství, která se odvíjejí v soukromí. Všechna se pokoušejí nějak pojmout život, zasadit ho do celku vesmíru, všeho viditelného a neviditelného. Křesťanské náboženství udělalo jednu velmi zvláštní věc. Bez příkras, bez malování na růžovo hovoří o smrti. Smrt ničí život. Každého člověka čeká konec. A ten konec může být velmi hrůzostrašný. Plný utrpení, bolesti a bezpráví. Je Velký pátek. Na otázku „Kam až sahá lidské neštěstí?  Jak daleko může zajít lidské trápení?“, na tuto otázku odpovídáme my „Daleko“. Nepředstavitelně daleko. Lidská krutost vždy a znovu dovede překvapit svou vynalézavostí, svou nespoutaností. Žádné hranice neplatí. Velký pátek je toho důkazem. V tento den vyznáváme: náš Mistr, náš Pán a Spasitel trpěl. Ten, který lidem hlásal Boží království, ten, který hlásal „Štěstí je vám blízko“, ten Kristus zemřel. Za nás. Pro nás. Na něm samotném se ukázalo, že utrpení a smrt se nezastaví před nikým.

Velký pátek. Všimli jste si někdy, že o tomto dni Ježíšova života víme nejvíce?  Žádný jiný Kristův den nemáme zaznamenaný tak podrobně. V noci byl Ježíš zatčen, vyslýchán představiteli národní samosprávy. Byl popliván a tlučen. Poté byl předveden před okupanty, kteří vynesli konečný rozsudek. Ukřižovat. A byl okraden, zmlácen, zbičován do krve, takže ani kříž nebyl schopný donést na popraviště. Byl ukřižován, a ještě téhož dne na kříži umřel. (Což prý nebývalo vůbec samozřejmé, mnozí odsouzenci na kříži umírali několik dnů.) Než nastal večer, byl pohřben. Žádný jiný den Ježíšova života nemáme zachycen tak podrobně. Kam až sahá lidské neštěstí? Hodně daleko. Strašně daleko. Jen pohlédněte na Krista, milí křesťané: kazatel života a štěstí nešťastně umírá.  Pro křesťany je velký pátek svátkem, který ukazuje, že zlo a smrt se nezastaví před nikým z lidí. Ani před spasitelem.

A možná jste si také všimli, že ve vyznání víry toho nejvíce říkáme právě o velkém pátku. Trpěl pod Pontiem Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben. A co říkáme o Ježíšově životě? Narodil se z Marie Panny, nic víc. Ani zmínka o třiceti letech života, jenom ten poslední den je zachycen. Žádná zmínka o tom, že Ježíš kázal naději, že těšil smutné, že uzdravoval nemocné, že sytil hladové, že se přel s pokrytci, že vášnivě debatoval a rád stoloval Nic z toho. Jenom Trpěl pod Pontiem Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben jako velice věcná a střízlivá odpověď na otázku „Kam až sahá lidské neštěstí?“

Mimochodem: Pontius Pilát. Vládce nad Jeruzalémem a celým Judskem. Zlo a utrpení mají svého jmenovitého původce. Jen malou část trápení nám působí příroda skrze nemoci a katastrofy. Většinu utrpení ve světě má na svědomí člověk. Pontius Pilát je podepsán pod Kristovou smrtí. A také vy často víte, kdo se podepsal pod vaším trápením, kdo vám ublížil v osobním či společenském životě. Bohužel, mnozí vládcové se do dějin zapisují neštěstím, které zapříčinili. Dvacáté století mělo Adolfa Hitlera, který rozpoutal ničivou válku. 21. století má Vladimíra Vladimíroviče Putina, který je zodpovědný za smrt desetitisíců a neštěstí miliónů lidí. Doufejme, že on je tím nejhorším, co nás v našem století potkalo.

Kolem nás krouží otázka: Kam až sahá lidské neštěstí? Jak daleko může zajít utrpení, potupa, bolest? Daleko. Nesku-tečně daleko. A často nám nestačí slova. A proto vyznáváme: Kristus trpěl. Kristus trpěl za nás, abychom věděli, že utrpení a smrt ničí i ten nejvznešenější, nejsprávnější život. Ukřižovali ho… Kolemjdoucí ho uráželi… Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími… Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní… Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Bože můj. Bože můj, proč si mne opustil?“ … A znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.

Sestry a bratři, můžeme se ptát: Kam až sahá lidské neštěstí? Jak daleko může zajít utrpení, potupa, bolest? Ta otázka je součástí naší křesťanské víry, když vyznáváme Krista ukřižovaného. Naše víra žije s otázkami. Dovede žít i s nezodpovězenými otázkami. I s otázkami nezodpověditelnými. Ježíš umírá na kříži s otázkou na rtech: „Bože můj. Bože můj, proč si mne opustil?“  A na kříži žádnou odpověď nedostane. Ani my ve svém životě nedostaneme odpověď na všechny svoje otázky. Stále znovu a znovu se budeme ptát, kde je Bůh. Co dělá Bůh? Proč proboha Bůh dopustil tolik zla? Tolik bolesti? Tolik slz?

Kam až sahá lidské neštěstí? Daleko, hlásá velký pátek ve shodě s každodenními zprávami. Avšak ptejme se dnes také, kam až sahá lidská důvěra. Kristus umírá na kříži, je zoufalý, ale svěřuje se Bohu. Nemlčí zarytě. Svěřuje se Bohu i se svými pochybnostmi. Ježíš umírá za nás, ale také za nás důvěřuje. Vtahuje nás do důvěry, že Bůh nás slyší. Bůh nás slyší v našich pochybnostech. Bůh nás slyší v našem zoufalství nad tím, kam až sahá lidské neštěstí. V tom je Kristus s námi – testuje, kam až sahá důvěra. Daleko. Kristus je s námi v našich trýznivých otázkách jako záblesk důvěry, že Bůh – ačkoli nás opustil – stále nás slyší. A vyslyší nás. Tahle důvěra je začátkem spásy. Amen.  

Iz 52,13-53,3   519; 26; 377; 510; 407; 524   2 Korintským 5,19nn

Kázání na velký pátek 15. dubna 2022.