Děti začaly v nedělní škole probírat apoštolské vyznání víry. V jednotlivých nedělích budou postupně procházet součásti vyznání. Minule začali se slovem silným, vlastně se slovem nejsilnějším: Věřím. Dnes navážeme – věřím v Boha Stvořitele nebe i země.

1. První obrázek snad poznáte lehce. Je na něm vesmír. Velikost vesmíru si nikdo neumí ani představit. Jsou v něm hvězdy jasné a zářivé, někdy jsou pospolu a vytvářejí takovou zvláštní mlhu. Což vidíte. Ve vesmíru jsou dokonce též hvězdy tak temné, že vůbec nesvítí, všechno světlo spolykají a říká se jím proto černé díry. Ty neuvidíte.

Hvězd a planet je ve vesmíru obrovské množství. Kdyby si lidé chtěli rozdělit vesmír, kolik myslíte, že  připadne na jednoho člověka hvězd? 10 – 100 -1000 – 1 000 000? Miliony a miliony. To jste nevěděli, že jste milionáři…

2. Kolik je ve vesmíru takových planet? Jenom jedna – Země. Lidé si odedávna kladli otázku, odkud se ten náš ohromný svět vzal. Představte si, jak velkou práci dá vyrobit obyčejný hrnek, což teprve všechnu tu přírodu, živou i neživou. A tak lidé řekli: Náš svět stvořil Bůh. Bůh je Stvořitel. A tak je to napsáno i v Bibli, o stvoření se píše hned na první stránce. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Tak to říkáme i ve vyznání víry: Věřím v Boha, Stvořitele nebe i země.

3. Teď vám ale prozradím jednu náramně důležitou věc, kterou spousta lidí neví. Dávejte velikánský pozor! Mám zde 3 knihy. Bibli, v níž se píše o stvoření světa, pak ještě dvě jiné. Jaké knize se Bible více podobá – vědecké knížce o přírodě nebo zpěvníku? Zpěvníku, ve kterém se zpívá Pánu Bohu k oslavě? Zpěvník – my zpíváme chvalozpěv stvoření. Už po tisíciletí oslavujeme Stvořitele, že vytvořil život. Takovou vzácnost. My se radujeme z Božího daru života a jsme za něj vděční. Takže nevěřte nikomu, kdo z Bible dělá obyčejnou učebnici o vzniku světa. Bible je víc. Bible je radostná a vděčná písnička o Stvořiteli a pro Stvořitele.

4. Písnička mívá obvykle několik slok a potom ještě refrén, který se opakuje. (Třeba jako v úvodu bohoslužby Má duše Boha velebí.) Podobně se v Bibli zpívá o stvoření. My melodii ke zpěvu neznáme, ale známe jednotlivé sloky a můžeme si opakovat refrén. Pustíme se do toho.

5. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. (Gn 1,1) Svět je od počátku rozdělený na dvě části. Nám přístupnou, kde se běžně pohybujeme, a na část nepřístupnou. Kam se jen tak nedostaneme, o které můžeme přemýšlet. Krásně nedosažitelnost znázornilo nebe. Dnes se tam lze dostat raketou, ale pořád nebe znázorňuje, že nemáme všechno ve své moci. Obzvláště Pána Boha ne. Bůh řekl: Buď světlo! Svět se rodí spolu se světlem. Díky Bohu není život utopen v temnotě. Taková je první sloka stvoření. Řekněme společně refrén: Viděl Bůh, že je to dobré. Byl večer a bylo jitro, den 1.  

 6. V druhé sloce se zpívá o vodách. Země bez vody by byla mrtvá. Voda musí mít své místo: jsou vody na zemi – moře, řeky, jezera, studánky, jsou vody nad zemí – v oblacích, odkud zkrápějí zemi. Společně refrén: Viděl Bůh, že je to dobré. Byl večer a bylo jitro, den 2.

7. A písnička o stvoření jde dál. Země byla nesličná a pustá. Nedobře by se na ní bydlelo. Na řadu tedy přišla zeleň. Tráva a stromy a také pestré květiny. Rázem byl na zemi radostnější pohled. Společně refrén: Viděl Bůh, že je to dobré. Byl večer a bylo jitro, den 3.  

8. No a teď přijde zvláštní den. Co bylo učiněno 4. dne? Hádejte, neuhodnete. Stvořeno bylo slunce a měsíc a hvězdy. Slunce, aby svítilo ve dne. Měsíc, aby svítil v noci. Teď se mne možná zeptáte, jak je možné, že slunce vzniklo až 4. den, když už 1. dne svítilo světlo. Je proto nějaké vysvětlení? Velice jednoduché: jsme v písničce. Písnička zpívá o radosti ze stvoření. A  v písničce může svítit světlo dříve než vzniklo slunce. Společně refrén: Viděl Bůh, že je to dobré. Byl večer a bylo jitro, den 4.

9. V pátém dni se zaplní vzduch a voda. Jsou stvořeni různí ptáci a létavci. A jsou stvořeny ryby všelijací vodní živočichové. Ty obrázky nám jenom náznakem ukazují, kolik je  různých druhů. Nikdo se jich nedopočítá. A Pán Bůh zná – všechny. Každý z těch tvorů a tvorečků má své místo pod sluncem. Společně refrén: Viděl Bůh, že je to dobré. Byl večer a bylo jitro, den 5.  

10. Během šestého dne přišla na řadu pozemská zvířata. A opět jich máme plno různých druhů. Boží stvořitelská fantazie nemá meze. Po všech zvířatech byli stvořeni lidé. Člověk má na starosti celé stvoření, má pečovat jako pastýř o všechny tvory. Společně refrén: Viděl Bůh, že je to dobré. Byl večer a bylo jitro, den 6.

11. A jsme v sedmé sloce u sedmého dne stvoření. Co se dělo v onen den? Nic. Pán Bůh odpočíval. Přerušil své dělání, aby sedmý den byl jiný než pracovní. Takže jak si ukážeme den zvláštní den? Lidé jsou spolu – mají na sebe čas a je jim spolu dobře. Dají si nějaké dobré jídlo. A k dni odpočinku také patří ztišení při  bohoslužbách, kde se naslouchá Božímu slovu. A tady píseň o stvoření končí. Refrén je na závěr změněný: Bůh požehnal a posvětil 7. den.

12. Dosud jsme sledovali čísla. Teď přijde písmeno – A. Víte, kde je v abecedě? Na začátku. V našem vyznání víry říkáme: Věřím v Boha, Stvořitele nebe a země. Na počátku Bůh stvořil svět dobře. Máme dobré místo k životu. Vyznáváme, že Pán Bůh je počátkem všeho dobrého. Další písmeno, které se dnes objeví, je Ž. V abecedě je na konci. Od A do Ž je celá abeceda. Znáte tohle písmeno? Omega. Dlouhé ó. Viděli jste je už někdy? Máme je zde v kostele. V řecké abecedě bylo na konci podobně jako naše žet.

13. Věříme, že Pán Bůh byl na začátku a že také bude i na konci. Věříme, že jeho stvoření dosud neskončilo. Bůh Stvořitel tvoří až do konce dnů. Neboť tento svět dosud není hotový. Čas stále běží. Je zapotřebí vytvořit ještě celou řadu věcí. Vymyslet a zazpívat nové písně, postavit nové domy, vymyslet nové léky, vyšlechtit nové druhy rostlin a zvířat. Ta písnička o stvoření ještě není u konce. Stále se tvoří dál. (A my jsme spolutvůrci, spolupracovníci Boží.)

14. Chvalozpěv stvoření. Neustále vznikání a tvoření nových věcí. Tento muž se jmenoval František. Žil v Itálii před mnoha staletími. Rád chodil po kraji, díval se kolem a těšil se z Božího stvoření. Moc dobře věděl, že Bohu patří chvála a dík za jeho dílo. Proto složil chvalozpěv, ve kterém vybízí slunce, měsíc, vodu atd.,  aby chválili Boha. Bůh je náš dobrý začátek.

15. A Bůh bude také náš dobrý konec. František dokonce vybízí i smrt, aby chválila Boha. Smrt patří k životu, patří ke každému tělu – lidskému i zvířecímu. Každého z nás jednou smrt potká. Ale František se smrti nebojí, protože věří v Boha Stvořitele. A my s  ním. Ten, který z ničeho stvořil vesmír, stvoří nově i můj život, až bude zničen. Poněvadž Boží láska sahá až za hrob. Což se ukázalo i na Ježíši Kristu.

Věříme v Boha Stvořitele, který je počátkem a bude i koncem. Protože je Stvořitel, stvoří nám nový život.

Jan 3,1-8        Žalm 168        627; 168; Svítá 209 + 165; 176         Římanům 8,6-10

Kázání při rodinné neděli na 1. neděli v postě, 9. 3. 2014.