Skromné začátky
Když před dvěma týdny začínala v Soči olympiáda, připravili organizátoři na úvod velkolepou podívanou. Chtěli si spolu s diváky nový začátek užít.
Když se dva lidé rozhodnou uzavřít manželství, uspořádají na úvod svého manželství svatební oslavu. Chtějí si spolu se svými přáteli a příbuznými nový začátek užít.
Když se láme rok, pořádají různí lidé všelijaké oslavy, poznamenané alkoholem, hudbou, rachejtlemi. Chtějí si nový začátek užít.
Sestry a bratři, překvapuje nás takové slavení? Nemělo by. Skrývá se za ním prosté lidské očekávání, že přichází nový, dobrý, naplněný čas. Vyhlížení, že vzejdou nové příležitosti, že vzniknou nové zážitky a zkušenosti. Hledáme naději a proto rádi vyhlížíme k novým věcem, zda nám neposkytnou něco, co nám dosud scházelo. Jenže Významné věci někdy začínají velmi, velmi nenápadně. Bez oslav, bez rozruchu, bez povšimnutí.
V Troadě měl Pavel v noci vidění: Stanul před ním jakýsi Makedonec a velmi ho prosil: „Přeplav se do Makedonie a pomoz nám!“ (9) No, obyčejný sen, pomyslíme si. Možná trochu živější. Možná za Makedoncovým naléháním někdo – podobně jako apoštol Pavel – spatřuje Boží výzvu. Přitom o moc nejde. Pouze změnit působiště. Přesunout se z jednoho mořského břehu na protější pobřeží. Určitě se tak dělo bez jakýchkoliv oslav. Nikoho nenapadlo, že se právě lámou dějiny
Významné věci někdy začínají velmi nenápadně. Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium. (10) Jelikož nejsme znalci východního Středomoří, hodila by se nám nyní do ruky mapa. Z ní bychom vyčetli, že město Troada leží v Malé Asii (v dnešním Turecku) a že neznámý muž v nočním vidění zve apoštola Pavla k cestě do Makedonie, do řecké Makedonie, čili do Evropy. Apoštol a jeho přátelé mají překonat Egejské moře a přesunout se na evropský kontinent. Bez povšimnutí, bez rozruchu, bez oslav začínají tisícileté dějiny křesťanství v Evropě. V té Evropě, kterou dosud mnozí považují za křesťanský kontinent, třebaže v ní křesťanů povážlivě ubylo.
Významné věci někdy začínají velmi nenápadně. Vypluli jsme tedy z Troady a plavili se přímo na ostrov Samothráké a druhého dne do makedonské Neapole. (11) Přesun Pavlovy družiny vypadá jednoduše, přitom ale rozhodně nešlo o jednoduchou záležitost. Nemyslím nyní na technické okolnosti plavby. Antičtí Řekové slušně ovládali mořeplavectví, takže se jednalo o vcelku spolehlivý způsob dopravy. Pro Pavla byl složitá volba cíle. Kam se vlastně vypravit? V předcházejících biblických verších nalezneme zvláštní popis, jak apoštol do slova a do písmene bloudil. Pohyboval se po Asii zmateně různými směry, ale pokaždé narazil na jakousi neviditelnou bariéru. Vypravil se na jih, tam nešlo kázat. Namířil si na sever, i tam se kázání nedařilo. Vyrazili na západ, snad se tam povede evangeliu lépe. Ovšem ani tam nic věhlasný kazatel nezmohl. Po řadě neúspěchů a zklamání Pavla zastihne ono působivé a naléhavé noční vidění s výzvou k cestě do zámoří.
Významné věci někdy začínají velmi nenápadně. Na začátku nové etapy své misie má za sebou apoštol trpkou zkušenost své bezmoci a své bezradnosti. Při pohybu po známé, takřka domovské krajině (připomínám, že Pavel pocházel z maloasijského Tarsu) – při pohybu v domácích podmínkách nemohl hlásat evangelium. Duch svatý jim zabránil zvěstovat slovo, je pěkně ostře napsáno. Místo osvědčených receptů a pobytu mezi krajany je apoštol nasměrován do končin neznámých, je vyzván k činům neověřeným. Křesťanství vstupuje do Evropy.
Významné věci někdy začínají velmi nenápadně. Z Neapole jsme šli do Filip, které jsou nejvýznamnějším městem oné části Makedonie a římskou kolonií. V tomto městě jsme strávili několik dní. (12) Na nové pevnině sází apoštol na dosavadní strategii. Začít od největšího města. Od metropole, jejíž vliv dopadá i na okolí. Pavel předpokládá, že v novém prostředí použije vyzkoušené modely. Což se ukáže jako nemožné.
V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, protože jsme se domnívali, že tam bude modlitebna. (13) Podobně jako v jiných městech se apoštol ve svém kazatelském úsilí chce odrazit od stávajících židovských společenství. Pavel běžně chodil do synagog a tam vyprávěl, co nového Ježíš přidal k biblickému Starému zákonu. Jenže ouha – ve Filipech žádná synagoga nestojí. Rozhodně ne uvnitř města. Musí se ven před hradby – snad tam někde, mimo bezpečně zázemí města se nachází prostá modlitebna. Jenže ani ta není k nalezení.
Významné věci někdy začínají velmi nenápadně. Pavel zjišťuje, že nemůže využít přirozených, navyklých předpokladů. Což ostatně je i naše zkušenost. I v našem církevním životě už dávno nemůžeme jen pouze navazovat na dosavadní postupy. Vycházet s přirozené generační obnovy, opírat se o zvyky. Někde prostě žádné zvyky nejsou a generační obměna nefunguje. Jsme jako Pavel ve Filipech. Zjišťujeme, že jsme se ocitli v nových, změněných podmínkách. V prostředí, které s Pánem Bohem nepočítá, které nezná dávné tradice. A přesto jsme jako Pavel v prostředí, které má uslyšet evangelium. Jsme mezi lidmi, pro které je i přes odlišné výchozí podmínky připravena radost z víry.
Významné věci někdy začínají velmi nenápadně. Představuji si Pavla, jak v sobotu, v židovský sváteční den, nejistě chodí kolem řeky před filipskými hradbami. Rozhlíží se marně. Nikde žádná modlitebna, nikde žádní důstojní mužové, kteří by pořádali aspoň bohoslužby pod širým nebem. Posadili jsme se a mluvili k ženám, které se tam sešly. (13)
Jako už tolikrát, světlo víry předávají ženy, zatímco muži jsou kdovíkde. O velikonocích to byly právě ženy, které světu oznámily, že Kristův hrob je prázdný. V dobách protireformace mnozí – jak sami říkali – měli svou evangelickou víru „po bábě“. A i dnes lze často v kostelních vysledovat jakousi větší věrnost žen nežli mužů. Pavel natrefí na hlouček žen. Představoval si Pavel, že začne v nové zemi takhle? Skromně, úplně od nuly, s posluchačstvem – anticky vzato – druhořadým. Posadili jsme se a mluvili k ženám, které se tam sešly. Takový řečník a ani si k proslovu nestoupne.
Významné věci někdy začínají velmi nenápadně. Kdyby byl apoštol věděl, co se právě začíná, nejspíš by se mu roztřásla kolena a rozechvěl hlas. Start křesťanství v Evropě. Milióny a milióny věřících. Tisíce a tisíce chrámů. Nespočet knih, písní, modliteb. Zástupy misionářů vyslaných do celého světa. Křesťanství v Evropě to je ale také prolitá krev a prolité slzy nad lidskou tvrdostí, jež popírá Boží dobrotu. Ovšem naproti tomu také obrovské sumy vybrané ve prospěch potřebných a hodiny strávené u lůžek nemocných, které zase naopak Boží dobrotu dokazují. Obrovský, košatý, neobsáhnutelný příběh evropského křesťanství. Na jeho počátku sedí apoštol na břehu řeky a rozmlouvá s několika ženami.
Významné věci někdy začínají velmi nenápadně. Sestry a bratři, zapamatujme si to. Třeba se v této době, v těchto rocích a dnech začíná něco významného i u nás. V naší církvi, v našem sboru. Z počátku to bývá sotva postřehnutelné. Když bezdětný stařec Abraham dostal slib, že Bůh bude s ním a dopřeje mu početné potomstvo, nic zdárnému konci nenasvědčovalo. Když jsme poprvé potkali své životní partnery, tak v onom prvním setkání nebyl ani náznak, že spolu v manželství strávíme desetiletí. Když dnes sedí děti v nedělní škole, když se staršovstvem vedeme rozhovory o financování církve nebo když dnes společně nasloucháme kázání o skromných začátcích, už tehdy je Pán Bůh u díla. Rozsívá mezi námi své dobré slovo a svého svatého Ducha. A Boží setba jistě vzejde. Možná jinak, než si dovedeme představit, ale jistě vzejde. Stále se totiž rodí víra.
Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která byla bohabojná. Pán ji otevřel srdce, aby přijal, co Pavel zvěstoval. Významné věci někdy začínají velmi nenápadně. I v mém životě se kdysi kdesi uchytilo semínko víry. A já podnes žasnu, jak z toho nenápadného začátku dodnes čerpám obrovskou oporu a povzbuzení. Bohu díky. Amen.
Genesis 15,1-6 637; Svítá 115; 420; 555; 450 Marek 4,26-29
Kázání na neděli po Devítníku, 23. února 2014.