Pěkně se to poslouchá – slova o jásotu, slova o veselí. Veselte se, jásejte. (18) Izajášovo proroctví v těchto verších připomíná atmosférou nějakou slavnost. Třeba svatbu neboli veselku, kde jsou lidé veselí, mají na sebe čas, povídají si, zpívají a tančí. Anebo připomíná oslavu sportovního vítězství, kdy radostně poskakují rozjaření fanoušci a nadšeně se objímají lidé, kteří se vůbec neznají. Jásot a veselí. A právě z tohohle soudku příjemných a silných emocí, ze soudku nejlepších pocitů čerpá prorocká řeč. Veselte se, jásejte, říká Hospodin Bůh, když k lidem promlouvá o budoucnosti. Ta budoucnost není černá, je nadějná. Nečeká nás temno, plné nebezpečných překážek a neviditelných ústrků. Čeká nás světlo, Boží světlo, kde je pěkně vidět na cestu a kde lze rozpoznat, co je kdo zač.

            Veselte se, jásejte stále a stále. Ta výzva není určena ledaskomu. Ledaskdo by ji totiž nemohl naplnit. Bůh výzvu k veselí a jásotu předkládá svému lidu. Tehdy židům a od Ježíšových dob až podnes také křesťanům. Boží lid se má rozveselit a zajásat. Protože my, lidé věřící, máme důvod k trvalé radosti. Tím důvodem je víra. Víra je setbou radosti, zasetou do našich životů. To z víry vyrůstá jásot a veselí, o němž se zde hovoří. Veselte se, jásejte stále a stále nad tím, co stvořím. Naše radost souvisí s vírou ve Stvořitele. Věříme, že Bůh jedná ve světě. Věříme, že Bůh je činný, nikoliv nečinný. Věříme, že vesmír nebyl dán sám sobě na pospas, nýbrž že jím od počátku proniká a vane Boží Duch. A tento Duch vnáší řád mezi pusté částice a atomy, vnáší život a řád do přírody, vnáší život a řád i do lidského společenství. Bez něj bychom si navzájem byli lhostejní, ale s ním jsme si bratry a sestrami, to on z nás tvoří církev. Tvoří při každém setkání, každou neděli i dnes při bohoslužbách. A co je slibné – on bude tvořit i dál.

            Veselte se, jásejte stále a stále nad tím, co stvořím. Vyznání víry začínáme větou „Věřím v Boha Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země…“ Také tato výpověď víry – leckdy říkána automaticky – také tato výpověď víry v sobě nese zárodek radosti. Nevěříme totiž v Boha, který má jednou provždy odpracováno a složil ruce do klína. On tvořil před mnoha tisíci lety, tvoří však i nadále. Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. (17) Slyšíte? Svět má budoucnost! Stvoření nevyšumí do ztracena kvůli nezájmu shora. Bůh Stvořitel je Bůh tvořící. Nezahálející. Dává světu šanci, že se svět obnoví. Když tedy vyznáváme Boha Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, vyznáváme, že ještě není všem dnům konec, že svět není hotový, že nezůstane takový, jaký je, ale že Stvořitel nebe a země hodlá na svém díle ještě pracovat. Bude ho vylepšovat, zdokonalovat, aby se v něm ještě lépe dařilo životu. Proto se veselte a jásejte.

            Víra je setbou radosti. Je radost věřit v mocného Zastánce a Pomocníka, jenž se ujímá světa poškozeného lidmi. Víra je setbou radosti, a přece … přece ve víře nevidíme jen radostné věci. Vírou také nahlížíme, jak věci mají být, aby byly dobře. Co se má dělat. Jak je správné se chovat. Sem spadá široká oblast etiky a mezilidských vztahů. A v ní vidíme rozpor. Máme radost, že Bůh stvořil svět, ale nemáme radost z toho, jak svět v současnosti vypadá. My víme, že se nemá krást, a krade se. Víme, že se nemá zabíjet, a zabíjí se. Víme, že lidé nemají nic upřednostňovat před Bohem, a oni mají spoustu přednějších věcí. To, v čem žijeme, není ten správný svět. Má až příliš nedostatků na to, abychom jej mohli považovat za dokonalý a spokojili se s ním. V mnoha názorech na neblahý stav světa se dokonce shodneme s nevěřícími lidmi. Nemusíme chodit daleko, abychom objevili bližní otrávené současností. Každý máme nějaké sousedy a známé. Kolik rozhovorů se točí kolem nedostatku peněz, kolem podlomeného zdraví a tragických dopravních nehod nebo kolem politiků, kteří ani půl roku po volbách nesestavili životaschopnou vládu. Bez rozdílu víry jsme rozčarováni a znechuceni, jak to na mnoha stranách skřípe a drhne. A co víc – věřící lidé bývají ke světu kritičtější než druzí, neboť vidí ještě hlouběji a důkladněji, jak je svět poškozený. Normou nám totiž nejsou obecné společenské představy, nýbrž náročné biblické požadavky. Svět hodnotíme ve světle Božího slova. Málo tvorů před svým Tvůrcem obstojí.

            Víra si tedy všímá neradostných jevů. A všímá si jich často pozorněji než nevíra, neboť víra má vyhraněnější představy o dobru a zlu. Ale já přesto tvrdím, že víra je setbou radosti. Veselte se, jásejte stále a stále. Tato Boží výzva trvale platí. Veselte se, jásejte stále a stále nad tím, co stvořím. Hle, já stvořím Jeruzalém k jásotu a jeho lid k veselí. (18) Věříme ve Stvořitele, který učinil mi-liony hvězd a bezpočet pestře barevných květů; ten tvoří lidem podmínky k radosti. Má na to prostředky. My nevěříme, že se svět obnoví sám ze svých zdrojů, že evolucí a lidskou uvážlivostí samovolně dospěje do šťastnějšího stádia. My věříme, že svět obnoví Bůh. A obnoví jej zcela nebývalým způsobem. Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl. (17) Stav světa není důvodem k radosti, sestry a bratři. Důvodem k radosti je to, co se světem chystá Hospodin, Bůh a Stvořitel.

            Víra je setbou radosti. Třebaže žijeme ve světě plném neradostných událostí, přesto s radostí počítáme. Když radost nedokáže vytvořit svět, jistě ji dovede vytvořit Stvořitel. Schválně mluvím o víře jako o setbě. Jako o semenech, která Bůh rozesel v našem nitru. Však to sami znáte – po zasetí je zrno ukryto a není hned vidět, co z něj vzejde. Stejně i radost nemusí být na první pohled patrná. Ale už je zaseta. Už v nás klíčí, už raší, tu a tam se radost zazelená a rozkvete, občas přinese i plody. Krásným příkladem je samotné Izajášovo proroctví, z něhož si dnes čteme. V úvodních kapitolách mluví prorok nesmírně tvrdě a ostře. Pranýřuje bezbožnost a nepravost vlastního národa. Mluví o pohromách, které na něj přijdou. Prorok nezavírá oči před špatným stavem světa. Vidí chyby, vidí hříchy a nazývá je pravým jménem. Ale nezůstane u zachmuřenosti. To proroctví se mění. Vcítí se do lidí ztroskotaných a nakonec radostně vyhlíží jásot a veselí. Veselte se, jásejte stále a stále. U proroka vyklíčila víra a vyrostla z ní radost. Víra se zaradovala z Boha. Stará země a staré nebe neskýtají dostatek důvodů k radosti – hle, Hospodin stvoří nové nebe a novou zemi. Jen si poslechněte, jak krásný svět líčí Izajáš. (Ten Izajáš, jehož kniha začíná zkroušeně a znechuceně výčtem chyb a pokrytectví.) Hle, praví Hospodin, já stvořím Jeruzalém k jásotu a jeho lid k veselí. I já budu nad Jeruzalémem jásat a veselit se ze svého lidu. Nikdy víc už nebude v něm slyšet pláč ani křik. Nikdy už tam nebude dítě, které zemře v několika dnech, ani stařec, který by se nedožil plnosti věku, protože bude mladíkem, kdo zemře ve stu letech. Ale hříšník, byť stoletý, bude zlořečen. Vystavějí domy a usadí se v nich, vysázejí vinice a budou jíst jejich plody. Nebudou stavět, aby se v nich usadil jiný, nebudou sázet, aby z toho jedl jiný. Dny mého lidu budou jako dny stromu. Co svýma rukama vytvoří, to moji vyvolení sami spotřebují. Nebudou se namáhat a nebudou rodit pro náhlý zánik, neboť jsou potomstvem těch, kdo byli Hospodinem požehnáni, oni i jejich potomci. Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším. Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytek bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře,“ praví Hospodin. (18-25)

            Krásný, šťastný svět, svět pokojný, spravedlivý a bezpečný. Zdá se vám takový svět vysněný a nedosažitelný? Pro nás lidi ano, ale pro Stvořitele nikoli. On si to umí zařídit. Vezměme si z Izajáše příklad. Víra u něj zplodila radost, přestože lépe než kdo jiný znal bídu světa. Zkoumejme nedostatky okolního světa, ale nezoufejme si. Věřme v Boha Stvořitele, v Boha Obnovitele. Nehledejme radost ve světě, neboť jeho radost snadno vzklíčí a lehce uvadá. Hledejme radost v Bohu, který má moc svět přetvořit. O to jde v křesťanství – o rovnováhu správného pohledu na svět a naděje pro svět. Mnozí křesťané jsou zapšklí, protivní moralisté, kteří stále vidí jen to špatné. Míjí je výzva „veselte se, jásejte“. Zapomněli, že staré stvoření čeká náprava, že bude stvořena nová země pod novým nebem.

            V evangeliu Janově říká Pán Ježíš svému tajnému příznivci Nikodémovi: Musíte se znovu narodit. Není to náhoda. Znovuzrození souvisí s novým nebem a novou zemí, které Bůh tvoří. To nové stvoření nemá zůstat liduprázdné. Má se zalidnit. Ježíš říká: „Buďte u toho. Přijměte Ducha Stvořitele a na-roďte se z něj.“ Už jste se narodili do starého světa, naroďte se nyní do světa nového, do Božího království. Starý svět pořád bude mít své vady a vy je po-řád uvidíte. Avšak veselte se, jásejte stále a stále, Bůh tvoří nový svět. Veselte se, jásejte stále a stále, vy znovuzrození, neboť máte v sobě zasetu víru a z té víry vyrůstá radost. Amen.

Jan 3,1-8          210, S 186 , 629, 288; 531                    Zjevení 21,1-7

Kázání v 2. neděli po vánocích 5. ledna 2020.