Jednu věc máme společnou s boháčem z Ježíšova podobenství. Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. (16) I nám se urodilo. Hojně. Dnes vzdáváme díky za úrodu letošního roku. Je dobře, že se urodilo nám i druhým lidem.

Sestry a bratři, musím vyznat, že mám rád tento svátek. Díkčinění, díkuvzdání.  Slavnostní den, kdy se děkuje za úrodu na polích a v zahradách, ve vinicích i v lesích a na loukách. Aspoň jednou za čas si uvědomit, že jsme spojeni s přírodou. Jsme odkázáni na životodárnou sílu plození, rození a růstu. Však ten každoroční zázrak znáte sami a mnozí jej s úžasem prožíváte. Na jaře zrytý záhon či zorané pole zeje prázdnotou, jenže my do něj vpravíme život. Sejeme, sázíme, zaléváme, ošetřujeme a ono to roste. Život se nám rozvíjí před očima. V létě a na podzim je co sklízet. A což je pro nás obzvláště důležité: z nepoživatelné hmoty se staly jedlé plodiny. Za tento přerod z neživého v živé, za přerod mála v hodně dnes Pánu Bohu děkujeme.

Díkuvzdání je svátkem vděčnosti, ale také svátkem úžasu nad zázrakem přírody. Znovu si uvědomujeme předivnou Stvořitelovu moc.  Jaký je to zázrak, že příroda vůbec dává obživu. Že uprostřed vesmíru na planetě vystavěné z obyčejných atomů a molekul probíhá tak rozsáhlá proměna. Bůh jako neviditelná přadlena spřádá chemické látky od jednodušších ke složitějším. Bůh jako neviditelný tkadlec z pestrých vláken sloučenin tká složité vzory živých organismů. Řečeno slovy žalmistovými: Země vydala své plody. Bůh nám žehná, Bůh náš. Bůh nám dává svoje požehnání. (67)

Díkuvzdání je svátkem vděčnosti a svátkem úžasu nad zázrakem přírody. Pozoruhodná rovnováha, vyvážená na spoustě stran, jejímž výsledkem je i tento tác s plody. (Výzdoba v kostele.) Když se mluví o ekonomice, bývá řeč o číslech – růst HDP, procenta nezaměstnanosti, úrokové sazby, produktivita práce, povinné odvody, minimální mzda, průměrná mzda, požadovaná mzda. Čísla a čísla. Skoro by se mohlo zdát, že úspěch našeho hospodářství je určován správnými čísly. Ale ono nejde o průmyslové a obchodní ukazatele. Vyrobit málo aut či prodat málo počítačů je sice ekonomický problém, ale skutečný problém by byl, kdyby se nekonal zázrak plození, rození a růstu. To by pak byl hlad. V naší obživě vše závisí na tom, že země rodí. Za to patří Bohu dík, jak důmyslnou zemi nám stvořil. Abychom na ni mohli žít a mít pokrm v hojnosti. A já chápu všechny, kdo jsou znepokojeni stavem přírody na zeměkouli a snaží se vnést neklid mezi ostatní lidi. Jde o náš život, když si zničíme své prostředí, když potrháme neviditelné Boží předivo a narušíme neviditelnou Boží tkaninu, co se stane se životem. Bude dále stvoření schopno zajistit nám obživu, když narušíme životodárné stvořitelské řády? S touhle planetou nemůžeme riskovat a rozvrátit ji. Moudře zpívá žalmista ve své písni vděčnosti o respektu k Božím řádům.  Země vydala své plody. Bůh nám žehná, Bůh náš. Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť jsou před ním v bázni všechny dálavy země. (67)

Jednu věc máme společnou s boháčem z Ježíšova podobenství. I nám se urodilo. Sestry a bratři, vždy jsem si myslel, že boháč budující stodoly, byl člověk hamižný a bezbožný. Představuje přeci záporného hrdinu, takže se jeho osobě snadno přisoudí další záporné vlastnosti.  Ovšem nic takového Kristus ve svém podobenství o bohatém člověku neříká. Zmýlil jsem se já ve svém fantazírování.  Ani náznakem není v Bibli zmíněno, jakým člověkem byl onen úspěšný hospodář. Možná s ním máme společného více, nežli tušíme. Možná se i onen bohatý muž jako my modlil stejnou modlitbu. Chléb náš vezdejší dej nám dnes.  Možná právě proto pilně pracoval na svých polích. Znal zázrak života a věděl, jak se život vzmáhá a rozmnožuje, když mu pomůžeme.  Snad protože byl přičinlivý, hojně se mu urodilo na polích. Na tom přece není nic špatného. Tak to má být. Tak si to Bůh přeje, aby země vydávala své plody. Tak nám Bůh zachovává život a žehná nám.

Potíž s bohatým mužem nastane, když je úroda sklizena. Možná jako my i on s druhými oslavil svátek díkuvzdání. Možná zpíval vroucněji než druzí, neboť se mu opravdu hojně urodilo a on měl být za co vděčný.  Možná pořád dál ze zvyku prosil „Náš denní chléb dej nám dnes“, ale jeho srdce už bylo jinde.  Stodoly a sýpky a jejich obsah, tam spočinulo jeho srdce. Tam složil svou naději.  Řekl si: „Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.“ (17nn)

Vydatné zásoby, hospodářský úspěch a hřejivý pocit vlastnictví zatemnily boháčovo srdce. Myslel si, že je zajištěn tím, co má. Čísla, sumy, produkce, kalkulace. Muž v podobenství se hodí do dnešní doby. On počítá, dovede si spočítat, kolik co stojí, co si může dovolit. Na jak dlouho mu vše vystačí. Kam se poděl údiv nad Boží životodárnou mocí? Žijeme z čísel, z peněz, ze statistik. Ano, bude líp – znamená pro mnohé více peněz v peněžence. Jako kdyby tím byl náš život zajištěn. Propad do soukromého blaha. Ale Bůh mu řekl: „Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?“ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“ (20n)

Všimli jste si? Ten bohatý člověk je najednou sám. On a jeho majetek. Nad čím přemýšlí: „Moje zásoby, moje stodoly, můj život, moje budoucnost. Můj vezdejší chléb. Moje jistota.“ A přitom nás Kristus učí modlitbě Chléb náš vezdejší dej nám dnes. Podruhé zní v modlitbě slovo „náš“. Otče náš – chléb náš. Jako je nebeský Otec náš, tak i chléb vezdejší je náš. Denní chléb, pozemský chléb je náš. Není to chléb můj a tvůj a tvůj a jeho a její… Je to chléb náš. Jako máme jednoho Boha nad sebou, tak je nám dána jedna obživa na této zemi. Z jednoho chleba jíme, celá planeta. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, prosíme Boha. Neprosíme o svoje plné stodoly, neprosíme o oplocenou EU, na jejíž bohatství nikdo nedosáhne. Prosíme o chléb pro všechny. Jako je Bůh Bohem nás všech, tak i chléb na této zemi patří nám všem.

Svátek díkuvzdání je svátkem údivu nad jemným předivem Božího stvořitelského díla. Úžas nad Boží proměnou. Neživé se mění v živé, nejedlé se mění v jedlé a osamělé se mění ve společné. To je proměna, která dává život. Náš denní chléb. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, opakujeme po našem Spasiteli a prosíme tak, aby byla vzácná tkáň života zachována a každý aby v ní měl své místo. Amen.

Žalm 67                                Přísloví 16,1-8    214; 636; Jdu láskou dál; 103; 471                             Genesis 1,27-31