Jaké jsou naše modlitby? Co obsahují? Co všechno jste už v modlitbě řekli vy, sestry a bratři? Ano, já vím, vím, že zdaleka ne všechny vaše modlitby byly vyřčeny nahlas. Vím, že mnohé modlitby byly jenom tak neslyšně šeptány. Že se rty sotva hýbaly. A vím také, že mnohé naše modlitby dokonce byly jenom jakýsi bezhlesý povzdech v duši. Modlitby beze slov. Ale přesto se ptám, co všechno vaše modlitby zahrnovaly? Co jste svěřili Pánu Bohu?

Nelze sestavit katalog modliteb.  Nelze vytvořit úplný soupis proseb a díků, které doprovázejí naše životy.  A nic takového po vás ani nechci. Spíše vás chci podnítit k zamyšlení, jak jste se modlili. Co všechno jste do modliteb vložili. Jakou důvěru, jakou naději, jaké zklamání, jaké zoufalství. Vždyť naděje a zklamání a touha patří ze všeho nejvíc do modlitby. Ano, můžeme se s nimi svěřit lidem, ale ještě více se se svým doufáním můžeme svěřit Bohu. Tam jsme na správné adrese.  Tam zaséváme do úrodné půdy. Té nejúrodnější.

Po dva měsíce jsme v nedělních kázáních tady v Poličce procházeli jednotlivými prosbami modlitby Páně. Malá přehlídka lidských nadějí.  Malá přehlídka velkých lidských nadějí. Dnes jsme u konce. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen. Oslavná výpověď na závěr. Chvalořeč. Kdo by co namítal? A přece tady něco skřípe. Vy starší jste to už určitě zažili, vy mladší se s tím nejspíš ještě setkáte. V téhle části otčenáše se totiž katolíci a protestanti rozcházejí.  Nejlépe je to vidět na pohřbech či jiných setkáních, kde jsou namícháni křesťané z různých církví. Společně pronášená modlitba se tu roztrhne a souběžně znějí dvě různé výpovědi. Katolíci řeknou: „a ne-uveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.“, zatímco evangelíci slovy nešetří a dodávají „Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen.“ Proč to jedni mají tak a druzí onak, by bylo na dlouhé vysvětlování. Rozhodně nejde o žádný naschvál. Ostatně i katolíci při bohoslužbách onu závěrečnou chvalořeč „Neboť tvé je…“ říkají po krátké vsuvce také.  

K oběma modlitebním variantám lze uvádět historické argumenty pro i proti. Přiznám se, že pro mne je v tomto ohledu nejsilnějším argumentem argument srdce. Ve svém srdci se zdráhám zakončit modlitbu tak zostra, tak uťatě, tak potemněle.  „Zbav nás od zlého. Amen.“  Proč by se v posledním slově před Amen mělo ozývat zlo? Zlo není tím posledním, o čem chci před Bohem mluvit. Já nechci skončit u zlého. Toužím přejít od špatných věcí k do-brým věcem. Proto oslavná chvalořeč na závěr. Nebo tvé je království i moc i sláva na věky. Amen. Takové jsou tóny, jimiž chci uzavřít svou modlitbu.

V prvním čtení jsme slyšeli úryvek z knihy Zjevení. Kniha Zjevení neboli Apokalypsa je zařazená na samotný konec Bible. Snaží se poodhalit něco z posledních událostí našeho věku. A ještě mnohem více se snaží vystihnout přerod starého světa do světa nového. Nacházím v ní stejný posun jako v mo-dlitbě Páně. Mluví se o věcech nepříjemných, bolestných, trýznivých. Jeden z těch starců na mně promluvil: „Kdo jsou a odkud přišli ti v bílém rou-chu?“ Řekl jsem: „Pane můj, ty to víš!“ A on mi řekl: „To jsou ti, kdo přišli z velikého soužení…“ (Zj 7,13nn) Mají za sebou těžký život, nápory bídy, zloby, násilí. Ale prošli tím a nyní zpívají chvalozpěv. „Amen! Dobrořečení i sláva i moudrost, díky a čest a síla Bohu našemu navěky věků. Amen.“ (Zj 7,12) To je chvalořeč! Chvalořeč tuplovaná, dvojnásobná než naše. Po všem tom soužení, po všech těch starostech přichází vykoupení. Po našich modlitbách „dej nám chléb, odpusť nám naše viny, neuveď nás do pokušení, zachraň nás od zlého“, po všem našem vyprahlém volání z každodenní úzkosti a nouze přichází potěšení. Již nebudou hladovět ani žíznit, ani slunce ani jiný žár jim neublíží… A Bůh jim sestře každou slzu z očí. (Zj 7,16n) Tako-vý je náš výhled.

Ale to jsme se zahleděli příliš daleko. Až za obzor času. (Čímž ale ne-tvrdím, že taková vyhlédnutí nejsou potřebná.) Jenže my se potřebujeme roz-hlédnout po našem čase. Po naší přítomnosti.  Jak je tomu s našimi dny, když vedeme své zápasy o slušný život. Kde je v nich místo pro chvalořeč: „Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.“? Mnohdy na oslavu Boha nemáme ani pomyšlení. Štěstí nám protéká mezi prsty. Zdravotní problémy přibývají, než aby ubývaly. S lidmi kolem si často nerozumíme, i s těmi nejbliž-šími.  A to bolí víc než lecjaká choroba. A s penězi je to všelijaké. A s bydle-ním.  A s prací. Dosaďte si svoje vlastní trápení. Marně čekáme na vyslyšení svých modliteb. Jak v tom oslavovat Boha? Zač jej chválit, když se nedaří?

Byl muž v zemi Úsu jménem Jób (Jb 1,1) Jobovi se vedlo tuze dobře, jenže pak se všechno naráz zvrtlo a jemu se vedlo tuze špatně. O vše přišel. Slyšeli jsme výčet pohrom, jež na něj přitrhly. Hotové Jobovy zvěsti. Celé hos-podářství rozkradeno a zničeno, v troskách domu zahynuly všechny jeho děti. Co mu zbylo? Jen holý život. Nahý život. Tu Jób povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl se a pravil. „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam zase vrátím. Hospodin dal. Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ (20n) Jób si sáhl na dno. Na dno hlubší než jsou dna většiny z nás. Avšak ve všech těch osobních hrůzách Jób vyznává:  Hospodin dal. Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno. Co mu zbylo po všech pohromách? Jen holý život. A holá víra. Víra ohlodaná na kost. To poslední, co Jób dovede říci, je: jméno Hospodinovo buď požehnáno.

Může se vám to zdát tvrdé, bezcitné, nemístné. Jób si měl na Boha nějak stěžovat. Vytknout mu jeho krutost. Vyčíst mu jeho nedostatky při správě vesmíru i jednotlivých životů. Místo toho jen smířlivé: Hospodin dal. Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno. Chladnokrevná bilance. Přesná bilance. Může se vám od Jóba zdát tvrdá, bezcitná, nemístná. Ale to po Jóbovi chcete, aby vzdal toho, co mu zbylo? Chcete snad, aby po zklamáních Jób přestal v Boha doufat? Ke komu se má Jób obrátit, když vše ztratil? To má zůstat zahleděný do zla? Vy mu nepřejete, aby se před ním otevřel nadějný výhled k Bohu, dárci dobrých věcí. K Bohu obnoviteli života? Jediné dobré, co Jób má, je dobrý Bůh. Jej nepřestane chválit.

Ptal jsem se vás, bratři a setry, za co všechno jste již kdy modlili. Ne kvůli výčtu položek. Ale zkuste si uvědomit, v jaké náladě jste se modlili. Jak jste modlitbu zakončili. V náladě stěžovatele, nespokojence, ztracence? V ná-ladě nekonečného žádala, který pořád něco chce a pořád mu nic není recht, poněvadž stále ještě nedostal vše. Anebo se modlíte v jóbovské náladě důvě-ry a odevzdání se? Co mám, to mám, a dost na tom. Místo neklidu zklidnění, místo nepokoje pokoj. Tak vnímám i závěrečnou větu modlitby Páně. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen. Po všem nepříjemném a tíživém, co se nám honí hlavou při slovech: přijď království tvé, dej nám chléb na dnešek, naše viny nám odpusť, vyvaruj nás pokušení, zbav nás od zlého – po všech těch bolestech a hrůzách, které se člověk při těch slovech vybaví, nakonec přichází pokojné vydechnutí. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen. My ještě nevíme, jak naše modlitby dopadnou, ale už teď víme, že jakkoliv to u nás bude mizerné, u Boha jsou jiné vyhlídky. Království i moc i sláva patří Bohu na věky. My neskončíme u zla. Taková je naděje knihy Zje-vení. A i když nás zlo obklopí a zahltí, Boha nám nevezme. Takové je doufání Jóbovo. Po boji a všelikém zmatku nalezneme mír a pokoj právě u Boha.

Sestry a bratři, modlitbu Páně zakončujme chvalořečí. To nejlepší nakonec. Nevyhrožujeme Pánu Bohu ve stylu: Když nás nevyslyšíš a nedáš nám, oč prosíme, přestaneme v tebe věřit a nebudeme tě chválit. Ať už totiž dopadne naše modlitební bilance jakkoliv, ať už dopadne naše životní bilance jakkoliv, je zde ještě Bůh, který nám otevírá budoucnost. Po svém způsobu, ne po našem. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Taková jsou slova, jimiž chci před Bohem uzavřít svou modlitbu i celý svůj život. Jméno Hospodinovo budiž požehnáno. Amen.

Zjevení 7,9-17                        19; S 89; 171; Chválu přede všemi lidmi; Pán, 510  Lk

Kázání v neděli 10. listopadu 2019.

Otče náš, který jsi v nebesích, připomeň nám dnes, že nejsi jen architektem stvoření, ale že jsi i dítě, jež křičí hladem, že jsi teenager, který zakouší osamění, že jsi dospělý, který cítí odmítnutí milovaným člověkem.

Posvěť se jméno tvé, tvé jméno je vykrouženo hvězdami, tvé jméno je šeptáno umírajícími, tvé jméno je vepsáno do našich srdcí.

Přijď království tvé, kéž je to království pokoje, království bez předsudků. Kéž je to království sdílení, království mez hamižnosti, kéž je to království naděje, království bez křivd.

Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Kéž je tvé slovo víc než potištěné papíry. Kéž je tvá spravedlnost víc než jen touha v našich srdcích. Kéž se tvá vůle stane naší nejhlubší touhou.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes. Naplň svým pokrmem prázdné okamžiky našich životů. Pomoz našim rukám napravit nedostatky našeho světa. Dopřej nám dotek milého člověka. 

A odpusť nám naše viny, jako mi odpouštíme druhým. Kéž ti, kdo nám ublížili, najdou místo v našich srdcích stejně, jako my jsme nalezli svůj domov ve tvém srdci.

A neuveď nás v pokušení. Odvrať naše srdce od svodů tohoto světa a od bezduché zábavy, která nás odvrací od tebe.  Chraň nás před namyšleností, že jsme důležití a druhých si nemusíme všímat. Pomoz nám více než za sebe samotné modlit se vždy více za druhé Jak to činíme nyní v tichu.

A zbav nás od zlého. Vysvoboď nás nejen od velkého zla války a hladu, ale i od nevděku, sobectví a pýchy, od toho malého zla, které působí tak velké škody.

Neboť tvé je království, naše srdce po něm opravdu touží.

I moc, kterou jsi nám blízko v naší slabosti.

I sláva, která se zrcadlí v našich životech, našich tělech, našich myslích, našich duších. Dnes a každého dně. Nyní i navěky. Amen