I.          To ještě bývaly časy, sestry a bratři. To ještě bývaly časy, kdy přímo dvanáct apoštolů osobně rozdílelo polévku. Naběračky v ruce, zástěry kolem pasu. Díky apoštolské službě u stolu nemusel žádný chudák odcházet s prázdnou hladový. Tenkrát v Jeruzalémě. Pak se ovšem vynořil problém. Kvantita znemožnila kvalitu. Množství znemožnilo jakost. V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl. (1)

Takhlo to dál nejde. Jedni jsou syceni a plní si břicho – a druhým kručí v žaludku? A to všechno v jednom křesťanském společenství? U křesťanů přece patří k sobě péče o ducha a péče o tělo. Zde Boží láska doléhá nejen do srdce, ale i do žaludku. Jedni spokojení a sytí, a druzí hladoví a skleslí. Ne takhle to dál nejde. Z kručení v žaludku se stávají reptavé stížnosti. Ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, si začali stěžovat na bratry z židovského prostředí. Z jazykových hranic se šmahem stávají hranice porozumění. Zejména tam, kde se vynoří vážný problém.

Problémy byly dokonce i v časech, kdy apoštolové osobně rozdíleli polévku. Ano, zprvu dvanáct apoštolů problém vůbec nepostřehlo. I apoštolé dělají chyby. Při rozdávání denních přídělů přehlíželi řecky mluvící vdovy. Už tohle samo o sobě bylo velikou chybou. Chyba nabývala ještě větší palčivosti kvůli jisté dodatečné okolnosti. Oni řecky mluvící křesťané pocházeli z židů, kteří si Jeruzalém zvolili za své sídlo ve stáří. Po dlouhém čase v diaspoře, v cizích krajích, kde namnoze získali i nějaký majetek, chtěli sklonek svého života strávit ve svatém městě. Být blízko Bohu v Jeruzalémě, v tom spatřovali své štěstí. A mnozí z nich v Jeruzalémě nalezli i křesťanskou víru. Dle svých sil podporovali křesťanské společenství, rovněž finančně. Přispívali do společné pokladny, aby sbor mohl pečovat o chudé. A teď zrovinka řecky mluvící vdovy vyšly při denním stravovaní zkrátka. Měla snad taková vdova, když bylo jmění vypotřebováno, později hladovět? Měla hladovět, třebaže její muž za svého života podporoval křesťanské společenství? To přece nesmí nastat!

Jeruzalémské jeviště je připravené k pořádnému krachu. Vstupují na ně otázky, jež se podnes objevují v každém křesťanském společenství: Jak lze řešit konflikty mezi různými skupinami ve sboru? Jak se lze postarat o spravedlivé sdílení? Jak lze zabránit tomu, aby slabí a chudí (nebo neprůrazní a tiší) byli přehlíženi? Co mám dělat a nač mám dbát, abych právě já nezpůsobil nějaký konflikt?

II.         V oněch časech, které zde společně promýšlíme, zodpovědělo dvanáct apoštolů vznesené otázky takto: A tak apoštolové svolali všechny učedníky a řekli: „Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech. Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova.“ (2-4)

Dvanáct apoštolů svolává sborové shromáždění. Do řešení konfliktu chtějí zapojit pokud možno co nejvíce lidí. Žádné čachry v zákulisí. Otevřeně a transparentně se má postupovat. Přímo ve sborovém shromáždění předkládají apoštolové svůj pohled. Kvantita nemá jít na úkor kvality. Růst sboru teď však přerostl apoštolům přes hlavu. Proto se v budoucnu chtějí raději omezit a odevzdat kus své moci. Nebudou již dělat vše, vzdají se kontroly nad určitou činností. Apoštolové vidí, že svatý Boží Duch přebývá i v druhých lidech a skrze ně působí. Působí v nich. Apoštolé dospějí k řešení, které je nasnadě. Žáden div. Svatý Duch je povždy nejlepším přítelem zdravého lidského rozumu. Řešení, které apoštoly tímto způsobem napadne, to řešení se nazývá dělba práce: Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova.“

III.        Tahle vydatná přítomnost Božího Ducha mezi nimi nezůstane bez účinku. Celé shromáždění s tímto návrhem rádo souhlasilo, a tak zvolili Štěpána, který byl plný víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše z Antiochie, původem pohana, který přistoupil k židovství. Přivedli je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce. Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru. (5-6)

Sborové shromáždění vybírá z okruhu řecky mluvících křesťanů sedm navržených mužů. (Všichni mají řecká jména.) To je moudré. Lze předpokládat, že apoštolé hovořili spíše hebrejsky či aramejsky. Nyní mají i řecky mluvící křesťané své kontaktní osoby a představitele. Podílnictví na církvi je zaručeno, rovnováha je ustavena. Zároveň je postaráno o rozdělení odpovědnosti na další osoby. Chudí, kteří dosud byli přehlíženi, nyní už konečně nepřijdou zkrátka.

Dělba práce však neznamená, že se Štěpán a ti druzí budou starat jen o chudé a naopak apoštolé se budou starat jen o modlitbu a kázání. Hned v následném oddíle Bible vypráví, jak se Štěpán stal prvním mučedníkem. Mučednický úděl na něj dolehl kvůli jeho kázání. Nestal se mučedníkem kvůli tomu, že se věnoval chudým, nýbrž kvůli tomu, že hlásal Krista.

Apoštolé prosazují dělbu práce, ovšem tato dělba práce není zaměřena k tomu, aby apoštolé svůj úřad upřednostnili před ostatními. Sedm mužů, nově zvolených sborovým shromážděním do služby, je již předem naplněno svatým Duchem Božím. K jejich vnitřnímu povolání nyní přistupuje vnější povolání prostřednictvím apoštolů. Sedmici diákonů potvrzují apoštolové obdařenost Duchem. Přivedli je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce.

Konflikt ohledně řecky mluvících vdov, opomíjených při denním rozdílení stravy, tento konflikt je vyřešen v přítomnosti Boží Ducha. Je vyřešen duchapřítomně. Což má jasné následky. Kde je Boží Duch přítomen, tam vzrůstá křesťanské společenství. Duchaplné řešení konfliktů působí jako signál. Nadějný signál pro okolí. Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl.

IV.       Skutečně – to ještě bývaly časy! Skoro bychom se za nimi mohli ohlížet s trochou závisti. Neboť v leckterém křesťanském společenství se dnes sice rojí konflikty, ale duchapřítomná řešení se nedostavují. Což nepramení pouze z toho, že se některé zúčastněné soby – jak se říká – „navzájem prostě nemusejí.“ Mnohé zákruty konfliktů pramení ze skutečnosti, že se křesťanská společenství musí osvědčit ve zcela jiných podmínkách než kdysi a že jim přibyla řada nových úkolů. Přesto se můžeme z knihy Apoštolských Skutků stále ještě přiučit mnohému o zvládání konfliktů. Chci zdůraznit tři body.

Za prvé: Konflikty se nezametají pod koberec, nýbrž jsou otevřeně a jasně probrány ve sborovém společenství. Představitelé ve vedení přitom pojmenují svůj vlastní podíl na konfliktu a navrhují řešení.

Za druhé: Návrh nemíří k ovládnutí protivníků, nýbrž k jejich zapojení a sdílení odpovědnosti. Sbory častěji rostou tam, kde se lidé dovedou o odpovědnost a další břemena podělit.

A konečně třetí pokyn k překonání sporů mezi křesťany zní: Neexistuje podřízenost či nadřazenost jednoho poslání vůči druhému. V křesťanském společenství nejde o sledování, kdo je přednější, v křesťanském společenství jde o následování Krista.

Tři body samozřejmě nejsou patentním receptem na řešení sporů. Ovšem duchapřítomnost, přítomnost Ducha Božího nám pomůže vždycky. Amen.

Exodus 16,1-6            219; Svítá 480; 480; 913; 485         Matouš 14,15-21

Kázání na 13. neděli po Trojici, 14. září 2014. Německou předlohu kázání napsal a laskavé svolení ke zveřejnění českého textu dal farář Dieter Splinter z Merzhausen (Německo). 

Obraz pověření diakonů se nachází v kostele v Göreme (Turecko), jeho zdrojem je Joachim Schäfer - Ökumenisches Heiligenlexikon.