Vesnický hřbitov na okraji švýcarského hlavního města Bern. Sešla se na něm velká společnost. Je to tuze smutný pohřeb. Jsou pohřby, které v sobě mají zvláštní klid a upokojení; to když někdo odejde po naplněném životě. Když zemře stár a sytý dnů, jak se pěkně píše v Bibli. Smířené pohřby jako zakončení dlouhé cesty. Tenhle pohřeb k nim však nepatří. Dvaatřicet let by bylo Gustavovi v létě. Ještě před týdnem nikoho nenapadlo, že narozeniny už neoslaví. Stačilo jen pár okamžiků na nepřehledné silnici a všechno je jinak.

            Vesnický hřbitov a na něm spousta smutečních hostů. Farář stojí u rakve a káže. Snaží se kázat. Jde mu to těžko. Pohřební služba nechala na smuteční oznámení vytisknout slova z modlitby Páně. Buď vůle tvá. Vysvětlili nešťastné rodině, že právě tahle slova se obvykle používají při tragickém úmrtí mladého člověka. A přidali doprovodná slova: V hlubokém zármutku oznamujeme, že se všemohoucímu Bohu zalíbilo povolat k sobě atd. Farář také mluví o téže prosbě. Buď vůle tvá. Říká něco o tajemných Božích záměrech, kterým nemůžeme porozumět. Snaží se utěšit posluchače úvahou, čeho všeho horšího byl Gustav ušetřen předčasnou smrtí. Že to Pán Bůh s ním jistě myslel dobře, když si ho vzal k sobě. Že to Pán Bůh vlastně tak nějak podivně myslel dobře i s Gustavovou rodinou, která naštěstí pro samý pláč farářova slova pořádně nevnímá. Je to strašná chvíle. Lze sice cítit, že se farář, jak jen může, pokouší vnést do temné chvíle nějaké světlo. Avšak zároveň lze palčivě cítit, jak jeho slova nezabírají. Jak žalostně plané je farářovo řečnění o Boží vůli, která se naplnila.

            Sestry a bratři, je to těžká prosba. Snadno se řekne, ale těžně se chápe a ještě obtížněji se naplňuje. Buď vůle tvá. Tvoje vůle staň se. Kdo vlastně má tuto prosbu naplnit? Kdo má zajistit, aby se Boží vůle uskutečnila? My, kteří se modlíme? Bůh, k němuž se modlíme? Anebo se má ta vůle prosadit tak nějak sama od sebe vlastní vahou? Buď vůle tvá. Bůh jistě má svou osobní vůli, svůj záměr se světem, s lidstvem, se mnou. Ale copak já, copak my o Boží vůli víme? Tušíme jenom obrysy. Známe jenom hlavní směr. Tím hlavním směrem, kterým se máme ubírat, je láska. O tomto směru není pochyb. Milovat bližního svého jako sebe sama a milovat Hospodina z celého srdce, z celé mysli, z celé duše a z celé síly to je bezpochyby Boží vůle. Ovšem je to jen naznačený hlavní směr. Bez detailů, bez podrobností. Asi jako když turista stojí na rozcestí a podle směrovky ví, kterou cestou se ubírat. Možná i před sebou vidí vrchol hory, kam chce dojít. To je ten hlavní směr. To je jenom hlavní směr. Ale podrobnosti, detaily své trasy nezná. Neví předem, kolik padlých kmenů bude muset překročit, kolik potoků přeskočit, neví, kde se bude plazit, kde se bude muset vyhnout školní výpravě, kde uklouzne a bude si muset ošetřit zranění. Stejně je tomu s Boží vůlí. My známe jen hlavní směr, a to je láska. Ovšem detaily musíme řešit cestou podle toho, jak se s nimi setkáme

            Buď vůle tvá. Ale co všechno ještě je Boží vůlí a co už Boží vůlí není, A jak to máme zjistit? Kdo z lidí vlastně ví, jaká vůle je Boží. Je velmi, velmi nebezpečné prohlásit určitou věc za Boží vůli. Pod záštitou takzvané „Boží vůle“ se vedly války, ve kterých nebylo ani stopy po Boží lásce. Pod záštitou „Boží vůle“ byly zotročováni lidé a udržovány zastaralé společenské pořádky plné nesvobody a útlaku. Pod záštitou „Boží vůle“ byli z naší země vyháněni evangelíci. (A z evangelických zemí v Německu byli vyháněni katolíci. Ti se ale vzhledem k rozdrobenosti Německa nemuseli stěhovat tak daleko.) Pod záštitou „Boží vůle“ rodiče dříve vnucovali svým dětem životního partnera. Pod záštitou „Boží vůle“ došlo v nejednom církevním společenství ke zneužití moci, ke zneužívání, k psychické manipulaci, k finančním podvodům. To je ta Boží vůle vyhlašovaná v detailech, přičemž se zcela pomíjí hlavní směr Boží vůle – láska mezi lidmi, pokoj, milosrdenství a právo. Boží vůle překroucená k nepoznání. Na Boží vůli se až příliš rádi odvolávají ti, kdo si hrají na Boha a kdo chtějí prosadit svoji vůli a vlastní zájmy. Ona tako lidská vůle šikovně opatřená nálepkou „Boží vůle“ vypadá zbožně a působivě.

Vesnický hřbitov na okraji Bernu. Lidé se rozcházejí. Zemřel mladý člověk a farář jim povídal cosi o Boží vůli. Že prý to tak mělo být. Nikdo farářovi nevěří. Bohu díky! Nechtějí mu věřit. Chtěli prožít život v lásce, žili život v lásce, copak se na tom Pánu Bohu nelíbilo? A pročpak farář hájil smrt? Proč raději nehájil lásku, z níž vyrostl všechen jejich smutek. Proč hájil neštěstí? Proč tragickou událost vydával za vůli Boží?

Sestry a bratři, my neznáme odpovědi na složité otázky lidského života. Proč někdo onemocní, proč někdo zemře, proč se některé vztahy rozpadnou, proč se dobře myšlené plány hroutí? Stávají se věci, které je těžké pochopit, které je těžké přijmout. V touze po pomoci si lidé vymysleli odpověď o Boží vůli. „Bůh to tak chtěl. Byla to Boží vůle.“ Tímto způsobem kázal i onen ukoptěný švýcarský farář. Označil neštěstí za Boží vůli v domnění, že tím zmírní jeho bolestnost, jeho tvrdost, jeho nesmyslnost. My toužíme žít a mít život alespoň nějak ochráněný. Aby mocný Bůh stál na naší straně. A když se život kazí, když se vytrácí, snažíme se do své bezmoci vpašovat Boha přes onu takzvanou Boží vůli. Snažíme se do Boží bezmoci zde ve světě vpašovat Boha přes Boží vůli. Není to dobrý recept. Není to dobrá útěcha, třebaže se toho někdo jako útěchy dovolává. „Co se má stát, se stane,“ říká někdo. A jiný, trochu zbožnější, řekne „Stejně se nakonec stane Boží vůle.“  To je veliký omyl. To je obrovská pověra, společná veliká pověra lidí nevěřících i věřících. Fatalismus, přesvědčení o neměnném osudu. Téhle představě se víra v živého Boha brání a vzpouzí. Ne všechno, co se má stát se stane. Kněz a levita, kteří šli kolem ubitého poutníka, mu měli pomoci, ale nepomohli. Měla se stát pomoc, ale nestala se. Hlavním směrem Boží vůle je milosrdenství, láska a soucit. Nic z toho se na cestě z Jeruzaléma do Jericha neděje. Oba dva ti zbožní, profesionálně zbožní mužové, si našli pro svou nevšímavost nějaké zdůvodnění podle Boží vůle. „Oni jsou přece chrámový personál. Nemohou se znečistit krví. To by v chrámu byli nepoužitelní, to by Bohu nemohli sloužit. A to přece není Boží vůle, aby nekonaly obřady.“ Proto chudákovi nepomohli. Byli zaštítěni Boží vůli a neměli v sobě nic z Boží lásky.

Podobně bych našel i já ve svém životě spoustu okamžiků, kdy se Boží vůle nestala. Kdy jsem byl hnán něčím jiným než Boží láskou. Kdy ve mně působila zloba, lenost, pomýlenost, nezájem, souhrnně řečeno, když ve mně působil hřích. Tehdy se Boží vůle nestala. A i vy najdete ve svých životech chvíle, kdy se Boží vůle nestala. A chvíle, kdy Boží vůle přišla zkrátka, najdeme i v životě svých rodin, kdy jsme společně dělali něco špatně. I v životě našeho sboru, v životě našeho národa, v dějinách celého lidstva najdeme věci, které jsou v rozporu s Boží vůlí. Věci plné sebestřednosti, věci postrádající lásku. Velice se mýlí, kdo hlásá: „Stejně se nakonec stane Boží vůle.“ Boží vůle není automat. Proto nás Kristus učil modlitbě: Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.  Proč bychom se takto modlili, když by se Boží vůle stávala sama od sebe? To by pak přeci ta modlitba byla zbytečná? Buď vůle tvá. Proč se modlit za samozřejmosti, které se tak jako tak stanou?

            Vesnický hřbitov byl už dávno ponořen do tmy. Jiný bernský farář seděl doma a přemýšlel o pohřbu, jehož se toho dne zúčastnil. V duši ho pálila tvrdá, necitlivá slova o Božích záměrech, která slyšel v kázání. Boží vůle a smrt. Kde zůstala Boží láska a život? A tak na naše mudrování o Boží vůli ten bernský farář jménem Kurt Marti odpověděl básní.

.

našemu Pánu a Bohu

se ale vůbec nelíbilo,

že gustav e. lips

zemřel při dopravní nehodě

.

zaprvé byl příliš mladý

zadruhé byl své ženě laskavým manželem

zatřetí byl dvěma dětem skvělým tátou

začtvrté byl výborným přítelem

zapáté byl plný dobrých nápadů

.

co se nyní bez něho má dít?

co bez něj bude jeho žena?

kdo si bude hrát s jeho dětmi?

kdo zastoupí přítele?

kdo přinese nové nápady?

.

našemu Pánu a Bohu

se ale vůbec nelíbilo

když si někteří z vás pomysleli,

že se mu něco takového líbilo.

.

ve jménu toho, který křísil mrtvé,

ve jménu mrtvého, jenž vstal z hrobu

protestujeme proti smrti gustava lipse

Sestry a bratři, tím hlavním směrem Boží vůle je láska a život. Všechno ostatní je jen naše tápavé hledání nadepsané pokornou prosbou „Buď vůle tvá.“ Amen.

Lk 22,39-46    77; 637; 440; S 21; 453          Filipským 4,4-7

Kázání v neděli 15. září 2019 - výklad modlitby Páně: "Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi"