Sestry a bratři, když si pročítám epištolu židům, mívám pocit, že dýchá dvojím dechem. První závan je nesmírně starobylý. Doléhá k nám dech starověkého světa. Obraz dob dávno minulých. Atmosféru utvářejí taková záhadná slova jako velekněz, trůn, projít nebesy a pod. Cítíte, jak voní starobou? Mně ta slova připadají zaprášená, kdysi sice hojně používaná, nyní však odložená a nahrazená jinými. Velekněz, trůn, průchod nebesy.
            Nasloucháme jazyku starodávného náboženství.

Kdo byl ten člověk, se kterým se Ježíš setkal?  Zčista jasna se vynoří jako přízrak zprostřed hrobů a rozvrátí Ježíšovi začátek dovolené. Ano, s určitou nadsázkou lze říci, že Ježíš se s učedníky vypravil na dovolenou. Po dlouhé námaze by si konečně zasloužili trochu odpočinku. V domovské Galileji udělali mezi krajany mnoho dobrého, jak slovem, tak činy. Ježíšova popularita je obrovská, stojí se na něj fronty, zástupy se tlačí, aby ho slyšely. Přeplavme se na druhou stranu, vybízí Ježíš své spolupracovníky.

Sestry a bratři, nacházíme se v kostele a v kostele se mluví o víře. O víře v Boha. Jenže dnešní úryvek z Pavlova dopisu se o víře vůbec nezmiňuje. Dokonce ani Pána Boha příliš nezdůrazňuje, dotkne se ho jen tak na okraj. Čili – o víře v Boha se zde přímo nemluví, a přesto ony přečtené verše patří do Bible. Tím pádem patří i do našich bohoslužeb, a je dobře, že sem patří.

Dnes vám ukážu zázrak. A bude to veliký zázrak. Už ho mám připravený. Možná mi nevěříte, ale nechejte se překvapit. Ukážu vám zázrak, ale až na samotném konci kázání.

Ale začnu z jiného konce. Postavte se prosím a postavte se na jednu nohu. Jaké to je? Jak se vám stojí? Jde to? Dobře.  Jak dlouho vydržíte? Chvíli ano. Ale když řeknu: „dostaňte se po jedné noze na druhou stranu kostela“, to už by tak snadno nešlo.