Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“                 Jan 20,24-29

Je po velikonocích. Co se změnilo ve světě? Co se změnilo v mém životě? Co se změnilo v koronavi-rové pandemii?  Někdy je těžké vidět nějaký posun. A přece se máme ptát a s vírou nacházet změnu k lepšímu. Světu byla dána naděje pro vítězství života nad smrtí. Jen ji uvidět ve světle vzkříšení. Načerpat naději u Vzkříšeného. I pro tu dnešní situaci, kdy se zdá, že čas se vleče, že vir řádí bez viditelné změny dál, že na nějaký pořádný obrat si ještě dlouho počkáme. Nevidíme konec zla, ale věříme, že přijde. To je velikonoční naděje, jak ji zakusili učedníci v Jeruzalémě. Pastor Andreas Wagner z USA sestavil  k tomuto tématu následující meditaci: 

Tomáš řekl: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“

Často jsme lidé skeptičtí, pohánění svými smysly, spoléhající na to, co můžeme slyšet, vidět nebo dokázat.

Náš Pán žádá, abychom spatřili neviditelné, abychom důvěřovali Duchu, abychom měli víru.

Pane, dej nám víru!

Někdy jsme uneseni svými emocemi, zbožnými přáními a populární trendy, které nás lákají

Pane, pomoz nám být smělými ve víře, ale také obezřetnými, jako byl Tomáš.

Posuň nás za pouhou důvěru k běžným věcem a otevři nám oči pro duchovní skutečnosti