V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, kdo věří ve mne. Jak praví Písmo: proudy živé vody poplynou z jeho nitra.“ To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.

...

Kdy bude pršet?

Tak se ptali rolníci za Ježíšových dob

a úzkostně hleděli na modré nebe bez mráčku.

Izrael se podobá polopoušti.

Vody je tam málo – až dodnes.

Co znamená, když se řekne: "Je to na spadnutí“? Tím se nemyslí, že je něco špatně postavené, ale že je něco blízko. Na dosah. Lze s tím počítat. Třeba tato věž z kostek. Zatím stojí, ale spíše bychom měli myslet na to, že spadne. Už se prostě dlouho neudrží. Je lépe počítat s věží spadnutou, nežli s věží stojící. Je na spadnutí.

Zpráva o prázdném hrobu patří k velikonočnímu jitru. Časně ráno jdou ženy dokončit pohřební úkony na Ježíšově mrtvém těle. Místo Ježíše však najdou Božího posla a místo smrti se mluví o životě. Zvěstuje se vzkříšení, zvěstuje se zmrtvýchvstání. Obnovení života po zdrcující smrti. „Hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde, byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“ (5-7)

Pastýři, kteří pasou sami sebe. Jsme na rozcestí, sestry a bratři. Stojíme na křižovatce, na kterou nás přivedl prorok Ezechiel. Před námi se otevírají přinejmenším dvě hlavní cesty k výkladu dnešního oddílu. Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. (3) Lamentace nad vůdci lidu. Jak si ji máme vysvětlit v současných souvislostech? Jak přeložit do naší řeči označení „pastýři Izraele“, které vůdce označit?  Jak překládat slova z minulosti, aby dávala smysl v přítomnosti a aby dávala naději pro budoucnost?