Zástupy se Jana ptaly: „Co jen máme dělat?“ (10) Sestry a bratři, přál bych si být v onom zástupu na břehu Jordánu. Přál bych si stát mezi těmi, kdo kladli Janu Křtiteli otázky. Chtěl bych v sobě najít odvahu a ptát se spolu s nimi. „Co mám dělat se svým životem? Přece snad lze žít jinak. Klidněji, plněji, lépe.“

Tak je to zase tady. Každoročně se opakující předvánoční čas světel a nákupů, pečení a úklidu. Opakuje se i vyprávění o dítěti nerozeném ve chlévě. Stojí za to si dávný biblický příběh připomínat, neboť vybízí k uvažování o nás a o naší době. Například souvislosti politické.

Sestry a bratři, v lidské společnosti existují tzv. dobré adresy. Určitě bychom takové našli i v Poličce. Bydlet na dobré adrese znamená mít své obydlí v pěkném a bezpečném prostředí. Žádný krcálek, nýbrž dobrý a prostorný dům, který poskytuje vše potřebné i mnoho nepotřebného, zato však příjemného. No a samozřejmě dobří sousedé také patří k dobré adrese. Lidé slušní, schopní, známí. Výběr mezi dobrou a špatnou adresou bývá rozhodnut předem. Kdo může, jde do lepšího, aby se jemu i jeho rodině dobře dařilo.

Sestry a bratři, původně jsem na dnešek zamýšlel připravit poklidné, rozjímavé kázání nad úryvkem z Janova evangelia. Takové pohlazení po duši, založené na slovech o životě a přijetí do Boží péče. Chtěl jsem povědět něco mírumilovného. Chtěl jsem mluvit ku potěše srdce a zasít do vašich duší pokoj. Pak mne ale polekala bilance z posledních dnů. Schválně se vraťte v mysli o týden zpátky a projděte si v duchu sedm uplynulých dnů. Jaké zprávy k vám pronikaly? Byly to zprávy o pokoji, nebo to byly správy spíše neklidné a zneklidňující?