Spravedlnost, milosrdenství a chození s Bohem

            Milí přátelé, co povědět z kazatelny při ekumenickém shromáždění, aby se to týkalo všech posluchačů Jsou věci, které jsou u každého člověka jinačí, jsou věci, které jsou u všech stejné. Společné. Sáhnu proto po slovech proroka Micheáše, která se obracejí na všechny lidi bez rozdílu. Či přesněji řečeno – na každého jednotlivce. Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, milovat milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. (8)

            Trefa do černého, řekl bych. Dávnému prorokovi se podařilo stručně vystihnout, na čem v životě nejvíce záleží. Snad nám jeho postřeh pomůže v hledání průniku rozmanitých lidských příběhů. Micheášova slova nabízejí moudrost pro všechny, pro mladé i odrostlé, pro prosté i pro vzdělané. Neboť o jaké body opíráte své životní zásady, na jakých pilířích či sloupech stavíte svůj život?

            Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, milovat milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. Na třech pilířích lze stavět život, aby nebyl vratký. Mistrně je prorok vyjádřil. Ve zkratce, aby se nikdo nemohl vymlouvat, že neslyšel nebo že nevěděl, co a jak konat. Pouze tři věci se stačí naučit pro základní orientaci v životě. Pouhé tři věci jsou směrodatné. (1) Zachovávat právo, (2) milovat milosrdenství a (3) pokorně chodit s Bohem. Víc není třeba dodávat. Je to výzbroj a výstroj na celý život.

            (1) Zachovávat právo. Hebrejština používá jadrnější výraz. Konat právo. Dělat právo. Vlastním přičiněním se zasadit o spravedlnost, o správná řešení problémů. Lidem nesluší bojácnost, kdy se starají jen sami o sebe a opatrnicky hlídají každičký krok, jen aby nešlápli vedle. Dodrží tak sice normy, ale zároveň nikomu nepomohou. Zjednají spravedlnost sami sobě, ale už nikomu dalšímu. Spravedlnost a právo musejí mezi lidmi růst. Pravda musí vítěziti, řekli by husité. Jen si vzpomeňte, jak dopadne společnost, když se právo nekoná a spravedliví se vytratí. Když zbyl jediný spravedlivý Noe, přišla potopa na smrtelně nemocnou zemi. Když se nenašlo deset spravedlivých v Sodomě a v Gomoře, obě města zanikla jakožto neschopná pokojného života. Stále znovu se nám v Písmu svatém vrací motiv práva a spravedlnosti. Žalmy opěvují spravedlivé jednání a naopak izraelští králové jsou kritizováni za nespravedlivou vládu.

            Právo je dobrá věc. První sloup života. Nemyslím nyní na zákoníky a paragrafy, to je jen právo papírové, jenom zlomeček práva celkového, někdy ani to ne. Když v Bibli čteme o právu, myslí se spíše na správný chod věcí, na správné uspořádání poměrů. V  žalmu 19. se: Nebesa vypravují o Hospodinově slávě, tím že zachovávají Boží řád a právo jak se sluší, Měsíc a Slunce do sebe nevrazí. Takové právo máme zachovávat a zjednávat, neboť právo dává světu kolem nás řád. Ukazuje, co je správné, co nikomu neubližuje, vytyčuje spravedlivý prostor k pohybu. Na co mám nárok já a na co už má nárok někdo jiný. V naší zemi s rozkolísanou policií a s dýchavičnými soudy často lamentujeme nad nedostatkem práva. Je žádoucí, aby věci fungovaly podle pravidel. Aby zločinec byl odhalen a potrestán, aby poctivec nebyl poškozen. Je krásné, když se pravidla dodržují. Krásně je to vidět na hudbě. Kde muzikant v kapele nedodržuje pravidla, tam se pořádná hudba nekoná. Podobně jsou pravidla od toho, aby lidé lidské soužití neskřípalo a nevyznělo falešně, ale aby jeden uznal právo druhého. Proto má smysl v životě vyhledávat, co je správné. Zachovávat právo. To zaprvé.

            (2) Druhý sloup víry zní: milovat milosrdenství. Možná se někomu z vás vybaví Ježíšovo dvojpřikázání lásky. Kristus vyzdvihl lásku a milosrdenství nade všechny ostatní lidské pohnutky a motivy. Dobře věděl proč. Právo a spravedlnost jsou důležité: dodávají světu řád a odhalují jeho nedostatky. Jenže co si počít, je-li řád porušen? Co si počít, pokud spravedlnost nestačí na řešení nových a nových problémů? Pak ještě zbývá láska. Milosrdenství má větší manévrovací prostor než spravedlnost. Jasně o tom svědčí podobenství o marnotratném synu. Mladší syn si vyžádal od otce svůj díl majetku. A dostal jej. Otec rozdělil své jmění a předal synovi všechno, nač měl nárok. Právu bylo učiněno za dost. Nikdo nemohl otci nic vytýkat. Postupoval vůči svému synovi spravedlivě. Nic víc mu už nemusí dávat. Ovšem jak víme, syn svůj majetek brzy marnotratně prohýřil a stal se z něj chudák. Vzpomíná na otcovský dům a uvědomuje si, že už tam podle zákona nepatří. Nejsem hoden nazývat se synem, hořce si připomíná. Otec mu není nic dlužen. Už se spolu vyrovnali. Z právního hlediska je vztah těchto dvou osob vyřešený. Jenže zde přichází ke slovu milosrdenství, zde se ukazuje moc lásky. Nešťastný syn začne doufat v tátovu shovívavost, začne očekávat víc než to, co je spravedlivé, co je podložené zákonem. „Snad se otec slituje a aspoň mne zaměstná.“

            Sázka na milosrdenství a lásku se synovi vyplatila. Otec se neřídí přísně podle zákona. On, aniž by musel, bere na syna ohled. Mohl se obrnit ve své spravedlnosti. Ale není lhostejný, nýbrž je milosrdný. Jeho srdce je pohnuto lítostí nad ztracencem. Vždyť to není cizí člověk, je to syn! Z dálky jej otec vyhlíží a běží mu vstříc. Co následuje, se vůbec nezakládá na spravedlnosti. (Však kvůli tomu později druhý syn reptá.) Zkrachovalý syn je zahrnut péčí, dostává šat i prsten, opět získává místo v otcovském domě. Příběh končí radostnou hostinou. Láska toho zmohla více než spravedlnost. Kdyby syn a otec nespoléhali na milosrdenství, kdyby vše řešili jenom právně, pak by si zůstali nadosmrti vzdálení.

            Zachovávat právo a milovat milosrdenství. Dva sloupy života. Ježíš nás učí, který sloup je nosnější. Mluví o Bohu jako o otci. Mohl jej nazvat soudcem, jelikož Bůh je spravedlivý a posuzuje vše podle práva. Ovšem ještě víc než spravedlivý je Bůh milosrdný. Má srdce, má soucit se svými dětmi. Má odpuštění pro naše nedostatky a viny. Nad dětmi jak se otec slitovává, tak Hospodin své slitování dává, zpívá se v jiném žalmu. (103) Právě v rodičovském přístupu se odhaluje poměr mezi spravedlností a láskou. Moudří rodiče dbají, aby se jejich děti naučily rozlišovat mezi špatným a správným jednáním, aby se chovaly spravedlivě a poctivě, neboť to je předpoklad pořádného života. Současně si ale rodiče zachovávají laskavé srdce. Když dítě udělá špatnou věc, nezavrhnou je. Sice je pokárají či potrestají, ale nakonec je s láskou přijmou. Není účelem člověka zdeptat poznámkami, nýbrž jej milovat a posílit v lásce. Proto nám Kristus představil Boha jako otce, který dbá na spravedlnost, ale nejdůležitější je pro něj láska.

Umět oba přístupy vyvážit. Spravedlnost a láska. Umět oba přístupy vyvážit, to se ve škole nenaučíte. Za tohle nikdy nedostaneme vysvědčení, neboť se učíme celý život, jak vybalancovat spravedlnost a lásku. Možná sami zažíváte něco podobného. Vztah k druhým lidem a třeba i k lidem blízkým může být korektní, právně nenapadnutelný, ale ještě to nemusí být láska. Obzvláště mezi generacemi bývá odcizení bolestné. Jedni druhým věnují pozornost: aby byli dobře vzděláni, aby jim nic nescházelo, aby se jim dobře bydlelo, aby nemoci byly ošetřeny. Tak to má být. Ale stranou nesmí zůstat srdečnost a radost z bližního, otevřenost, láska, chuť být a hovořit spolu. Stejně tak i v našem vztahu mezi křesťanskými církvemi. když zítra budeme mít společné setkání. Nestačí mít správně uspořádané poměry. Spravedlnost je fajn, ale je to málo. Láska je mnohem víc.

(3) Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, milovat milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. Zachovávat právo a milovat milosrdenství jsou jen dva sloupy. Do třetice prorok uvádí pokorně chodit s Bohem. Všechno naše přemítání o spravedlnosti a milosrdenství se váže k Bohu. Mnohokrát se v dějinách objevily před-stavy, jak uspořádat společnost spravedlivě a s jistou dávkou milosrdenství, jemuž se říká solidarita či ohled na slabé. Vlastně až podnes politické strany předkládají programy s vizemi sociálně citlivého tržního hospodářství, společnosti rovných šancí, beztřídní společnosti atd. Já jsem přesvědčen, že všechny pokusy o spravedlivý a přívětivý svět budou nutně skřípat a zadrhávat se. Ke spravedlnosti a laskavosti neoddělitelně patří pokorné chození před Bohem. To platí pro oblast veřejnou i osobní. Spravedlnost a láska se nejlépe rozvinou ve spojení s vírou v Boha. A my, křesťané, kteří se snažíme pokorně chodit před Bohem, my jsme zde od toho, abychom světu díky moudrosti od Boha pomáhali najít spravedlnost a milosrdenství.

            A proto na závěr už jen jednoduše zopakuji. Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, milovat milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. Amen.

Kázání v neděli 27. ledna 2019.

Lukáš 15,11-24           103; 648; 694; 473; 200