Vyhledávej pokoj a usiluj o něj.     Žalm 34,15

Hledej pokoje, a stíhej jej.               (Kralická bible)

1. Čeština rozostřující

Máme to my Češi letos s veršem roku těžké, sestry a bratři. Jednota bratrská, naše sesterská církev v Německu, sestavuje na každý rok hesla z biblických veršů. Dva verše pro každý den, vždy po jednom ze Starého a z Nového zákona. Pak jeden veršík pro každý měsíc. A nakonec jeden verš jako verš roku. Letos z žalmu 34. Vyhledávej pokoj a usiluj o něj. Řeč je o pokoji. Slovo, s nímž se pojí představa klidu v nitru člověka a v jeho nejbližším okolí. Ovšem stejně dobře bychom mohli přeložit: Vyhledávej mír a usiluj o něj. Místo slova pokoj použít slovo mír. A to už je pro nás velké slovo. Když národy přestanou válčit, když jakékoliv rozhádané skupiny ukončí své útoky fyzické a slovní, pak je to mír. Čeština na rozdíl od jiných jazyků má dvě slova pro překlad původního hebrejského výrazu šalóm: pokoj a mír. Jinde si vystačí se slovem jediným. Pax, peace, Frieden, pokój. Nám a Slovákům se však verš roku trošičku rozebíhá do dvou směrů. Vyhledávej pokoj a usiluj o něj. Vyhledávej mír a usiluj o něj.  Pokoj a mír. Pokusím se je spojit.

2. Pohled do kumbálu 2018

2018 – rok jako nějaký kumbál, do něhož se odkládají věci, které se momentálně nepotřebují. Takový obraz mne napadá, když se snažím si nějak vybavit oněch uplynulých 12 měsíců. Těch věcí je tolik… Napěchované po okraj… Nějaká snaha o pořádek tam je, ale spíše je to nepořádek… Vůbec nevím, kam sáhnout nejprve… Přes sebe tam leží naskládané věci pěkné i ošklivé…

            Napřed si v komoře paměti prohlížím pěkné věci. Veselé svatby, pár křtů, slavnostní bohoslužby. Různé návštěvy z domova, z ciziny Němci, Američani. Vydařený letní tábor se stovkou dětí a padesátkou dobrovolníků. Nové i staré písničky zpívané zde v kostele společně, se sborem, s kapelou. Dokončená oprav oken, spolupráce s katolíky.

Současně hned vedle leží bolestné věci. Těžká rozloučení. Mimo jiné v minulém roce zemřeli dva mí přátelé, moji vrstevníci. Jeden velmi nenadále. A v paměti straší další věci, které se nepodařily, nápady, které se nestihly uskutečnit. Takové vzpomínky leží na vrchu v kumbálu mysli. Pozorovatele bodnou do očí nejdříve, když se dívá nazpět do roku 2018.

Ale je tam toho mnohem víc. Česká republika si zvolila prezidenta. Muže, který si libuje ve sprostotě, urážkách a mstivosti. Předseda vlády je veden mezi spolupracovníky totalitní policie StB a je stíhán kvůli miliónovým podvodům. Vláda vznikla díky podpoře komunistů. Ach, ta politika! Místo cesty ke smíření a spolupráci jenom hecování a řevnivost. Peněz bylo vloni dost, ale vlídných slov a soustředěných rozhovorů bylo málo. Už to snad ani neumíme, už to snad ani nechceme.

Ale na leccos špatného člověk celkem hladce zapomene. Leží to hluboko dole v nepřeberné změti, nashromážděné do mého myšlenkového kumbálu během loňského roku. Ani je už nechci vytahovat ven na světlo, protože vím, jak velmi mne takové vzpomínky rozčilují! A já se vlastně nechci rozčilovat. Naopak, chci nalézt klid, upokojení. A tak se rozhlížím po věcech z minula, které dovolují aspoň znovu trochu doufat.  Na mnohých radnicích se po volbách dostali k moci svěží, dělní lidé, s fantazií, s elánem, s poctivými úmysly. Vůdcové Severní a Jižní Koreji si podali ruce. Konečně také po suchém období přišly výraznější srážky. Napršelo, nasněžilo. I na internetu jsem našel pár pěkných příspěvků, které zastínily štvavé komentáře. Potká-vám lidi, kteří prožili něco těžké, třeba rozchod či ztrátu partnera, a přesto nyní pozvolna znovu získávají pevnou půdu pod nohama a odvažují se dívat dopředu.

3. Uzavřít s rokem mír.

Otočí se to zpět k horšímu? Anebo jsem se v posledních týdnech pustil do přikrašlování roku 2018?  Prostě jen proto, že je ve mně silná touha, aby ten rok nezůstal ve vzpomínkách jako cosi, nad čím člověk jenom kroutí hlavou. Rád bych také s tímto rokem uzavřel mír.

                        Se vším co bylo.

                        Se vším světlem a stínem.

        Se slzami a smíchem.

                        Se vztekem i se smířením.

Chtěl bych k uplynulému roku otevřít dveře vzpomínek, aniž by na mne hned zase vypadlo všechno to bolestné. Přeji si, abych dokázal žít s oním neklidným potýkáním se všelijakých protichůdných zkušeností. Aby mohly být součástí mého života, s níž uzavřu mír a dál půjdu v pokoji.

4. Hledat mír

Vyhledávej pokoj a usiluj o něj, praví se ve verši na letošní rok. Jinak řečeno též:  Vyhledávej mír a usiluj o něj. Hledat pokoj. Hledat mír. Někdy je to první důležitý krok k dalším činům, když člověk uzavře mír se svou vlastní minulostí.           S tím, co dělal.

            S tím, co zanedbal.

S tím, co jej potkalo.

Tohle nebývá vždy snadné. Někdy totiž to staré, zatěžující, nechce za žádnou cenu zůstat v kumbálu minulosti, ale naopak se dere ven a stíhá mne.

Vyhledávej pokoj a usiluj o něj. Někdy tuze pracný úkol. Proč se ty staré historie pořád vracejí? Proč se stále ozývají ve mně i kolem mne? Že by stále ještě bylo zapotřebí, abych něco dojasnil s lidmi či s Bohem?

Ovšem někdy je to prostě jen příšerně zatvrzelá vzpomínka, která holt chce, abych ji zas a znovu bral do ruky a zas a znovu ji ukládal nazpět do mi

nulosti a tak aspoň na čas měl od ní pokoj. Vyhledávej pokoj a usiluj o něj. Hledej pokoje, a stíhej jej.

5. Stíhači pokoje

Sestry a bratři, pokoj či mír – to není stav, nýbrž průběh, proces, trvalý úkol. Pokoj a mír upírají pohled do budoucnosti. (Koneckonců hovoříme o verši roku, o verši pro začínající rok.) V našem lidském soužití jde a vždy půjde o hledání pokoje a míru, o snahu chovat se smířlivě jeden vůči druhému.

Stejně jako nemůžeme zachytit a podržet světlo svíčky. Můžeme se pokusit svíci dobře umístit, ale jakmile ji někdo sfoukne, nastává tma. Musíme stále znovu usilovat, aby hořel plamen pokoje.

Ježíš Nazaretský je tím, kdo nám dává do rukou dobré nástroje. Blaze těm, kdo působí pokoj, (Mt 5,9) zní jeden z  titulků v Kristově kázání na hoře. A pak mluví Ježíš o tom, že máme přestat odplácet zlým za zlé. Tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. (Mt 5,40) A to vše kvůli míru. Kvůli pokoji. Jelikož právě pokoj a mír jsou cennější nežli vítězství. Proto nás Ježíš také povzbuzuje, abychom milovali své nepřátele.

Co Ježíš říká, je pro nás výzvou. Nekončící výzvou. Drží nás v pohybu, abychom to s pokojem a mírem stále znovu zkoušeli. Třebaže nikdy nedojdeme tak daleko, aby pokoj byl úplný a mír všeobecný. Nezvládneme vše. Ale už i ta podařená trocha pokoje a míru je hojivá. Stále jsme na cestě, jsme v pohybu, na stopě míru a pokoji. Hledači míru. Stíhači pokoje.

Ovšem tam, kde jsme na cestě ku pokoji, kde uchováváme onen plamen míru zapálený, tam jasně svítí. Tam vyzařuje teplo a bezpečí. A tam snad pokoj a mír vtáhnou do svého vlivu i další lidi. Lidi, kteří spolu s námi zakusí: Tam, kde se usilujete o pokoj a mír, tam je něco zvláštního. Tam se žije dobře. Tam jsem rád. Amen.

Jan 14,25-31a                        8/626; 697;  192; 399; 510                 Ef  2,14-15

Dík za předlohu ke kázání patří německému faráři Alexandru Seidelovi z Wilhelmsdorfu.