Působivé slovo

Jak to všechno začalo, sestry a bratři, je vcelku dobře známo. Události kolem Ježíšova narození patří do obecného povědomí, a to i mezi lidmi mimo církev. Snad každý ví něco o Betlémě, o jesličkách, o hvězdě na obloze, o všelijakých lidech, kteří se v souvislosti s Ježíšovým narozením dávají do po-hybu. Je dobré vědět, že Kristova cesta zde na zemi začala velmi skromně, bez protekce, bez převratných zázraků. Narodilo se dítě jako každý jiné.

Jak to všechno začalo lze popsat různě. Vždyť každý z nás vypráví o stejných událostech odlišně. Nejinak je tomu s Písmem svatým. V Bibli máme čtyři evangelia o Ježíšově životě. Pouze tři evangelisté píší o Ježíšově naroze-ní.  A jen dva evangelisté líčí ony nám známé scény s postavami pastýřů, králů, andělů, vojáků atd.

            Tak tedy: základy popisu, jak to všechno začalo, položil evangelista Lukáš. To bylo naše dnešní první čtení. Plný hostinec, místo domova stáj, místo lůžka jesle, místo vlastní rodiny přicházejí k rodičce s děťátkem na náv-štěvu cizí pastýři.  A to vše zarámováno andělským provoláním: Dnes se vám narodil spasitel, Kristus Pán. Vám se narodil. Je tu pro vás. Týká se to vás všech. Ten, který se narodil tak neslavně, bude mít význam pro všechen lid. Vždyť Radost pro všechen lid hlásají andělé. Evangelista Lukáš má silné sociální cítění. Proto ta chudá stáj, proto ti špatně placení pastýři ze dna společnosti. Vánoce jsou pro vás pro všechny, bez ohledu, jak vysoko či nízko se na společenském žebříčku nacházíte.  Vykupitel nerozlišuje mezi lidmi nevhodnými a vhodným a ještě vhodnějšími. Na zemi pokoj lidem, Bůh v nich má zalíbení.  Ono to v Betlémě začalo pro všechny.

Jak to všechno začalo, popisuje i evangelista Matouš. Jeho pohled je upřen na mudrce od východu, kteří narozenému chlapci přinášejí své dary. Cenné dary.  Jsou to tudíž lidé bohatí a vznešení. Snad proto se jim dostalo označení „Tři králové“. Ale především to byli lidé vzdělaní. Znalí všelijakých nauk napříč kulturami. Četli ve hvězdách, četli i v Bibli. Multi-kulti, řekl by dnes někdo. Evangelista Matouš měl rád překonávání hranic mezi lidmi. Co na tom, že jste z různých kultur, že máte různé zvyky, jazyky, různou minulost? Co na tom, že máte různé představy o životě, o spáse, o nebi? Co na tom, že vás dělí dávné křivdy? Kristus se narodil, abyste se u něj spojili. Vede vás k setká-ní. On vás smiřuje jedny s druhými. Jeho království je založeno na odpuštění. A že je co odpouštět! Mezi národy, mezi generacemi, mezi politickými proudy, mezi příbuznými a přáteli. Mezi manžely.  Každý přicházíte před Krista s tím, co máte. A Bůh vás takto přijímá. A je úplně jedno, jaká hvězda vás vede na vašich cestách. Pouze skrze smíření můžete jít pokojně dál. Kristovým zrozením to začalo pro všechny.

Jak to všechno začalo? Dobře jsou známy postavy na betlémské scé-ně. Je zde však ještě jedno svědectví o počátku. Svědectví evangelisty Jana. Jan nehovoří o lidech, kteří se mihli Betlémem. Na počátku bylo Slovo, to slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Podle Jana se všechno odvíjí od Slova. Od Božího slova. Od Božího promluvení do světa. Jan promýšlí věci do hloubky, do šířky, do minulosti, či jak to nazvete. Jan pojímá Kristovo narození vesmírně a zároveň niterně. Všechno povstalo skrze ně – skrze slovo, říká Jan o celém našem světě. (3) A na druhou stranu dodává: Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, světlo zacílené na jednotlivého člověka do jeho nitra. (9)V něm byl život a život byl světlo lidí. Stejně jako u Lukáše a u Matouše se počítá se všemi lidmi. Nedělají se rozdíly, kdo je pro Krista dost dobrý a kdo nikoliv. Pro něj jsme všichni dost dobří.

Jak to tedy všechno začalo? Na počátku bylo Slovo, to slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Slovo. Začíná se od slova. Slovo jako začátek života. Slovo jako začátek záchrany. Jak je to možné? Jak to, že slovo stačí na záchranu světa? Jak to, že slovo stačí na záchranu mé duše ze strachu a z marnosti? Copak může mít slovo takovou sílu? Copak může být nějaké slovo takto mocné?

Sestry a bratři, žijeme uprostřed záplavy slov. Uprostřed záplavy slov jalových, zbytečných, protivných i škodlivých. Najdou se mezi námi vůbec ještě někdy nějaká slova prospěšná, povzbudivá, laskavá, moudrá? Evangelista Jan mluví o počátku a říká: od počátku je tady to Slovo. Slovo Boží. Kristus. On má co povědět. On svým poselstvím proměňuje člověka i celý svět. Ale pořád v nás zůstává otázka: jak může být nějaké slovo tak působivé, aby námi po-hnulo? Jan nám o vánocích říká, abychom neztratili důvěru v sílu slova. Slova dovedou být mocná. Uvedu vám příklad. Když někdo během taneční zábavy uprostřed zaplněného sálu vykřikne „HOŘÍ!“, co se stane? Jedno jediné slovo způsobí zmatek. Lidé se hrnou ke dveřím, tlačenice je nebezpečná, leckomu může být ošklivě ublíženo. Jedno jediné slovo a co způsobí? Ano, slovo dokáže být mocné.

Na počátku bylo Slovo, to slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Tak to začalo. Ale aby slovo zapůsobilo, musí být řečeno v patřičných souvislostech. Vykřikne-li někdo „Hoří!“ během kou-pání v rybníce, sotva jej budeme brát vážně. Nic se neděje. Ovšem jinak bychom tam brali volání „Pomoc, topím se!“ Takové slovo u hluboké vody už má svůj náboj. Něco s námi dělá. Jak jsem řekl: aby slovo zapůsobilo, musí být řečeno ve správných souvislostech. A přesně to se stalo o vánocích. Bůh promluvil ve správných souvislostech. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. (14)

Tak to všechno začalo. Slovo se stalo tělem. Narodilo se. Boží řeč k lidem, Boží Kristus začal žít mezi námi ve světě. To jsou ty správné sou-vislosti, které promlouvají. Nikoliv Bůh jako vzdálený světovládce. Nikoliv Bůh jako přísný strážník. Nikoliv Bůh jako první hybatel, mravní zákon, studnice mystických zážitků, jako pojistka našeho osobního štěstí a úspě

chu. Ne. Bůh jako Ježíš mezi námi. Obyčejný člověk, náš bližní. Bůh hledá věrohodný způsob jak nás oslovit. Tak to všechno začalo. Proto se Kristus narodil. Bůh k nám mluví od jeho narození až po jeho smrt a vzkříšení. Bůh žije s námi svůj život. Prožil, co znamená narodit se, růst a být vychováván. Bůh ví, co znamená ocitnout se v rukách lidí. Jak složité bývá utvářet vztahy k druhým. Jak marné je občas vysvětlování. Jak nemožná je domluva. A také ví o ranách, které přináší čas. Že blízcí lidé umírají. Někdy příliš brzy, někdy příliš bolestně, zdlouhavě. A já věřím, že Kristus kvůli nám narozený také zakusil, jaké to je mít svá předsevzetí, dobré záměry, touhu něco změnit a pak se vším narazit. Nedokázat, co bych si přál. Nemít dost sil, trpělivosti, podpory, chuti.

Tak to všechno začalo. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Bůh nemlčí k našemu světu. Boží slovo do něj přichází. Rodí se. Kristus vstupuje mezi nás jako kazatel, hlasatel, jako šiřitel životodár-ného slova. Slova vyřčeného v potřebný čas na pravém místě. Do našich životů propletených a popletených přináší Boží poselství: „Mějte naději. Žijte spolu v lásce. Odpouštějte si. Hledejte trpělivost. Usilujte o pokoj, o co nejširší pokoj – doma, v národě i mezi národy.“ A slovo dokáže být mocné. Slovo vyřčené v patřičných souvislostech. Snad jste to už někdy zakusili, snad to ještě zakusíte, jak mocně dovedou působit slova: „Mám tě rád.“ „Mám tě přese všechno rád.“ „Promiň.“ „Zkusíme to znovu.“ „Už se na tebe nezlobím.“ „Budu s tebou.“

Tak to všechno začalo. Tak to všechno začíná, sestry a bratři. Od slov, která se jako Kristus nesamozřejmě rodí do světa a přinášejí do něj nový život a naději. Amen.

Lk 2,1-14        294; 304; 284; 177; 281                     2K4,6-7

Kázání při slavnosti Kristova narození, 25. prosince 2018