„Co je na světě nejsladší?“ ptá se v pohádce král dvou rozhádaných sousedů. Hloupý mlynář pyšně odpoví, že nejsladší je soudek jeho dvanáctiletého medu. Naopak rybář si nechá poradit svou chytrou dcerou a odpoví, že nejsladší je poctivý spánek. V oné pohádkové při zvítězil rybář. Co je na světě nejsladší? Kdyby se král takto dotázal biblického žalmisty, dostalo by se mu jinačí odpovědi: nade vše sladké, sladší než med jsou Boží zákony. Hospodinova pravda je tím nejlíbeznějším na světě. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé, sladší než med, než včelí med z plástve. (10b.11b)

Proč právě med? Proč zrovna sladký, hustý pokrm se stal měřítkem Božího slova? Jistě – Boží slova vstupují do nás jako pokrm, živí nás. Ale copak si žalmista pro výjimečnost Božího Zákona nemohl zvolit nějaký jiný potravinový příměr? Tolik jich lze vymyslet. Slovo Boží je šťavnatější nežli čerstvé jablko, je vydatnější než flák masa, je ostřejší než cizokrajné koření… Z celé řady jídel a pochutin žalmista zvolil právě med. Asi tušíme proč. Právě pro jeho sladkost. Zákon Boží je lahodný v lidském srdci. Neboť čím si osladíme život? Jaký lék nasadíme na všechny hořkosti, které na nás doléhají?

Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych ve svém pokoření zahynu, zní z dávné modlitby. (92) A opět se můžeme zaseknout. Cože? Taková divná věc! Mluví se o zákonu – zákon že se má stát potěšením? Jakpak nějaký zákon může těšit lidské nitro? Když parlament schválí nový zákon nebo když je pak jeho znění zveřejněno ve Sbírce zákonů, nikde nelétají zátky šampaňského, nikde se neslaví. Zákony nás prostě příliš netěší. V lepším případě jsou nám lhostejné. Spíše nás však štvou tím, že nás omezují, že je jich hodně a nedá se v nich vyznat. (A když už, tak jen s drahým právníkem.) Jenže v žalmu se nezpívá o přemnohých zákonech lidských, nýbrž v žalmu se zpívá o jednoznačném a jedinečném Zákoně Božím. O tom, co se nám podává v Bibli. Zákon Starý, Zákon Nový, pro nás křesťany spojené v jeden celek.

Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych ve svém pokoření zahynul. Zákon je potěšením. Mít Bibli a radovat se z ní. Radovat se z toho, co nám sděluje. Židé objevili tuhle radost už dávno a vymysleli si k tomu dokonce patřičný svátek. Simchat tora se jmenuje čili radost z tóry, radost ze Zákona. Při synagogálních bohoslužbách se toho dne dočte tóra. Skončí se četba 5. knihy Mojžíšovy a zahájí se nové kolo čtení od začátku 1. knihy Mojžíšovy. Ta radost, že je co společně číst. Radost, že je čemu naslouchat jako Božím slovům. Po slavnostních bohoslužbách mnozí vycházejí ze synagogy a s obrovskými svitky tóry v náručí tancují po ulicích. A děti – jak příznačné – dostávají sladkosti. Nespoutaná radost, že lze díky Bohu mít pro svůj život směr a cíl. Neboť čím si osladíme život? Tím co nalezneme kolem sebe ve světě? Samozřejmě, existuje spousta pěkných a milých věcí, které člověka povzbudí. Ovšem, které také snadno zhořknou. Tak snadno je zmaří lidská zloba, nepřejícnost, nebo neštěstí, či jen pouhá lidská slabost a neschopnost provést dílo pořádně. Co si pak počít v okamžicích zklamání, pokoření, neúspěchu? Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych ve svém pokoření zahynul.

Ten svátek se nejmenuje radost ze světa, nýbrž nese název radost ze Zákona, radost za Zákona Božího. Radost, že Bůh ke světu nemlčel a že jeho poselství bylo v Bibli zapsáno pro všechna pokolení. Radost, že Bůh dal pravidla lidskému životu. Stvořitel neztratil zájem o své dílo, nadále se o ně zajímá. Ukazuje cestu života, to co je nejlepší pro lidi i pro celé stvoření, Bůh zahrnul do svých přikázání. „Ty líp nežli já víš, co mi prospívá, “ zpíváme v jedné písni. (Dodatek 636) Takové jsou Boží řády, takový je Boží Zákon. Vyladit soužití tak, aby život podporovalo, nikoliv mařilo.

 Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život. Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji. (93n) Nejde o suchopárné předpisy. Jde o domýšlení, jak své činy a svá slova sladit s Bohem. S Božím záměrem, aby život na této planetě vzkvétal, aby zde všichni žili v míru a v dostatku. Ježíš, náš Mistr, patřil k dotazovatelům, domýšlitelům Bible. Hledal její dosah do běžného dne. Tak jsme o tom slyšeli z prvního čtení. Ježíš přichází do shromáždění, bere biblický svitek, předčítá a vykládá ho. Dodává, co znamená Písmo svaté dnes. Jaký má Zákon Boží dopad na přítomnost. Podobných situací, kdy Ježíš mluvil o poselství Bible, podobných situací bylo jistě mnoho. Jak před početnými zástupy, tak i v úzkém kruhu učedníků. Ježíš neprocházel krajinou s Biblí pod paží. Knihy byly tenkrát ručně psané a velice drahé pro obyčejného tesaře z Nazaretu. Verše i celé pasáže nosil v hlavě, stejně jako učedníci. V rozhovorech sdíleli a zkoumali, co kdo s sebou přinesl. Přesně podle vyznání žalmistova: na tvá ustanovení se dotazuji.

Mimochodem – setkal jsem se kdysi s kazatelem, který v devadesátých letech po dlouhém období ústrků a pronásledování obnovoval v Rusku evangelickou církev. Říkal nám: „Neumíte si představit, jak pro nás v těch zlých časech komunismu byla důležitá paměť. Tištěné Bible nám byly zabavovány, ale biblické verše, které jsme měli v hlavě, nám nikdo nevzal. Doprovázely nás všude a hluboce se do nás otiskly. I vy na Západě byste se měli více učit znát Bibli z paměti.“ Ježíš, učedníci, první křesťané i křesťané další, i novodobí křesťané pronásledovaní či opomíjení – ti všichni nalezli v Bibli potěšení. Sílu a chuť žít. Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych ve svém pokoření zahynul.

Čím si osladíme život? Ježíš ve shodě s proroky obrací naší pozornost k Bohu. Odsud se čerpá podpora a naděje. Radost, že okolní svět není všechno, Radost, že se mi otvírá nový pohled. Že kromě pravidel a zákonů lidských platí i Zákon Boží. Kristus nedává recept, jak napravit svět znetvořený lidskými špatnostmi, Kristus ukazuje, jak se nezbláznit z množství zla kolem nás a v nás. Trpké dny si osladit vydatněji nežli medem. A pak takto očerstveni na světě pracovat. Vždyť přesně taková byla zkušenost věřících lidí, židů a křesťanů, když stáli v menšině proti svým protivníkům. Svět nezmění, ale díky Božím řádů a pravidlům mohou obstát. Jako ti, kdo nejsou sami. Jako ti, kdo ve výsledku žijí lépe než druzí, kdo i v chudobě a pokoření mají velké bohatství a potěšení. Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych ve svém pokoření zahynul.  A často teprve až další generace s údivem zjistily, že oni tiší a Božího zákona dbalí lidé poznamenali a proměnili svět více nežli halasní papaláši.

Letos uplynulo 400. let od posledního kralického vydání Bible. Tam si naše církev i veřejnost výročí připomněla při oslavách před třemi týdny. Význam kralické Bible byl značný. Už v průběhu 16. století, v dobách, kdy církev Jednota bratrská byla v českých zemích jen více či méně trpěna, vytvořili bratrští učenci obrovské dílo. Přeložili Bibli z původních jazyků do češtiny, vydali ji v šesti svazcích i s výkladovými poznámkami, až později vyšla jednosvazkově. Bratři nepřekládali Bibli, aby položili základ spisovné češtině, nepřekládali ani, aby vytvořili skvost renesanční vzdělanosti. Jejich překlad byl nutností. Aby lidé nezahořkli, aby lidé v těžkých dobách nalezli slova, která potěší jejich srdce. Slova nikoliv o bezútěšném stavu světa, nýbrž slova o nadějných možnostech Božích. Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych ve svém pokoření zahynul. Nikdo nezjistí tu spoustu rozmanitých příběhů Bible kralické, která v původních a dalších vydáních provázela křesťany zde i v exilu až hluboko do 20. století.

Čím si osladíme život my dnes? Taky máte, sestry a bratři, pocit, že v naší zemi sílí hořkost, zatrpklost a beznaděj. Ano, těžko se hledá potěšení tam, kde nic neplatí. Kde se pravidla obcházejí a lidé hledají předně osobní zajištění, a teprve až potom někdy, možná hledají společný řád. Pak nám to spolu sotva může fungovat. Jsme otrávení, jsme frustrovaní, ale nám jakožto křesťanům připomínám. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé, sladší než med, než včelí med z plástve. Na světě se nikdy nežilo snadno. Neexistují čarovné proutky, jejichž máchnutím se všechno zlepší. Nezlepší, a je bláhové věřit tomu, kdo to slibuje. Vždyť proto vznikla Bible, proto k nám mluví Bůh a dává nám směrovky pro naše životy. Nikoliv abychom vyhlíželi zázračnou změnu světa a společnosti, nýbrž abychom v pochybných poměrech obstáli. Naděje pro svět se rodí jako naděje v mém srdci. Jinak to nejde. Boj z marností začíná u mne. A lze v něm vítězit. Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych ve svém pokoření zahynul. Amen.

Žalm 19,10bn         Lukáš 4,16-22          19; 610; 446; 611; 452               Židům 4,12

Kázání na 19. neděli po Trojici, 6. října 2013.