Sestry a bratři, léto je v plném proudu. Ve středu padaly na mnoha místech v naší zemi teplotní rekordy. Přes 38 stupňů. Dnes možná leckde padnou rekordy další. Slunce a žár. Rozpálené ulice, dusno v domech. Člověk hledá stín a vánek, způsob, jak uniknout tomu největšímu vedru. Jenže pohybu, práci, nákupu se nelze jen tak vyhnout. A pak ten krásný moment, když si celí splavení a uhřátí v klidu sednete a dáte si sklenici vody. Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám. (1)

Prorok dobře věděl, o čem mluví. Ba dokonce ještě lépe než my znal cenu vody. Izajáš byl městský člověk. Bydlel v Jeruzalémě. Když se to řekne takto, napadnou nás většinou nějaké náboženské souvislosti, více či méně přikrášlené. Jenže Jeruzalém je také město v subtropické oblasti na 31. Rovnoběžce. Léta bývají mnohem teplejší než u nás. (Ostatní ani část jara i podzimu by nám tam nebyla úplně příjemná.) Jeruzaléman Izajáš tedy bydlel ve městě vystavěném z kamenů, v členitém městě s těsnými uličkami, kde se vzduch jen tak nehne. Bydlel ve městě, kde zeleň byla vzácností, a zároveň ve městě, kde neexistoval vodovod. Všechna voda musela být do domů dopravena v nádobách. A jen si představte, jaká asi byla její kvalita, když ji ve všelijakých nádobách (často v kožených měších) vláčeli venku vedrem a když pak byla skladována ve vyhřátých domech. Ostatně když i dnes zavítáte do Jeruzaléma či jiného izraelského města a pustíte si vodu z kohoutku, rozhodně vám nepoteče studená. Půda s vodovodním potrubím je natolik vyhřátá, že kohoutky s běžnou vodu bývají označené červeně. Kdo se chce vodou osvěžit, musí ji napřed vychladit v ledničce či speciálním průtokovém chladiči.

Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Prorok Izajáš zná všechny obtíže ohledně hospodaření s vodou. Ví, že voda je vzácná. Ví, že nebývá příliš dobrá, a ví také, že se v hustě zalidněném městě bez pořádných zdrojů za vodu draze platí. (A to i za tu vodu ne příliš kvalitní. Neboť jiná prostě není.) Člověče, ať se staráš, jak se staráš, v tomhle městě čerstvou vodu sotva seženeš. To bys musel někam na venkov, do přírody, do hor, kde ze skály vyvěrá voda čistá, chladivá, svěží. Nebo k nějaké hluboké studni bys musel, kam dolů vedro nezasahuje. Tam je radost pít. Ten krásný moment, když si celí splavení a uhřátí v klidu sednete a dáte si pár doušků vody.

Spása. Prorok Izajáš se snažil lidem vysvětlit, co znamená Boží pomoc. Co znamená, když říkáme, že Pán Bůh zachrání a spasí svůj lid. Existuje celá řada představ, co vlastně všechno spása obnáší. Co to znamená být spasen nyní a na věky. Mluvívá se o nebi, o odpuštění, o životě věčném, o poznání Boha. Samotný Izajáš předkládá celou řadu obrazů spásy. Mně osobně se snad nejvíce líbí obraz o čerstvých vodách. Ne o nějaké zatuchlé vodě na příděl. Řeč je o hojných vodách v dostatku proudících. Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám. Právě v tomhle počasí, kdy člověka trápí žízeň a ždíme z nás sílu a chuť cokoliv dělat, stojí za to si jednoduše sednout a vychutnat si sklenici dobré vody. Vždyť ten nádherný okamžik znáte. V puse sucho, po těle pot, vyprahlost zasahuje z těla až do duše a pak ten nádherný pocit: studená sklenka v ruce, první kapky na rtech, jeden lok, druhý. Žízeň je pryč. Už po pár locích do vás vstupuje nová síla a svěžest, stačí vám jen tak málo a na okamžik jste šťastní. To je spása. Okamžik, kdy nepotřebujete nic víc. Je vám dobře. Zvláštní zklidnění. Ještě pár dalších doušků a vy s důvěrou vyhlížíte dál. Ta protivná, zničující žízeň je pryč. To je spása, sestry a bratři. Spása, záchrana od žízně, od trýzně nedostatku. Záchrana od vyprahlosti. Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko!

Co vlastně člověk k životu potřebuje? Když zakusí, že mu vlastně stačí málo. Že i jen pouhá voda na okamžik dokáže přinést štěstí. Neměli bychom tenhle okamžik prodloužit? Zapamatovat si jej? Poučit se z něho? Nehnat se za velkými věcmi, ale hledat Boha v oněch vzácných momentech ztišení, spokojenosti, důvěry. A sledovat, jak se takovéhle okamžiky rodí. Prorok Izajáš dobře vysledoval, že takové chvíle se nedají koupit. Pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Ty nejlepší věci v životě jsou zadarmo. Když posedíte s přáteli. Když si najdete partnera či partnerku na cestu životem. Když vás přijdou navštívit děti či vnoučata. Když si od plic zazpíváte. Když se zasmějete vtipu. Když před vás postaví sklenici studené vody. Prosím vás, kolik za to chcete zaplatit? A hlavně – kdo by vám to prodal, když to není na prodej?

Je trvalým omylem lidstva, že cesta ke štěstí vede přes bohatství. Ano, bez peněz člověk bývá nešťastný, ale… Ale, jedno velké ALE. Ale peníze nejsou zárukou štěstí. Druhý nejbohatší muž v naší zemi, multimiliardář Andrej Babiš, se stal předsedou vlády, a když jej spatříte na obrazovce, vidíte šťastného člověka? Já tedy rozhodně ne! On sám tento týden učinil osobní objev ohledně peněz a spokojenosti. Cituji: „Člověk má z toho pocit, že čím víc peněz pumpujeme, tím víc jsou lidé nespokojeni. Je to zvláštní situace.“ Pan premiér by si měl přečíst proroka Izajáše. Všichni bychom měli Izajáše více číst. Neboť on to věděl už dávno. Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré. Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! (2n)

Investovat do něčeho, co se vyplatí. Samozřejmě, že se zde nemluví o penězích. Řeč je o důvěře, o naději, o spolehnutí. Vložte svou důvěru do něčeho důvěryhodného, svěřte svou naději do nadějných věcí, spoléhejte se na spolehlivé. Zkrátka věřte, že to Pán Bůh s vámi myslí dobře. Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou. (3) Jistě, můžete věřit, že to svět, dějiny, politici, věci, peníze s vámi myslí dobře, ale není to víra trochu naivní? Proč by to dělali? Co je spolehlivého na světě, co je důvěryhodného na penězích, co je nadějného na lidech, obzvláště na těch ve vysokém postavení? To už je lepší věřit v Pána Boha!

A ještě na chvíli k onomu placení. Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! To nejlepší v životě dostáváme zadarmo. Což platí i pro spásu, pro radost z Boha, pro štěstí. Všichni významní reformátoři církve – v 15. století Jan Hus a jeho souputníci, v 16. století Martin Luther a Jan Kalvín na protestantské straně a na katolické straně Terézie z Ávily, dokonce už ve 14. století John Vycliffe a ve 13. století sv. František z Assisi – všichni významní reformátoři přišli na to, že za cestu k Bohu se neplatí. Vztah k Bohu si nekoupíte, ten se rodí zadarmo z víry. (Vždyť ani dítě za porod neplatí.) Proto výrazným podnětem reformace byl obchod s odpustky. Jak hluboko se církev propadla, že začala prodávat odpuštění! Nejlepší věci jsou zadarmo. Se spásou nelze obchodovat. Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení. Jde to bez peněz, bez placení. Pouhou milostí jsme spaseni skrze víru, opakoval v evangelickém Německu Luther slova apoštola Pavla. V samém Bohu máš dost, hlásala ve Španělsku svatá Terézie. Dobře navázali na svého mistra. Ježíš ukazoval přesně tímto směrem. Hledejte nejprve Boží království a Boží spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno. Člověče, ujasni si, kde opravdu hledat štěstí. Pak ho můžeš nalézt. Obejdeš se při tom bez peněz. Vystačíš si s vírou. Zjistíš, že potřebuješ málo. Sestry a bratři, ať už dnes odpoledne teplotní rekordy budou padat či nebudou, udělejte si na chvíli čas a sedněte si se sklenicí čerstvé vody. A v klidu ji vypijte. Tak nějak totiž chutná spása. Amen.

Matouš 6,19-34          42; Svítá 61; 635;  Nový 0750; 177              Ef 2,4-10

Kázání v neděli 30. června 2019.