Uzavřeli jste někdy nevýhodnou smlouvu, sestry a bratři? Dali jste svůj podpis pod dohodu, které jste později litovali? Vždyť stačí tak málo – podomní obchodník, který nabízí výhodnější energie, výhodnější telefonování, výhodnější pojistku. Nebo nakoupíte reklamou opentlené zboží, které sice v první chvíli dobrovolně zaplatíte, ale až doma se vám rozleží v hlavě, že je vlastně vůbec nepotřebujete. Že ty staré hrnce, které používáte už 30 let, jsou pořád dost dobré a že na dosavadní matraci se vám sladce spí, třebaže matrace není superzdravotní. Jenže smlouva je uzavřena. Jak dál, nebo jak zpátky? Co se smlouvou, když se vám nevyplácí. Čekali jste nějaký užitek, ale ten se ztrácí v nákladech. Člověku zůstává pachuť, že byl podveden, nebo jaksi záludně ošizen, obalamutěn. Smlouva, která se nevyplatila. Smlouva, která přináší zklamání. Tu a tam si na ni někomu postěžujete a příště si dáte pozor, abyste se podobně nespálili.

Co teprve má říkat Pán Bůh?! Mezi ním a lidem izraelským také existuje smlouva. Na světě byly a jsou tisíce různých národů. Mezi nimi si však Hospodin Bůh vybral za svůj lid potomstvo Abrahama, Izáka a Jákoba, což byly dost podivné postavy. Napadá mne slovo „výlupci“. Žádný z praotců nevynikal počestným způsobem života, měli na svém kontě dost průšvihů. Avšak doufali v Hospodina, navzdory nepříznivým okolnostem věřili v Boží pomoc a požehnání. Tak se jim pomoci a požehnání dostalo. Právě ono přímočaré doufání v Hospodina, ono důvěřivé spolehnutí na cesty, které ukazuje Pán, patří od počátku do výbavy Božího lidu. Když bylo Izraelcům zle v otroctví, opět se obrátili k Hospodinu, před ním vylili svůj nářek a byli zachráněni. Tohle vyprávění asi dobře znáte – deset egyptských ran, Mojžíš, farao, beránek, dveře značené krví, útěk přes rozdělené moře, dar Zákona, desatero. Bůh to s lidmi myslí vážně, stojí o trvalý vztah a uzavírá s lidmi dohodu. „Já budu váš Bůh a budu vám pomáhat, vy bude můj lid a budete mi důvěřovat.“ Bůh se smluvně zavázal skupince osvobozených otroků. A tak na vyvolený lid také nahlíží – přes smlouvu. Přes smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země.

Smlouva Pána Boha s lidmi patří k těm smlouvám, které se nevyplácejí. Smlouva, která přináší zklamání. Ano, právem Bůh čekal za svou vstřícnost vděk a věrnost, ale výsledek byl jinačí. Oni mou smlouvu porušili. (32) Hospodin nedostal, co čekal. Boží námaha a obětavost byly marné. A aby toho nebylo málo – tady nejde pouze o nechtěné zboží. Tady jde o nevydařený vztah. Bůh byl podveden. Izraelci svému Bohu zahnuli. Vyhlédli si a oblíbili si jiné bohy. Uložili své doufání do bohů a bohyň cizích, silnějších národů. Za nimi běhali, s nimi cizoložili – tak drsně a barvitě líčí proroci náboženské zálety izraelského lidu. Oni neporušili smlouvu obchodní, oni porušili cosi jako smlouvu manželskou. Věrolomníci. Dokážeme si představit roztrpčení, na něž má Hospodin nárok. Klidně se mohl na nevděčníky vykašlat, obrátit se zády. Oni mou smlouvu porušili, už mne k nim tedy nic neváže – stačilo by říci.

Ano. Rychle zapomenout na nevýhodnou smlouvu. To by byla naše lidská rada. Moc nemyslet na prožité zklamání. Raději obrátit pozornost jinam a znovu si nepálit prsty s nespolehlivým zbožím, nedůvěryhodným partnerem, s nezodpovědnou skupinou. Takový přístup je nám vlastní. Je i pochopitelný. Kdo by si chtěl zadělávat na další rozčarování? A zde nám prorok Jeremiáš líčí odlišný pohled Hospodinův. Místo rezignace věrnost. Místo rezignace nový pokus. Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův. (32) Hle, uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. (31) Tedy nikoliv konec, nýbrž pokračování. Pozoruhodný přístup Boží, který se snaží vykřesat aspoň jiskřičku naděje.

Dovolím si udělat nyní jednu odbočku – drobnou, ale důležitou. Spolu s prorokem mluvím o izraelském lidu. Že Izraelci, Judejci, židé porušili Boží smlouvu. Po staletí to křesťané vykládali jako osudové, fatální selhání židovského národa. Prý selhali definitivně. Prý zklamali Boha a on si místo nich vytvořil křesťanskou církev. Křesťané prý nahradili židy v dějinách spásy. Odsud je jen krok k antisemitským blábolům, že od Židů nemůže vzejít nic dobrého. Tedy pro jistotu přečtu ještě jednou, jak je tomu správně: Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským novou smlouvu. Porušili mou starou smlouvu, ale já jsem zůstal jejich manželem. (31n) Ani slovo o konci vztahu. Ten, kdo Boha zklamal, není určen na odpis, nýbrž je určen k záchraně. Židovský národ není odstrašujícím případem těch, kdo si zavřeli cestu k spáse. Židovský národ je názorným příkladem, že Bůh se od provinilců neodvrací. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat. (34) My se na příbězích izraelského lidu učíme, jak vypadá Boží věrnost a láska. A za to bychom měli být židům vděčni. Konec odbočky o Izraelcích.

            Uzavřu smlouvu novou. Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. (33) Už jste si možná všimli, že v těch nevýhodných či nepříjemných smlouvách bývá těžké se vyznat. Malá písmenka, spousta ustanovení a variant, podmínek a výjimek. Často podepisujeme, ani přesně nevíme co. Jak naznačuje prorok Jeremjáš, Pán Bůh si uvědomuje, že přes paragrafy to nepůjde. Přesná litera zákona nestačí. Fungující vztah není založen na vybroušených právnických větičkách. O to se pokoušel Mojžíš. Sepsal mnoho kapitol, kde stanovuje, jak má probíhat bohoslužba a jak se má odvíjet lidské soužití. Akorát toho všeho bylo nějak hodně. Kdo se v tom má vyznat? Při oběti za vinu pokropí kněz oltář dokola. Pak přinese všechen tuk z něho,tučný ocas a tuk pokrývající vnitřnosti, dále obě ledviny s tukem, který je na nich, a jaterní lalok; odejme jej nad ledvinami. (Lv 7,2n) Copak tímhle lze vymezit živý vztah živého člověka k živému Bohu. Život nezvládneme tím, že zvládneme každou myslitelnou eventualitu. Dobře fungující obřady a korektní chování ke štěstí nestačí.

Uzavřu smlouvu novou, je výrok Hospodinův. Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Začalo se to už Jeremiášovým kázáním (už to se vpisovalo do srdce) a pokračovalo přes mnohé další kazatele a vykladače Písma až podnes. Pro nás křesťany to nejvýmluvněji vyjádřil Kristus. Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás, i vy se milujte navzájem, čteme v Janově evangeliu podobně jako při prvním čtení. (Jan 13,34) Taková je základní směrnice. Mít zákon vepsán do srdce. Řídit se tím, zdali jed-nám s láskou k Bohu a s láskou k lidem. Oproti Mojžíšovi Pán Ježíš vystačí s jed-noduchým zákonem. Počítá s tím, že to podstatné se děje uvnitř člověka. Proto jsme vybízeni k obrácení. Změnit smýšlení. Někdo si myslí, že si v životě může dovolit všechno, co není proti zákonu, nebo vše, při čem ho nechytnou. Zase jen kličkování mezi vnějšími okolnostmi. Srdce zůstává stranou. Po vztahu k Pánu Bohu ani stopy. Nitro je nezúčastněné až k zmrznutí.

Prorok Jeremjáš vyhlíží stav, kdy lidé budou mít k Pánu Bohu blízko. Kdy se nebudou vyčerpávat hledáním a hlídáním podrobností, jak co nejúčelněji uspořádat život. (Jak co nejlépe vytvořit s dárcem života smlouvu, aby vše ošetřila a zabránila zklamání.) Jeremjáš, stejně jako později Ježíš Nazaretský očekávají, že lidé budou Bohu důvěřovat. Ježíš sám používá příměr až o dětské důvěře vůči rodičům. Otče náš, učil nás modlit se. Kde je opravdová důvěra, tam se obejdeme bez obšírného smlouvání. Druhý nás nezklame. Sázka na důvěru. Uzavřu s domem izraelským novou smlouvu. Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci. Toto je smlouva, kterou uzavřu je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: „Poznávejte Hospodina!“ Všichni mne budou znát, od nejmenšího po největšího z nich, je výrok Hospodinův.

Když jednu větičku vytrhneme, dostaneme se úplně jinam. Už nebude učit každý svého bližního: „Poznávejte Hospodina!“ (34) Úplně naruby se v současnosti naplňuje tento výrok. Vskutku málokdo se zajímá o poznání Hospodina. Vůči Bibli a Bohu panuje lhostejnost. Takhle to Jeremjáš nemyslel. Očekával naopak, že lidé budou cele ponořeni do vztahu ke svému Stvořiteli. Nejsou, jak sami trpce víme. A tím se obloukem ocitáme zase na začátku. Bůh stvořil nás lidi k lásce a k důvěře, ovšem téhle nabídky, téhle smlouvy se nedržíme. Smlouva, která se Pánu Bohu nevyplatila. Smlouva, která přináší zklamání.

O všech lidech (nejen o židech) platí: Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův. Bůh nelituje, že si s námi začal. Pro všechny totiž platí: Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu novou smlouvu: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Bůh je ve své lásce věrný nevěrným lidem. Za toto evangelium o nás a pro nás vděčí svět židům. Amen.  

J 15,12-17   3;628, Bůh má rád náš svět;71,489   2K 3,3-6

Kázání v neděli 4. srpna 2024.