Sestry a bratři, v dnešním evangeliu o Kristově křtu vystupují tři postavy: Jan Křtitel, Ježíš Nazaretský a svatý Duch v podobě holubice. Možná bychom mohli říci v kostýmu holubice, neboť celý výjev tak trochu připomíná filmovou scénu. Něco se tam děje. Jakási změna, jakýsi posun. Děje se cosi, co lze vidět, cosi, čehož význam všem bude ještě zapotřebí vypátrat.

Schválně jsem do tištěného pořadu přidal úvodní obrázek. Biblicky vcelku věrně na něm vidíte všechny zúčastněné postavy.  Jan Křtitel v podivném oblečení. Odjinud víme, že to byly velbloudí kůže. Trochu podivné je, že se Jan opírá o hůl v podobě kříže. Tu tenkrát podle všeho neměl. Avšak umělec může naznačovat i přes časové rozestupy. Kristův křest a Kristova smrt spolu souvisejí. A Kristova smrt a naše smrt a hlavně náš křest spolu souvisejí, jak se ukáže později. Takže ten kříž je na místě. (Jen tak pro zajímavost, rusky se kříž řekne крест.)

Jan Křtitel křtí Krista a vodou nešetří. Jsou přímo u nejvýznamnější izraelské řeky. U řeky Jordánu, jež je řekou hraniční a znamená předěl mezi starým a novým, mezi přirozeným a zaslíbeným. Jen ať ta voda teče, jen ať je vidět, že Nazaretský se spolu se svým národem přiznává k Boží obnovující moci. Takové naděje není nikdy dost.  Jen ať voda teče.  (Mimochodem: o jednom mém kolegovi se povídá, že při křtech vodou také nešetřil a cákal všude kolem, až se staršovstvo začalo obávat, že jim modlitebna začne plesnivět.) Jan v Judské poušti se plísně rozhodně obávat nemusel.

Křtící Jan, křtěný Ježíš a Duch, sestupující v podobě holubice. Při křtu, při žádném křtu totiž nejde jenom o dění mezi křtitelem a křtěncem. To by bylo jenom bohapusté cákání vodou. K úkonu přistupuje svatý Boží Duch, který mu dává náplň, náboj, význam. Samotný kontakt s vodou nestačí, musí být něčím doprovázen.

            Tři postavy jsou v dnešním evangeliu. Každé se sluší věnovat pozornost. Tak předně – Jan Křtitel, podivín a prorok. Ale přesvědčivý. Člověk, jenž ohlašuje nástup Boží vlády, příchod Božího království. Lidé odevšad s ním chtěli sdílet jeho nadějnou vizi. Proto se nechávali křtít. Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby jím byl pokřtěn. (13) Pochopitelné, Ježíš nemůže stát stranou, když lidé hledají nový začátek pro své všelijak pochroumané životy. A už vůbec nemůže být stranou, když si kýženou pomoc lidé slibují od Boha. „Jestliže tohle je křest, pak chci křest taky,“ ozvalo se nějakým způsobem v Ježíšovi. Ježíš si přichází za Janem pro křest. A ono to nejde jako po másle. Zasekne se to. Jan se zdráhá. Jan mu však bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, ale ty jdeš ke mně.“ (14)

Jan je člověk, který má své představy. Představy o životě, o světě, o Bohu. Představy o tom, jak se věci mají, i o tom, jak se věci mají vyvíjet. A Ježíš mu představy narušuje. Jako kdyby hladil kočku proti srsti, Jan se vzpouzí. Vždyť s Ježíšem do světa proniká více Božího království než s ním, s Janem, pouštním podivínem. Proto Jan nechce Ježíše pokřtít. Vždyť to nejnadějnější začíná u Krista, nikoli u Křtitele.  Ježíš mu odpověděl: „Připusť to nyní, neboť je třeba naplnit spravedlnost až po okraj.“ Tu mu Jan už nebránil. (15)

Jan změnil smýšlení. Jan dokázal ustoupit. Jan – po staru řečeno – činil pokání. Samozřejmě že mohl vyrukovat s hromadou argumentů. Mohl povytahovat biblické veršíky. Mohl začít Ježíšovi otloukat o hlavu svoji pravdu. Prosazovat si tvrdošíjně svou vymýšlet proč to nejde. Jenže on to neudělal. On uznal cizí názor. Nechal se přesvědčit. A v tom je jeho moudrost.  Mnohé z nás zneklidnily výjevy z USA kolem odcházení prezidenta, při nichž moudrost přišla zkrátka. Moudrý člověk hledá cestu k domluvě. Nemoudrý člověk si dokazuje svoje chytráctví a vytváří pasti, jež domluvě brání. Ale i v Evropě bychom našli politiky, kteří samolibě melou svou a místo domluvy bastlí smutné pomníky své osamělosti. Jan Křtitel v šatech z velblouda byl mnohem menší pošetilec nežli pánové v parádních oblecích. Pojďme si o něm společně přečíst: "Od Boha byl poslán člověk jménem Jan.  Ten přišel proto, aby vydal svědectví světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo do světa." (Jan 1,6-9)

Světlo pro svět. Ježíš Nazaretský, druhá postava v dnešním obrázku. Křtem začíná příběh jeho dospělého působení. A je důležité, aby hned od počátku bylo zřejmé, že Ježíš nehraje sám za sebe. Ježíš je Boží. Nerealizuje vlastní projekt, nýbrž se pouští do Božího díla. U Jordánu startuje něco velikého. A Bůh v nebesích se stará, aby to byl zrod z vody a z ducha. Ať to každý ví. Z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ „V němž jsem našel zalíbení.“ (17) Náramně důležitá věta, která má zaznít hned na začátku. Nebeský Otec se k Ježíšovi přiznává. Hned na začátku. Nečeká, až se Ježíš osvědčí, až udělá náležitý počet dobrých skutků, až pronese náležitý počet moudrých slov. Nečeká se, až uzdraví náležitý počet nemocných a nasytí náležitý počet hladových. Ne. Nečeká se. Nezačíná se od zásluh, nýbrž od lásky. Toto je můj milovaný Syn, zní shůry, nikoli toto je můj zasloužilý Syn. Sestry a bratři, tak začíná spása. Tohle je naše záchrana. Že se nečeká, až budeme dobří. Až splníme požadované úkoly. Na počátku je láska, kterou se Bůh ujímá svých dětí.

„Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem našel zalíbení.“ Důležitá věta hned na začátku. Někomu se možná podaří ji rozšifrovat v onom německém nápisu kolem úvodního obrázku. Toto je můj milovaný Syn. Bůh poslal svého Syna do světa s láskou. Neposlal ho s armádou, neposlal ho se sbírkou zákonů, neposlal ho výbavou manipulativních technik, všelijakých fíglů jak uhranout znejistělé duše. Ne. Poslal ho s láskou. O lásce bude Ježíš učit lidi, k lásce je bude nabádat, s láskou k nim bude přistupovat a pomáhat jim dosvědčovat tak lásku Boha Otce. Boží předznamenání: Láska. Kdo se chce k Ježíšovi hlásit, ať si hned na začátku vzpomene na lásku. Pojďme si o ní znovu přečíst. "Jan o něm vydával svědectví a volal: To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já. Z jeho milosti jsme byli obdarováni my všichni milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově nám o něm řekl." (J 1,15-18) V dnešním evangeliu vystupují tři postavy: Jan Křtitel, Ježíš Nazaretský a svatý Duch. Všechny je máme na jednom obrázku. Možná ten obrázek vidíte dnes poprvé, ale – a tím vás nejspíše překvapím – ten obrázek je zde s námi v kostele po celý čas, třebaže není vidět. Je vyryt do dna křestní nádoby, kterou máme před očima každý týden. Jsem rád, že se zde v poličském kostele nachází trvale viditelná křtitelnice. A je škoda, že v mnoha evangelických kostelích a modlitebnách tomu tak není. Na křest je dobré se upomínat, vracet se k němu. Reformátor Martin Luther, když zažíval útoky zla, když jej svíraly pochybnosti a on myslil, že na něj dotírá ďábel, tehdy si bratr Martin opakoval: Jsem pokřtěný. Jsem pokřtěný, „baptizatus sum“ psal si latinsky. Jsem pokřtěný. Patřím dobrému Bohu, jsem na straně lásky a práva a naděje a odpuštění a života a smíření a moudrosti a pokory. Nepatřím žádným zlým silám, nepatřím zoufalství ani vzteku a nenávisti. Ani smrti nepatřím. Jsem Kristův, patřím Vzkříšenému, patřím do nového života. Jsem občanem Božího království.

Jsem vděčný za viditelnou křtitelnici. Na křest je dobré se upomínat, vracet se k němu. Opakovat si že jsme byli pokřtěni. Přechod ze starého života do nového. Kristův křest a náš křest. Jenže beze svatého Ducha by to bylo jen plané cákání vodou. Duch Boží, to je ta třetí postava v dnešním příběhu. Křest se bez něj neobejde. Je to Duch Boží, kdo nás vtahuje do evangelia. Je to Boží Duch, kdo nám vdechuje naději, že nežijeme nadarmo, že jsme ve spojení s Dárcem života. Že i my jsme milované dcery a milovaní synové nebeského Otce. Boží Duch byl při Ježíšově křtu přítomen v podobě holubice. A to je ten druhý obrázek. Ten se nachází na křestní konvici. Je těžké namalovat ptáka vletu, navíc tak, aby bylo patrné, že slétá dolů. Ale zde se mluví řečí symbolů. A ta řeč je jasná: naše křty vodou jsou provázány s Božím Duchem. Jsme spolu s Kristem namočeni do příběhu lásky a naděje, že po všelikém trápení i po smrti bude život obnoven. Jen ať ten Duch vane ještě víc. Amen.

 Skutky 10,34-43                                           Genesis 1,1-2

Kázání v neděli po zjevení Páně 10. ledna 2021. Shromáždění čte nahlas vložené texty z Janova evangelia.