Je čas rozeníi čas umírání, čas sázet i čas trahat. (2)

„A k čemu to teda je sázet, když se to nakonec stejně vytrhá?!”

„K čemu vstávat, když jdeš večer spát?”

„Jak to myslíš?”

„Vždyť to přece není jen o probouzení a usínání. Život není jenom narození a smrt, sázení a trhání. Mysli taky na to, co je mezi tím.”

„Je pravda, že taková jabloň toho před vytržením docela dost stihne. Třeba dost jablek. A na naší zahradu vrhá moc fajn stín!”

„A nejenom to - i to vlnění ve větru zní jako docela hezký prožití dne, nemyslíš?”

„Už chápu co tím chceš říct, že začátku a konci dává smysl to, co se stane mezi nimi.”

„Přesně tak, stejně tak u člověka dává životu smysl to, jak se nám podaří využít náš smrtí omezený čas.”

„Takže jestli to chápu správně, kdybychom neměli čas omezený ničím, pravděpodobně bychom ho stejně nebyli schopni využít naplno.”

Je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat. (3)

Přikázání v desateru říká „Nezabiješ.“ Kniha kazatel říká, že je čas zabíjet. Jak se pozná správný čas k zabíjení? A kdo takový čas určí? Který člověk už nemá déle žít? Je to těžká otázka, na jakou odpovídáme s velikou bázní. Jenže co dělat, když agresor ničí životy druhých lidí? Jak zastavit postupující armádu, která pustoší, mrzačí, znásilňuje, vraždí? Existuje jiná možnost, jak zabránit brutálnímu násilí nežli násilím? Proto Kazatel říká, že je čas zabíjet. Smutný čas, kdy je nutno zbořit člověka, aby neubližoval druhým.

Kolik je různých lidských zranění? Rány viditelné i rány neviditelné. Jedny i druhé potřebují zahojit. Je čas léčit, říká Kazatel. Pokaždé se děje malý zázrak, když se hojí lidské rány na těle či na duši. Člověk je znovu budován. Nalézá sílu dále žít. A což teprve, když uzdravení nalézají lidské vztahy. V rodině, v sousedství. V národě. Mezi národy. Po období konfliktu přichází čas vyléčit poškozené vztahy. Čas usmíření. Opět zbudovat důvěru.  

Je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat. (4)

                Přijde mi, že stejně tak jako je v životě přirozené rození a umírání, přichází smutné i radostné události. Myslím si, že tenhle text neříká, že ty dobré a špatné chvíle jsou přirozené, budou se dít vždycky a nemá smysl se jimi hlouběji zabývat. Nemáme je brát s klidem, chladnokrevností či nezájmem. Ale že právě reakce jako smích a pláč jsou důležitou reakcí a součástí našich životů a je v nich místo vyjadřovat naše emoce.

                V druhé části verše se píše, že je čas jak truchlit, tak poskakovat. Přijde mi zajímavé, že se zde mluví o poskakování, či v některých překladech dokonce o tanci. Přitom by se mohlo zdát, že mnohem přesnějším protikladem truchlení by byla spíše radost nebo oslava. Možná je to proto, že poskakování je narozdíl od truchlení fysická aktivita. Může nám to připomínat, že emoce mohou probíhat různě, jak niterně, tak navenek viditelně, a že žádný způsob není špatně.

Je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat. (5)

Proč zrovna kameny? Asi proto, že kamení je všude plno. Sběr a rozhoz kamení v Bibli může znamenat ledasco: střídání práce a odpočinku, shromažďování munice před bitvou a palbu během ní, nebo snad jinotajné náznaky milostného poměru. Ať tak či onak jedno je zřejmé: náš život se skládá z protikladných činností. A jedny i druhé se do našeho života vměstnají.

Kdy jste naposledy někoho objali? Bylo to dávno či nedávno? A koho jste měli obejmout, ale neobjali jste? A koho jste naopak neměli objímat, a objímali jste? Rovněž v objímání je zapotřebí najít rovnováhu. Jak hodně si člověka připustit k tělu? Kdy si někoho raději už držet od těla dále? Ale zároveň nerezignovat na blízkost. A co vlastně svým objetím říkám? Že mi na člověku záleží, že se ho nebojím ani v těsném kontaktu. Anebo za obětím něco skrývám? Kazatel nás učí, že i v objetí je zapotřebí rozlišovat. 

Je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat. (6)

                Hledání a ztrácení se zdají být spojené termíny. Přece když chce člověk něco hledat, většinou je to něco, co předtím ztratil. I ovečka se přece musela nejdřív ztratit, aby mohla být v Ježíšově podobenství nalezena. Ale musí to tak být vždy? Možná se dají hledat i věci, které ztraceny nebyly nebo byly ztraceny až později, například pravda, láska nebo znalosti. A některé věci je naopak dobré ztratit a potom už nehledat.

                A potom je zde otázka opatrování a odhazování. Je čas opatrovat, opečovávat, starat se, soustředit se. A na druhé straně je čas odhazovat, opouštět, zavrhnout, ignorovat, nezajímat se a nechat věcem volný průběh. Připouštím, že ač mám s opouštěním spojené spíš negativní pocity, může být někdy nutné k nabrání nových sil a regeneraci před tím, než zas nastane čas opatrovat.

Je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit. (7)

Je těžké ulovit bobříka mlčení. Naopak bobříka mluvení nikdo získá-vat nemusí. Dokázat umlknout v pravý čas je vzácné umění. Roztrhnout řetězec slov, která tak často bývají zbytečná, prázdná a někdy i zlá. To už raději mlčet. Možná bychom se měli modlit, aby nás Pán Bůh naučil více mlčet. Nechrlit ze sebe překotná slova, nýbrž hovořit svou duší, svými činy, svým úsměvem, hloubkou svých očí.

Avšak není možné mlčet pořád. Slova mají velikou moc. Pomocí slov odhaluji svoje nitro druhým, svěřuji se jim, abych nebyl se svými starostmi sám. Slova dovedou uzdravovat. Někdy stačí opravdu jenom pár slov, aby udělala radost a probudila naději. Slova jsou tím nejmocnějším nástrojem, jaký máme k vzájemnému poznání. Také Bůh spoléhá na slova. Bez mluvení by nebylo evangelia, nebylo by církve a nebyly by ani tyto bohoslužby. 

Je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje. (8)

A jaký je nyní váš čas? Milujete, či nenávidíte? Jsem přesvědčený, že Bible nehovoří o rozličných časech jako o počasí, kdy nemůžeme rozhodnout, zda bude slunečno i sychravo. My o svém čase do značné míry rozhodujeme. Dovedeme sami navodit, jestli je čas lásky či čas nenávisti. Bůh je dárcem času a my jsme ti, kdo ho naplňuje. Takže, jaký máte nyní čas: čas boje nebo čas pokoje? Nezapomeńte, na kom záleží náplň vašeho času. Amen.

L 12,54-59      45, 127, S137, 305, 364,  Krok za krokem, S125  Zj

Kázání v neděli 6. září 2026, vytvořené mládežníky z poličského a chrudimského seniorátu.