Sestry a bratři, tak nějak vypadala první oslava vánoc. Bezpochyby byla skromnější, než to, nač jsme zvyklí my v 21. století. Ale přesto má Lukášův vánoční příběh dost společného s našimi životy.

Třeba hned samotný začátek. V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta. (1) Vrchnost už si zase něco vymyslela! Jakoby těm nahoře nestačilo, že obyčejní lidé žijí obyčejně, chodí  do práce a prožívají své radosti a smutky. Vládní kruhy vždy dokáží nalézt způsob, jak život lidem znepříjemnit. Úřednictvo nařídí a ty, veřejnosti, pěkně dodržuj všechny předpisy, ze kterých ti žádný užitek stejně nevzejde. Tentokrát se císařpánovi zlíbilo spočítat obyvatelstvo své říše, aby zjistil, jak je bohatý. Kvůli tomuto císařskému rozmaru se Josef i s těhotnou Marií musejí trmácet dobrých 100 km z Nazaretu do Betléma. Napadlo vás někdy, že tento mladý pár nebyl ze své cesty vůbec nadšený? Vánoční čas pro ně začal nervovým vypětím a stresem. Dokážu si představit, že během cesty nadávali na židovské posluhovače Římanů, nebo na toho syrského místodržícího Quirinia, či dokonce na samotného císaře. Též si ovšem dokážu představit, že po vzoru svého předka Davida mírnili svůj hněv a rozhořčení zpěvem žalmů. Svůj nářek pověděli Hospodinu a poprosili jej, ať se ve své lásce postaví proti vládě svévolníků. Určitě ani netušili, jak blízko má jejich modlitba k vyslyšení.

Marie porodila svého prvorozeného syna. (7) To, co nás při narození dítěte obvykle zajímá, se z Bible nedovíme. Nevíme jak na tom bylo zdraví rodičky a novorozence, ani jaký byl porod, ani kdo mu asistoval, nevíme co v tu chvíli dělal Josef. Dítě se zkrátka narodilo a bylo položeno do jeslí. Jesličkovou scénu tu už ovšem známe dobře z různých betlémů – vyřezávaných, malovaných, pečených a kdovíjakých ještě. Jenže ani o této scéně evangelista Lukáš nevypráví. Žádný oslík a volek dýchající na kojence, žádné davy lidí kolem, dokonce ani žádná stáj. Dítě položené v jeslích – to je obraz bídy,  to je výčitka, a ne okrasa vánoc.

            Naštěstí pro nás se pohled rychle upírá jinam. Na pastýře. Ovšem ani oni nemají lehké živobytí. Zatímco běžní lidé spí, oni hlídkují u svěřených stád. Mají noční směnu a to přímo pod širým nebem. Asi též závidí těm, kteří leží v klidu doma. Kupodivu právě kolem pastýřů náhle vypukne oslava vánoc. První oslava vánoc v dějinách. Neslaví je mocní a majetní, neslaví je lidé zajištění a na vánoce dokonale připravení, lidé s uklizenými příbytky a napečeným cukrovím. Naopak, slaví je pastýři z okraje společnosti. Pastýři, které Boží posel navíc zaskočil uprostřed práce. Až se polekali. Vždyť nikoho nevyhlíželi a nečekali, leda tak konec šichty.

            A oslava začíná. Začíná tím, že pastýři nedělají vůbec nic. Strnuli údivem nad jasným vhledem do Božích věcí, který znenadání získali. První slovo má anděl: Nebojte se, hle, zvěstuji vám velkou radost, která bude pro všechen lid. (10) Třebaže pastýřů je jen nepatrná hrstka, zpráva, kterou se dovídají, se týká všech lidí. Bůh neoslovuje lidstvo naráz a hromadně, spíše si hledá cestu přes drobné hloučky věrných. Každé křesťanské společenství – i to naše – je na tom podobně jako betlémští  pastýři. Při bohoslužbách k nám proniká Boží slovo, teprve od nás se šíří dál. Naše činy ukazují světu, k čemu Pán Bůh lidi pozývá. Přesně tak tomu bylo i v případě pastýřů. Oslavu vánoc zahájili slyšením Božího slibu. Narodil se vám spasitel, Kristus, Pán a vy ho dnes naleznete v jeslích. (11n) Pastýři slaví vánoce dále tím, že dají na Boží slova, uvěří Božímu slibu a vyrazí hledat narozené dítě. Ale to bychom předbíhali.

            Dříve než pastýři opustí svá stáda, objeví se kolem již zmíněného Božího posla množství nebeských zástupů, jež zpívají Bohu chvalozpěv. Nevím jak pro vás, ale pro mne je obtížně představitelný jeden jediný anděl. A tu je řeč o celých nebeských zástupech či o celém nebeském vojsku, jak praví jeden překlad. Pastýři museli být pořádně zmateni a ovce jistě bekaly jak ztřeštěné. Jakou roli tedy sehrávají nebeské zástupy ve vánočním příběhu? Zcela určitě nemají za úkol děsit. Já si přítomnost nebeských zástupů vysvětluji takto: nebeští obyvatelé, Hospodinovi dvořané, všichni z Boží blízkosti přicházejí na zem, aby vypověděli to, čeho jsou nebesa plná. Co už v nebi každý ví, to se nyní nabízí i pozemšťanům. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení. (14) Tak zní heslo vánoc. Tak zní heslo Božího týmu.

V nebeských zástupech vidím jakýsi Hospodinův volební tým, který před zraky pastýřů vyhlašuje volební program. Vylepuje nad dějinami ohromný plakát, obrovský billboard, který se každoročně o vánocích čte znovu. Na výsostech patří sláva Bohu, na zemi patří pokoj lidem, Bůh s nimi smýšlí dobře. Začíná volební kampaň, neboť se narodilo dítě. A to dítě je Božím kandidátem na pána světa, na pána každého lidského svědomí. Od oněch prvních vánoc je celému stvoření znám kandidát za Boží království, kandidát, jehož programem je smíření lidí s Bohem i se sebou navzájem. Bůh se konečně postavil proti vládě svévolníků, neučinil to však násilím. V našem shromáždění si připomínáme, že Bůh vstoupil do světa bezbranně jako dítě  a bez jakéhokoliv  donucování postavil každého z lidí před volbu – věřit či nevěřit moci obětavé lásky.

Nebeské zástupy odešly a pastýři mají volit. Své hlasování neprovádějí zdviženou rukou či zaškrtnutím ve volebním lístku. Pastýři hlasují nohama. Opustili stáda, vypravili se k jeslím a v nich nalezli dítě v plenkách. Zvolili víru, že Bůh své zájmy ve světě neprosazuje silou, nýbrž mocí slova. Zvolili víru, že Boží zájmy spíše než vládcové prosazují lidé, kteří se řídí láskou. Zvolili víru v Krista. A to je oslava vánoc, jak má být. U jeslí pak pověděli o tom, co se jim přihodilo.

Když bylo po všem, pastýři se vrátili ke stádům. Změnilo se vlastně něco? Změní se vánocemi něco? Zdánlivě nic. Je noc. Ostatní lidé nadále spokojeně spí, pastýři pořád vykonávají svou nevděčnou práci a čekají na konec směny. Přitom ale nenápadně slaví první vánoce. Netěší se sice z pohodlí domova, zato se radují, že uslyšeli Boží oslovení a setkali se s Kristem. Chválí a oslavují Pána Boha. A to je ta vánoční změna – radost v srdci a ujištění, že Bůh v nás má zalíbení a zahrnuje nás pokojem.

Izajáš 11,1-4               299, 297, 284, 306, Adeste fideles,   1.Janův 4,7-9

Kázání na slavnosti Kristova narození, 25. prosince 2013.