Sestry a bratři, překotně, jako z populární písničky, se na nás vyvalila slova láska a milovat. Schválně si zkuste tipnout, kolikrát v přečtených šesti verších zazněla. Apoštol Jan nebyl žádný troškař. Dohromady jsem těch slov napočítal patnáct. (V průměru 2 a ½ na verš.) Je pěkné slyšet tolikrát o lásce. Jenže se nedokážu ubránit a na mysl se mi derou také jiné číslovky. Třeba 140 – tolik mrtvých civilistů bylo minulý týden při atentátu v afghánském městě Kábulu. Nebo 18. Tolik bylo amerických vojáků, kteří tamtéž chránili ústup emigrantů. A pak ještě 30 000 napadá.

Sestry a bratři, pěkně starožitné slovo tohle slovo „milost“. V běžném hovoru ho vůbec nepoužíváme. Asi by byla zajímavá anketa mezi mladými lidmi, zda si pod tímhle slovem dovedou něco představit. Výsledky by patrně byly nevalné – a nejen u mladých.

Sestry a bratři, já a vy a my všichni, jak jsme tady i jak tak porůznu pobýváme po zeměkouli, my všeci jsme stavitelé. Budujeme své životy. Kámen za kamenem, cihlu za cihlou, trám za trámem přidáváme do své životní stavby. Život jako dům, to není špatné podobenství. Výsledek našeho úsilí, který se během let spojí do jednoho celku. Jako dům. Napřed se v životě věnujeme hrubé stavbě – učíme se chodit a mluvit, vzděláváme se ve školách a nacházíme si přátele, zakládáme rodinu. To je hrubá stavba. A pak následuje spousta těch drobných až titěrných činností, kdy je zapotřebí se věnovat detailu.

Sestry a bratři, jsou v zásadě dvě možnosti, jak číst dnešní biblický příběh o proroku Elijášovi. Za prvé je možno číst jej jako pohádku, jako vybájenou příhodu, ve které se dějí nadpřirozené věci. Prorok řekne „Bude sucho po řadu let“, a je sucho. Bůh řekne „Budou tě živit havrani“, a havrani proroka živí pravidelně ráno a večer. Elijáš chudé vdově řekne „Neboj se nedostatku a navař mi“, a vdova prorokovi navaří a nedostatek se nekoná. Mouka ve džbánu neubude. Tak trochu jako v pohádce „Hrnečku, vař“, ovšem zde spíše „Džbánečku, doplň se“.