Kdo se bojí vodou jít, ten podle tónu faraonů musí žít. Určitě nejsem sám, kdo má rád tuhle písničku Spirituál Kvintetu. Velmi dobře vystihuje biblické poselství. A zdaleka se nejedná o jedinou píseň, které se povedlo vyjádřit Bibli současným jazykem. Právě za ten kumšt vzít kus Písma svatého a věrně jej vložit do melodie patří kapele obrovský dík. Pro kázání Božího slova v naší zemi v časech nesvobody udělali více, než lecjaký kazatel.

Mává, mává nám všem svobodná zem. Zpívání o svobodě.  Není těžké v Bibli najít místa, na nichž se píše o svobodě. Vždyť vysvobození je základní skutečností v dějinách starozákonního lidu Izraele.  Byli jsme faraonovými otroky v Egyptě a Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou. (21) To není nějaký dávný dějepis. Bible schválně nepřipojuje žádný letopočet k vyprávění o exodu z otroctví. Nelze říci: „bylo to tehdy a tehdy a teď už basta. Nyní jsme už někde jinde a máme jiné starosti nežli svobodu.“ Ne. O cestě za svobodou se mluví stále znovu a znovu. Velikonoční svátky jsou u židů přímo určeny k tomu, aby se každoročně připomnělo, že nebýt otrokem, nebýt sluhou cizí vůle – to je obrovský Boží dar. Dar nesamozřejmý. Dar, o který lze přijít, když se nahoru vyšvihne nějaký nový faraon v jiném rouše a s jinými pyramidálními hnízdy své nabubřelosti. Svoboda podle Bible prostě není hotová věc. Stále znovu se o ni zápasí – o svobodu politickou, kulturní, náboženskou, duchovní, osobní. Moudrá je Bible, když vidí, že svoboda nemá vyhráno. A blaze těm, kdo tuto moudrost vnášejí do přítomnosti a stavějí se proti současnému okrajování svobody. Spirituál Kvintet nedávno ohlásil konec kariéry. Není se čemu divit po téměř 60 letech koncertování. Ale jsme si jist, že písnička o svobodné zemi se bude s chutí zpívat dál. Neboť vy už jste snad do té své svobodné země došli nadobro? Už před vámi nestojí žádná výzva jak podpořit život? Už jste si jisti, že se neobjeví žádný škůdce, který si poměry ohne ke svému prospěchu a vašemu neprospěchu?

Bible je moudrá kniha. Vypráví o cestě do svobody. A Bible také ví, co se děje pak. Když si přečtete onen velkolepý příběh o vysvobození z Egypta, z domu otroctví, tak se neocitnete na konci Bible, nýbrž pořád budete ještě hodně na začátku. Ono velmi záleží na tom, jak se se svobodou naloží. Jak se ve svobodě lidé budou chovat. A i zde nacházím v Písmu mnoho moudrosti. Až překvapivě mnoho moudrosti, porovnám-li vývoj Izraele s vývojem v naší zemi po roce 1989. Předložím vám pět postřehů.

1)         První věc, která se ke svobodě pojí, je euforie. Nadšení. Radost z nabyté volnosti. Byli jsme otroky a už nejsme, haleluja! Lid radostně opěvuje přechod do nových poměrů. Zpívá se a tančí. (Ach, jak chudě střízlivá jsou naše kostelová shromáždění.) Hned jak Izraelci vkročili na pevnou půdu, radují se. Je krásné se ze svobody radovat, je krásné být za svobodu vděčný. Jednou s nejsilnějších vzpormínek na náš rok 1989 je, jak to tenkrát bylo úžasné. Jak člověk cítil hluboko obrovské zadostiučinění ze změn, jejichž význam málokomu docházel, ale skoro všichni z nich měli radost.

2)         Jenže po euforii přišlo zklidnění a rozčarování. Po večírku se mnohde dostavila kocovina. „O jé, co jsme to provedli! Co nás to ještě bude stát?“ Získaná svoboda není lehká.  A opět nám Bible dává moudré ponaučení. Když Izraelci vyšli z egyptského otroctví na svobodu, nebyli zbaveni problémů a starostí. Naopak, vynořily se problémy nové. Židé sice setřásli faraonovy pohůnky, ale před nimi je poušť a nedostatek jídla. Včerejší jásot se mění v hořkost a reptání. „Cos nám to provedl, Mojžíši? Kam jsi nás to dostal? Vždyť v Egyptě zas až tak zle nebylo. Hrnce plné masa a skvělý pórek k tomu!“ Přibarvování minulosti na růžovo jako reakce na přítomné potíže. I o tom jsme se u nás přesvědčili. Svoboda nepřinesla odstranění problémů. O problémech se ve svobodě může svobodně mluvit, což ale neznamená, že jsou vyřešeny. Svoboda neznamená odstranění problémů, jak se někomu v euforii mohlo zdát. Na někoho těch problémů bylo v uplynulých letech až příliš. Nelze se divit, že leckdo zahořkl a odvrátil se od svobody. Ale jakou jinou možnost nabízí? Návrat zpátky? Svět, z něhož se vyškrtne riziko, politické debaty, svět, z něhož se vyškrtnou lidé odlišní – lidi alternativní, homosexuálové, běženci? Copak by svět tak proškrtaný a zbavený výzev a strachů nabízel ještě nějaký prostor ke svobodnému rozvoji?  Té hořkosti a tomu zklamání se asi nedalo vyhnout – ani na sinajské poušti, ani v naší minulosti. Svoboda prostě problémy automaticky neřeší. To zadruhé.

3)         Bible je ovšem moudrá kniha a ví, co potřebují svobodní lidé. Izraelci, kteří vykročili do svobody, najednou nad sebou neměli vůli otrokářů. Jak bude tedy uspořádán jejich život?  Nikoliv podle cizí vůle, nýbrž podle vlastních zákonů. Svobodní lidé potřebují zákony, potřebují pravidla. Bez nich se svoboda promění v ničím neomezený souboj individuálních zájmů. Proto Mojžíš sepisuje na kamen-né desky Desatero Božích přikázání a dodává k nim řadu dalších zákonů. Pravidla jsou potřebná. Právě svobodní lidé potřebují spravedlivé zákony. Otroci se bez zákonů obejdou, neboť podléhají rozmařilé vůli otrokářů. V Bibli je to jasné: chcete-li být svobodní, potřebujete dobré zákony. Hořkost nad naším polistopadovým vývojem, ta pachuť svobody je způsobena tím, že jsme dobré zákony neměli. Že pravidla neplatila. Že se nevymáhala. Že tam, kde se jedni snažili chovat poctivě, druzí podváděli, kradli a lhali. Mnozí z nich se vychytralosti a podvodnictví nezbavili dodnes a stále kreativně obcházejí zákony i samotnou ústavu. Je to jejich chyba, nikoliv chyba svobody. Každý, kdo nedbá na spravedlnost, svobodu rozbíjí. Místo pravidel prosazuje panovačnou svévoli a zvůli. Čtěme Bibli, tam to všechno je. (V+W)

 4)        A jsme u čtvrté biblické moudrosti.  1) svoboda přináší radost, 2) svoboda přináší rozčarování, že všechno nepůjde hladce, 3) svoboda potřebuje dobré zákony, neboť lidé si často hledí sobecky jen sami sebe, a teď 4) svoboda si se zákony nevystačí. Také o tom se židé přesvědčili. I když máte důkladně propra-cované zákonodárství, štěstí vám to nezaručí. Mezi židy se objevovala hnutí, která se snažila bedlivě dodržovat všechna přikázání. Dokonce se jim to mnohdy i dařilo, ale šťastní přitom nebyli. Přísně hleděli na druhé a nešetřili tvrdou kritikou. Zákon byl naplněn, ale život se příliš nezlepšil. Do tohohle snaživého formalismu přišel Ježíš s evangeliem. Neruší zákon a přikázání, ale dodává: Ještě je tu něco jiného. Šťastný život nevyplyne z dobrých zákonů, z účelného uspořádání společnosti, ani z výkonného hospodářství. Musíte se mít rádi, abyste byli šťastní. Miluj bližního svého a miluj Hospodina, svého Boha, říká Ježíš jako základní radu pro život. Člověče, záleží, jak si to zařídíš v srdci. Ani my na tom nejsme dnes jinak. Úsilí o spravedlnost mezi lidmi je nutné, ale nikdy nebudeme mít zákony na všechno a nikdy zákony nevyřeší vše. Nemysleme si, že dobrá situace politická či hospodářská nám přinese pokoj do duše. To bychom si zadělávali na podobné rozčarování, jaké se dostavilo, když se nenaplnila očekávání spojená s revolucí. Ze všeho nejvíce pro život potřebujeme laskavé lidi kolem sebe. Nežít v prostředí lži a nenávisti, nýbrž žít v prostředí pravdy a lásky. Jako křesťan a farář vyznávám, že jsem pravdoláskař. A je mi upřímně líto všech, kdo už pravdu a lásku v životě vzdali. Co jim zbylo, chudákům?

5)         A nakonec za páté se dostávám na začátek. Svoboda není hotová. Stále se na ní pracuje. Bible to ví: Až se tě tvůj syn si v budoucnu zeptá: "Co to jsou ta svědectví, nařízení a práva, která vám přikázal Hospodin, náš Bůh?", odvětíš svému synu: "Byli jsme faraonovými otroky v Egyptě a Hospodin nás vyvedl z Egypta pevnou rukou."(20n) Odvětíš svému synu… O svobodě se nemlčí. Svoboda totiž žije z rozhovoru. Když lidé spolu otevřeně mluví. (A naopak – pří-znakem nesvobody je mlžení, zamlčování a ticho.) Židé si uložili mluvit každý rok znovu o vysvobození, které mělo dopad nejen na dávné předky, nýbrž které má dopad i na přicházející generace. Až se tě tvůj syn si v budoucnu zeptá… Každá generace hledá vlastní vyjádření svobody. Je dobře, že se ten dnešní svátek slaví na náměstích, v ulicích, v domácnostech, klubech a kostelích více než v oficiálních budovách. To o naši svobodu se tady jedná. Je to náš svátek naší svobody. Schválně se večer podívejte na zprávy o dnešních oslavách. Uvidíte tam spoustu mladých tváří. Lidé, kteří před 30 lety nebyli na světě. A přece je to i jejich svátek. Z toho mám úžasnou radost. Opět bych zde důvěřoval moudrosti Bible. Pokud se nám daří předat radost ze svobody dětem a mladým lidem, pokud se naše svoboda stává i jejich svobodou, tak to s námi vůbec není marné. Jsme na dobré cestě. Mává, mává nám všem svobodná zem. Amen.

Galatským 5,13-16a    Svítá 165; Svítá 288; Svítá 387              Matouš 5,1-9