PESTRÁ SMĚS

Schválně se kolem sebe rozhlédněte! Koho vidíte? Je nás tady několik desítek zcela rozdílných lidí. Lidé z Poličky i lidé odjinud. Staří i mladí. Majetní i nemajetní. Zdraví i nemocní. V tomto týdnu jsou zde lidé, kteří mluví česky, i lidé, jejichž mateřštinou je angličtina. Jsou zde lidé, kteří se znají odedávna, jsou zde lidé, kteří se navzájem neznají, jsou zde lidé, kteří se seznámili během posledních dnů. A také jsou zde lidé, kteří do kostela chodí běžně každou neděli, a jsou zde lidé, kteří sem zavítali jenom dnes nebo před týdnem, když dorazili Američané.  A kdybyste při rozhlížení mohli nahlédnout druhým do nitra, uvidíte vedle sebe lidi s vírou v Boha, a uvidíte lidi nevěřící i lidi kdesi mezi vírou a nevírou. Takto pestře jsme zde namíchaní. Zvláštní směs.

ÚDIV NAD SMĚSICÍ

Před dvěma tisíci lety se podobná směsice lidí scházela v řeckém městě Korintu. Korint byl velké město s významným přístavem. Protínaly se v něm cesty lidí ze všech stran. Při křesťanských bohoslužbách se tam potkávali různí lidé. Domácí i cizinci, otroci i svobodí, staří i mladí, zdraví a nemocní. A také oni se divili: Co nás vlastně drží pohromadě? Jak je možné, že my – tolik různí – dovedeme být spolu? Čím to, že nás naše rozdíly nejsou schopny rozdělit? Tenhle údiv patří k církvi od počátku. Vzpomeňte na dnešní čtení z evangelia. I tam se pozorovatelé diví, kdo se shromažďuje kolem Ježíše. Lidé podivní, podezřelí, opovrženíhodní. Jak jen můžou být spolu? My nejsme výběrový klub. Scházíme se takoví, jací jsme. A to je zázrak. I přes naši rozdílnost můžeme držet pospolu.

JAKO JEDNO TĚLO

Apoštol Pavel pečoval o křesťanské společenství v Korintě. Pomáhal jim řešit problémy v jejich soužití. Použil k tomu zdařilý obraz. Vy jste jako tělo – v něm je přece mnoho různých částí, které se však skládají dohromady a vytvářejí jeden celek. Tělo není jedna část, nýbrž mnoho částí. (14) Je to tak dobře, že jsme různí. Každý dokážeme něco a tím se navzájem doplňujeme. Pavel píše: Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich. (17) Přesně toto jsme v uplynulém týdnu prožívali během tábora. Mnoho lidí se na něm podílelo. A fungovali jsme díky své různosti. Kdyby všichni hráli hry v tělocvičně, kdo by přichystal občerstvení? Kdyby se všichni věnovali dětem, kdo by připravil výlety? Vyzkoušeli jsme si součinnost.

HRDINOVÉ

Jsem přesvědčený, že pokračujeme v tom, o čem psal Pavel a co propagoval Ježíš. Jsme jeden pro druhého. Odstup mezi lidmi má být překonán. My lidé si nejsme navzájem cizinci, jsme si bližními. Patříme k sobě. Pro děti byl na táboře připraven program o superhrdinech, neboli o lidech, kteří pro druhé něco znamenají. Nejsou od nich vzdálení, nýbrž jsou jim blízcí. V tom spočívá hrdinství – když rozvíjíme své nadání druhým ku prospěchu. Navzájem se obdarováváme. Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“ Ani hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás!“ (21) Jsme jeden pro druhého.

PATŘÍME K SOBĚ

Schválně se rozhlédněte kolem sebe. Největší bohatství, které nám Bůh dal, jsou naši bližní. Lidé kolem nás. Bez nich bychom byli úplní chudáci. Teprve společně tvoříme věci, které bychom sami nikdy nedokázali. (Jak bychom mohli Americký tábor dělat bez Američanů. To prostě nejde.) Patříme k sobě. Ve skutečnosti je mnoho částí, ale jen jedno tělo, píše apoštol. (20) V církvi, v kostele se učíme, že to byl Ježíšův záměr. Spojit lidi. Překonat mezi lidmi odcizení. Poněvadž součinnost je lepší než zápas. Láska je lepší než nenávist. Lidem smířeným, lidem milujícím se snáze věří v Boha. Jak jsem už řekl – pořádný kus sounáležitosti a lásky jsme zakusili v uplynulých dnech a zjistili jsme, že je nám spolu dobře. Naladili jsme se na Ježíšovo poselství pro svět.  Jděte s touto dobrou zkušeností do dalších dnů. Běžte a žijte sblížení ve svých domovech, ve svých rodinách, ve svém národě. Amen.

Matouš 9,9-13            549; Svítá 318; 420; 559; Jubilate     1Te 5,16nn

Kázání v neděli 24. července 2016 na závěr tábora s Američany. (9. neděle po Trojici)