Sborové dopisy – Nábřeží svobody

Nábřeží svobody je sborový list poličského sboru. Vychází od roku 1996 třikrát až čtyřikrát ročně v počtu 500 výtisků.

Nábřeží svobody 2007/3

Pán Ježíš říká „Já jsem vás postavil, abyste šli.“ Ne abychom prožívali nějakou náladu, vytržení, ale abychom šli, pochodovali podle jeho pokynů vpřed. Nikdo si nesmí myslet, že to bylo řečeno jen jeho tehdejším učedníkům. Platí to i dnes nám. Kdybychom nevztáhli tato i jiná slova na sebe, stala by se nám Bible pohádkou nebo kouskem historie. Na to ji nemáme. Písma k nám mluví a my máme z toho vyvodit určité důsledky. Tím, že nás Ježíš vyvoluje ke slyšení svého slova, jsme voláni do práce. Každý máme nějaké obdarování, schopnosti i možnosti, a žeň je stále hojnější a dělníků málo.

Nábřeží svobody 2007/2

Čemu vlastně věříme? Jaký je skutečný význam pojmů, které stále znovu v církvi užíváme? Známe je natolik důvěrně, že už o nich ani nepřemýšlíme; proto je také nedokážeme vysvětlit těm, kteří se nás ptají...
Ale vedle zvědavých jsou tu i bolestné otázky, které člověk vyslovuje v mezních situacích; tehdy netouží tolik po informacích, ale spíš po pochopení smyslu utrpení, svého i těch druhých. Proč se zlé věci stávají hodným lidem? Lidský život s bolestí, nemocí a smrtí už sám o sobě je otázkou nejtěžší...

Nábřeží svobody 2007/1

Mnozí vyhledávají obecenství ze strachu před samotou. Protože nedokáží být sami, pudí je to mezi lidi. Také věřící se nedovedou vyrovnat sami se sebou nebo mají se sebou špatné zkušenosti, hledají pomoc a útočiště ve společenství druhých lidí. Většinou pak bývají zklamáni a dávají druhým za vinu to, co by měli za vinu přičíst sobě. Křesťanské společenství není žádné duchovní sanatorium.

Nábřeží svobody 2006/4

Narodí se nám dítě, bude nám dán syn. Ne, tentokrát se nad touhle zprávou nemáme rozněžnit. Teď nejde o to, jak je roztomilé – ty buclaté faldíčky a ty tvářičky. Ne, to dítě, to je naděje. Znamená světlo uprostřed temnot, novou radost zarmouceným, vítězství nad násilníkem.

Nábřeží svobody 2006/3

Dobrý pastýř - a nájemník. Ten, komu ovce náleží; a ten, kdo pracuje pro výdělek. Dobrý pastýř pase své stádo sám, nepronajímá ho. Pro dobrého pastýře nejsou ovce pouhým majetkem, jejich hodnota se dá jen stěží vyjádřit penězi. Stádo je mnohem spíše jeho vlastnictvím, patří k němu, spoluvytváří jeho život. Vždyť co by byl pastýř bez ovcí? Proto je pastýř připraven, objeví-li se vlk nebo medvěd, se s nimi utkat. Je připraven rvát se s nimi, dokud mu budou síly stačit. S nádeníkem už je to jinak. Pracuje za mzdu, ovce nejsou jeho. Když přijde o práci tady, půjde jinam.

Nábřeží svobody 2006/2

Zákon Kristův je zákon nesení. Bratr je věřícímu člověku břemenem. Nevěrci druhý člověk břemenem není, protože se dovede břemenu vyhnout. Křesťan je však povinen nést břímě bratrovo. Jen jako břemeno je spoluvěřící bratrem, a ne ovládaným obj ektem. Břemeno lidí bylo samotnému Bohu tak těžké, že musel pod jeho tíhou až na kříž. Pán Bůh má obecenství s lidmi protože je snáší. Až nápadně často mluví Písmo o nesení. Tímto slovem by se dalo vyjádřit celé dílo Ježíše Krista.

Nábřeží svobody 2005/4

Symbolika světla a tmy je srozumitelná snad každému. Vždyť když je něco temné, třeba když temné jsou naše vyhlídky nebo když někde řádí temné síly, tak je to špatné. Ale když je někdo světlý zjev, když zazáří, když se něco objasní, je to docela jiná káva. Světlo a tma nám dodnes symbolizují to pozitivní na jedné straně a to neblahé na straně druhé.

Nábřeží svobody 2005/3

„Chceš být zdráv?“ Tak ptá se Ježíš nemocného a my dost dobře nechápeme smysl otázky. Vždyť – kdo by nechtěl být zdráv? Ten člověk je nemocný už třicet osm let. Točí se v jakémsi bludném kruhu naděje a zklamání: ta naděje, když se voda v rybníce začne vířit; to zklamání, když jej druzí předběhnou. Snad mu rozumíme: Kolikrát jsme chtěli něco ve svém životě změnit, začít cosi dělat jinak, s vervou jsme se do toho pustili, ale pak elán opadl, zvítězil pocit, že to nezvládneme. Se svěšenou hlavou jsme se vrátili zase zpátky. Pokoušeli jsme se tolikrát, že už nemá smysl se snažit.

Nábřeží svobody 2005/2

Všechno to začalo tak, že Ježíš povolal několik lidí, aby ho následovali. Tak se hned z kraje ukázalo, jak bude jeho zvěstovatelská služba vypadat.Nezabýval se tedy programy, které by ovlivnily zástupy, ale lidmi, které by zástupy následovaly. Možná to trochu zarazí, když si uvědomíme, že Ježíš už tyto lidi shromažďoval dřív, než se zvěstováním evangelia začal, ba dokonce dřív, než vůbec poprvé kázal na veřejnosti. Jeho metodou, jak získat svět, byli lidé.

Stránky