Nábřeží svobody 2005/4

Symbolika světla a tmy je srozumitelná snad každému. Vždyť když je něco temné, třeba když temné jsou naše vyhlídky nebo když někde řádí temné síly, tak je to špatné. Ale když je někdo světlý zjev, když zazáří, když se něco objasní, je to docela jiná káva. Světlo a tma nám dodnes symbolizují to pozitivní na jedné straně a to neblahé na straně druhé.
Bůh, jenž je v evangeliu Janově nazván Slovem, které se stalo tělem, je také nazván světlem a proti němu stojí tma. Tma, to je temnota našeho světa, ale i temnota našeho srdce. Ale tma to světlo nepohltila, jak čteme v bibli. Zajímavé je, že u tohoto textu je dvojí možnost překladu. Tento verš lze také přeložit: tma je nepřijala. Nepřijala to světlo, odmítla ho. Mám za to, že se tady jedná o promyšlenou slovní hříčku: v řeckém originále najdeme sloveso, která může skutečně znamenat obojí, tedy nepřijetí světla tmou, anebo nepohlcení světla tmou. Obojí tedy platí: temnota odmítá světlo, staví se proti němu nepřátelsky a zároveň proti světlu temnota nezmůže nic, i kdyby se všechny temnoty světa spojily, světlo svítit nepřestane.

Příloha: