„Jedna prázdná stránka mne pobízí dodat něco o nejdůleţitějším uţívání Kristova pravidla – to jest, aby se člověk spokojil ne s několika málo nebo s jednou z vnějších hodnot, ale SE SEBOU SAMÝM, se svými vnitřními hodnotami, o které ho nelze připravit. O tom řekl Kristus: Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí sebe sama? (Lukáš 9,25) A naopak: Co mu škodí, když ztratí všechno, ale sama sebe získá? Nic; má-li sebe, má vše.
Jestliţe by se totiţ někdo ve všem svém jednání vystříhal toho, aby se zaplétal do zbytečných věci, ale všude se věnoval jen nezbytným, a tím, ţe by je, pokud moţno, vedl zpět k jednotě, setrvával by na své prosté cestě, copak by se nedokázal vyhnout snadno nesnázím (které vznikají z mnoha zmatků). A jestliţe někdo při své práci nedělá více věcí najednou, ale usilovně se věnuje jen nezbytným pracovním povinnostem nebo jednomu dílu, a to tak dlouho, dokud je nedokončí, nemůţe přece nevidět, jak se před ním zmenšuje hromada toho, co má udělat, a za jeho zády jak roste hora toho, co vykonal.