Neznámo kdy, neznámo kde konala se tajná porada. K jednání se sešly temné síly. Jejich jména vám pochopitelně říci nemohu. Rozhodně si nepředstavujte bytosti z masa a kostí. Jednaly spolu temné síly neboli různé vlivy, faktory, tendence, návyky a předsudky, všichni ti temní činitelé, kteří poškozují a ničí život. Sešli se, aby – poškodili a zničili život. Co jiného? Síly, kterým vadí upřímná radost, pravda, štěstí, síly, kterým vadí víra, naděje a láska.

Tajná porada, kdysi, kdesi. Sestry a bratři, vy už zřejmě tušíte, že jsem si tenhle obraz vymyslel. Jenže jsem si nevymyslel onu příšernou a zhoubnou součinnost temných sil. Ta se prostě děje. Lež se spojuje s ná-silím, nenávist roste z předsudků, zastrašování jde ruku v ruce s nesvobo-dou. Takže jako by se stalo. Ten obraz není klam. Kdesi hluboko se udál, neboť se děje pořád. Temné síly se spřáhly, aby dohromady zvýšily svůj účinek. Klidně se tedy načrtnutého obrazu přidržme.

Neznámo kdy, neznámo kde se konala tajná porada temných sil. Na programu byl pouze jediný bod: zadržet a znemožnit Ježíše. Muselo to být někdy v době kolem Ježíšova křtu, kdy nazaretský tesař vystoupil z ústraní a dal se v Jordánu pokřtít. Veřejně se přihlásil ke Křtitelovu vyznání, že Boží království je blízko. Temné síly už byly delší čas velmi znepokojeny, jak si lidé troufají říkat a cítit, že se lze obrátit k dobrému. Že lze učinit pokání. Opustit skutky tmy a žít ve světle. Doufat, že s Bohem se dá žít lépe. Temné síly byly zděšeny, obávaly se ztráty vlivu. A teď se do toho všeho ještě zapojil Ježíš, člověk mimořádně schopný. Člověk Bohem nadaný jako nikdo jiný. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ (16n)

            Zastavit Ježíše, neboť on se chystá ukazovat svět a člověka a Boha v novém světle. Temné síly se světla děsí. Úkol zněl jasně: zastavit Ježíše, Božího Syna. Vymyslet plán, jak životní důvěru a radost z evangelia zadupat hned v zárodku. Porada se protáhla. Co by tak na Ježíše mohlo platit? Co mu nabídnout, aby udělal faul na život? Aby spáchal něco, čím život ohrozí, podkope, naruší? A jak mu příslušné svody lákavě předložit? Narafičit tak, aby na ně skočil?

„Všechno je to o plném břichu. O spotřebě,“ nechal se slyšet jeden z účastníků a pokračoval: „Když jsou lidé lační, když jsou hladoví na těle či na duchu, pak je snadné je získat. Nechejme Ježíše snít spasitelský sen o blahobytu. Navrhuji spustit akci CHLEBA pod heslem: Jsi li Boží Syn, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ (3)

„To nezní vůbec špatně,“ přitakali ostatní. „Na tohle by Ježíš mohl skočit. Dát chleba všem. Zasytit je. Okouzlit lidi hojností a vytěsnit duchovní otázky. To by mohlo jít.“

„Já mám jiný návrh,“ ozvalo se z protilehlé strany stolu. „Já bych duchovní otázky nepotlačoval. Naopak bych je zdůraznil. Zveličil. Pojďme z Ježíše udělat fundamentalistu. Fanatika, který se upne k falešné představě Boha. Podle hesla: Mohu si dělat, co chci, Bůh je moje pojišťovna. Donutit Boha k zázrakům, s tím se na Ježíše musí. Aby se cítil jako velmistr ve zbožnosti.“

Kolem stolu se rozhostilo mlčení. Vyrukovat s Bohem nikoho nenapadlo. Ale čím déle přemýšleli, tím více se jim nápad zamlouval. Na život zaútočit degenerovanou vírou. Místo důvěry, že mne Bůh neopustí, nastolit pověru, že Boha donutím k zásahu podle mých představ.

„Hele, a co kdybychom ty zbožné řeči trochu okořenili Biblí. Na nějakém hodně vysokém místě nadiktovat Ježíšovi podmínky: Jsi-li Syn Božím, vrhni se dolů a připojit žalmový verš o Bohu Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen.“ (5n) Za všeobecného přikyvování byl návrh přijat.

„No, já bych to radši posichroval ještě z třetí strany,“ pronesl kdosi. „Chleba je dobrý, náboženství taky dobré, ale prosím nezapomínejme na lidskou touhu po moci a po slávě. Co všechno jsou lidé ochotni udělat, k čemu jsou schopni se snížit, aby druhé ovládli a stoupli v jejich očích. Ať někdo z nás pěkně z nadhledu Ježíšovi ukáže všechna království světa a jejich slávu a řekne mu: Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět. (8n) Sen získat vládu a moci prosadit své vznešené myšlenky – kdo odolá? Stát se mocným pánem lidstva, stát se jím bez Boha. To je silné lákadlo. Co říkáte?“ Všichni kolem spokojeně mručeli.

Neznámo kdy, neznámo kde se konala tajná porada temných sil. Spojily se, aby podrazily Ježíše. Chtěly ho skřípnout, aby fauloval život a jeho Dárce. Speciální operace k potlačení Ježíšova mesianismu, tak nějak asi nazvali svůj plán. Neřeknou, že je to past. Neřeknou, že je to pokušení. Nepřiznají, že chtějí Ježíše znemožnit. Tváří se, že mu nabízejí skvělou budoucnost. Temné síly rády líčí své skutky jako průzračné, jasné, zářné. (Mimochodem, slyšeli jste už někdy, že jméno Lucifer, užívané pro ďábla, znamená Světlonoš?)

Jak to dopadlo, víte sami. Kristus v pokušení obstál. Kristus život faulovat nebude. Vzepřel se tomu, co mu přehazovaly temné hlasy. 1) Omítl lákadlo bezpracného chleba pro všechny. 2) Odmítl udělat z Boha pokusného králíka, který zareaguje na naše bláznivé podněty. 3) Odmítl slávu a moc, když by při tom zradil Boha a lásku, která je s ním spojena. Kristus na poušti obstál. Dobrý příklad. Odolat pokušení jako postní výzva pro nás.

Nemusíme však chodit daleko ani pro špatný příklad toho jak se vypořádat s pokušením. I v našich dnech se propojují temné síly neboli všelijaké vlivy, faktory, tendence, návyky, názory a předsudky, které poškozují a ničí život. Živné podhoubí zhoubné životu. Obrazně řečeno pořád dál se konají porady zla, z nichž vychází pokušení. Sny o novém světovém řádu, sny o vládě, o bohorovnosti. Ne každý těmto pokuše-ním odolá. Běda však, když pokušení podlehne člověk mocný a významný. Pak dopad jeho činů je mocný a významný. A přináší s sebou spoustu neštěstí, jak vidíme v ukrajinské válce.

Pokušení nespočívá v tom, že někde v ústraní nenápadně udělám něco špatně. Pokušení má krutý dopad na bližní, když ve svých bláhových snech o štěstí ublížím druhému. Když spáchám faul na život. Pokušení bezohlednosti, pýchy, bezcitnosti, to vše zarámováno velkolepými ideály a cíly. Je tak snadné ublížit druhému v úsilí o vlastní štěstí, založeném na pochroumaných představách. Proto nás Kristus učí modlitbě: neuveď nás v pokušení. Vpravdě postní modlitba – snažit se vyhnout všemu, čím bych druhým ublížil v honbě za vlastním štěstím.  A Kristus také ví, jak snadné je pokušení podleh-nout a otevřít dveře temným silám. Proto Kristus jedním dechem při-pojuje prosbu: ale zbav nás od zlého. Ano, v tomto světě, kde mnohdy podléháme pokušení svých chorobných snů, vysvoboď nás, Bože, od všeho zlého, co napácháme. Amen.

2. Korintským 6,1-10          106, 756, Čtyřicet dnů, 345; 642, 510, 772, 411         Izajáš 58,6-8

Kázání v první neděli v postě 6. března 2022.