I. Pandemické trosky

Když si ráno na počítači čtu zprávy, svítí v pravém rohu řádek s různoba-revnými čísly. Počet nově nakažených za posledních 24 hodin, počet hospitalizo-vaných, počet uzdravených a počet těch, kdo s koronavirem či na koronavirus zemřeli. Tyto údaje jsou náramně důležité, neboť právě od nich se odvíjejí další opatření, která je zapotřebí učinit pro k zastavení pandemie. Jsou to velice sporná rozhodnutí. Co je přiměřené? Co je naléhavě nutné? Co je zbytečné?

Stále nová rozhodnutí. S kým slavit vánoce a jak? Co s rouškami u stolu? Jak často větrat?  Navštívit rodiče nebo raději zůstat doma? Zdravotní situace mění naše sociální prostředí v trosky. Z okna ulice sice vypadá docela normálně, možná trošinku klidněji než jindy. Ale uvnitř v domech se v posledních měsících mnohé zhroutilo. Ti kdo bydlí sami, jsou nyní osamělejší. Kde lidé žijí natěsno pospolu, tam se dostavuje napětí, spolubydlící si jdou na nervy. Příčina je zřejmá. Každý kontakt se pečlivě zvažuje. Uspořádat svatbu, koncert, party – v zkraje podzima to bylo možné. Teď si tak leda zatelefonovat. Nacházíme se v období plném odřeknutí. Sebepečlivější plánování se běžně ocitá mezi odpadky.

A k tomu přibývají ještě další trosky. Ohrožené zaměstnání, ohrožené podnikání, pracovní příležitosti se leckomu drobí pod rukama. A ke všemu ta nejistota ohledně zdraví. Někdo ani nepostřehne, že se nakazil. A jiný naopak potřebuje tuze, tuze dlouhou dobu, aby se zotavil. Někteří svůj boj prohrají a objevují se pak jako ta nejsmutnější čísla ve statistice. Pandemie za sebou zanechává zbořeniště. Krajinu v troskách, třebaže kameny nadále zůstávají na sobě a naše domy stojí.

II. Bůh se vrací

Babylon, rok 538 před naším letopočtem. Perský král se nachází na vrcholu své moci. Před rokem vtáhnul jako vítěz do Babylona. Babylonská veleříše je minulostí. Nový panovník ohlašuje zvláštní výnos. Potomci Izraelců se mohou vrátit z  do země svých předků, odkud byli před 50 lety na rozkaz krále Nebúkadnesara odvlečeni právě do Babylona. Král Kýros počítá s izraelskou pomocí při obnově země ležící ladem a na oplátku jim slibuje, že bude obnoven jejich chrám, zničený před časem Babyloňany. 

V novinách by úderné titulky zněly asi takto: „Perský král řeší židovskou otázku“ anebo „Přistěhovalci konečně opouštějí naši zemi“ anebo… Ale nechme politiku stranou. Raději si poslechněme, jaký nadpis dá událostem prorok: „Bůh se vrací zpět.“ V knize proroka Izajáše se v této souvislosti líčí velkolepé scény:

Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž poselství nese a ohl-ašuje pokoj, jenž nese dobré poselství a ohlašuje spásu, jenž Sijónu hlásá: „Tvůj Bůh kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozvedají hlas, plesají společně, protože na vla-stní oči vidí, že Hospodin se vrací na Sijón. Zvučně spolu plesejte, jeruzalémské trosky, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Hospodin obnažil svou svatou paži před zraky všech pronárodů. I spatří všechny dálavy země spásu našeho Boha. (7-10)

III. Skokanské prkno

Dobrá zpráva si razí cestu. Prostupuje horami směrem k Jeruzalému. Krok za krokem se přibližuje posel dobrých zpráv. Ve svém ranci nese slova: Pokoj, dobro, spása. Slova jako hojivý balzám pro ty, které zasáhla katastrofa. Pro ty, kteří mají před očima zpustošené chrámové návrší zarostlé plevelem. Pro ty, kteří tam v té bídě ještě zbyli, pro tu hrstku na Siónu, je všechno shrnuto do jedné věty: „Tvůj Bůh kraluje!“

Zde již přichází Bůh. Strážní na sebe pokřikují, co se děje. Oni sami to uvidí: Bůh se vrací na Sión zpět. Město, které leží v troskách, je vyzýváno k jásotu. Bůh potěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Všechny končiny světa mají před očima Hospodinovu spásu. Je to ohromné představení jako v kině. Otázkou pouze zůstává, jakého žánru.  

Mocenský převrat a příležitost, kterou s sebou přináší. Tehdy prorok spatřuje Boha u díla. Brzy se lidé vrátí z vyhnanství do svojí dávno ztracené země. Tehdy prorok spatřuje jejich průvod s Bohem v čele. Jako kdyby se to vše už zhutněně odehrávalo před jeho zrakem. „Bůh se vrací na Sión.“ Kdosi už nese a už přináší radostnou novinu. Jásot zní čím dál hlasitěji. Přidružují se další a další hlasy. Boží spása vychází najevo a všechen svět přihlíží.

V kině by to bylo tak trochu science fiction, fantastický film, do scény zasazená utopie, která daleko za sebou nechává to, co je skutečné, namáhavé, neurčité a povětšinou spojené s kompromisy.

Jeden dávný střet orientálních mocností. Politická událost, která se stává skokanským prknem. Tváří v tvář velkým dějinným událostem se jeden malý Izraelec, prorok Izajáš, odváží, odrazí se a skočí do budoucnosti. Do budoucnosti, která sahá daleko, daleko za všechno to, co je nyní tak křehké, pracné, omezené a někdy tak krutě k uzoufání. Prorok se odrazí a skočí. Tím ztrácí pevnou půdu pod nohama. Kontakt s životem v jeho stávající podobě.

IV. Radost uprostřed trosek

A možná ne. Možná důvěřivým odrazem do budoucna vystihnul to životně nejdůležitější. Kontakt s životem neztratil, nýbrž jej navázal na těch nejobtížnějších, nejbolestivějších místech. Ty trosky jsou pořád troskami. Trčí tam a straší jako děsivá připomínka zkázy. Nejsou zázračně odklizeny, nýbrž právě ty trosky jsou pravdivě vnímány a jsou osloveny. Zvučně spolu plesejte, jeruzalémské trosky, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. (9)Radujte se vy, kdo si tolik připadáte Bohem opuštěni a vydáni světu napospas. Radujte se vy, kdo maskujete svou osamělost a vynervovanost. Radujte se vy, kdo obtěžkáni starostmi dohlédnete jen na ten nejbližší krok, ale už ne dál. Bůh se vrací do vašeho světa. Bůh je již zde. Zvučně spolu plesejte, jeruzalémské trosky, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém.

Boží poselství pro svět v troskách. Nový začátek je na dohled. Izrael jej zakusil a vepsal do Bible. Opatřil jej nadějí, která překračuje hranice vlastního národa. Bůh zachraňuje, co je zničeno. Trosky, srdce, perspektivy. Bůh utěšuje, otírá slzy, snáší ztráty. Opatrně hladí zajizvené rány. To nejde zadržet. To se šíří a proniká dál. Kde Bůh přijde ke slovu, tam svět nejde do pekel. Hospodin obnažil svou svatou paži před zraky všech pronárodů. I spatří všechny dálavy země spásu našeho Boha. (10)

Prorok hovoří, jako kdyby se to už stalo. Hudba budoucnosti, kterou však je možno slyšet už nyní. Poselství s obrovskou silou. Co všechno je v tom slovu ukry-to: Spása. (Spasit – to sloveso nemá nedokonavý tvar. Spása je vždy dokonaná!)

V. Coming home for Christmas

Dobrá zpráva si razí cestu. Z pastvin do Betléma. Pastýři jako poslové dobrých zpráv. Nacházejí jehlu v kupce sena. Dítě v jeslích. A už z nich tryská radost. Mluví o znamení, na něž je anděl upozornil: právě narozené dítě v plenkách položené do jeslí. Pastýři mluví o nebeském poselství, které se k onomu dítěti váže. Narodil se Spasitel, Kristus. Byl učiněn začátek. Veliká očekávání jsou spojena s tímto dítětem. Pokoj a mír na zemi. Spása a požehnání. A to vše opěvováno mocným mnohohlasem.

Veliká očekávání jsou spojena s tímto svátkem. Normalita, setkání, kontakt. Alespoň ty vánoce slavit trochu jako obvykle. Pocítit alespoň něco důvěrně zná-mého ve světě, který se stal tak cizím a děsivým. Ovšem už předem je zaděláno na zklamání. Virus nedělá přestávky. Tak mnoho věcí je jinak. Osekané kontakty nahlodávají duši. Pohled se upíná k tomu, co nejde. Někdo si nese následky onemocnění. Jak složitá může být všednost, i když nemoc byla překonána. A ovšem také bolestná rozloučení, jaká si nikdo nepřeje – ne teď a ne takto. K tomu všemu vztek na ty, kdo si přihřívají svou polívčičku politickou či pisatelskou.

Krajina života v troskách letošního roku. Tak mnohé bylo poničeno. A do toho pak: spatřit dítě v jeslích a uslyšet o veliké radosti. Neboť se narodil ten, který světu přináší spásu. On pozorně hledí na trosky, které lidé za sebou nechávají anebo si je nosí v sobě. On má neotřesitelný optimismus, o který se dělí: Člověče, můžeš žít jinak. Jde to jinak, jde to společně. Láska je tím nejlepším, co se člověku může přihodit. Veliká očekávání začínají, už zanechaly nadějné stopy. Právě včas. Bůh se vrací zpět. V dítěti. I spatří všechny dálavy země spásu našeho Boha. Amen.