Začneme čísly a počítáním. Kolik je na světě modliteb? Je jich více, než je celkem lidí, anebo je modliteb méně? Modlí se všichni lidé? Ne, jenom někteří. Kolik může mít každý člověk modliteb – jednu, dvě, deset, sto, tisíc? Modliteb je hodně. Každý člověk smí vyslovit modliteb, kolik potřebuje. Kolik mu jich leží na srdci. Srdci neporučíte. Když vám na něčem nebo na někom opravdu záleží, pak to Pánu Bohu klidně předneste a vlastně je z toho nová modlitba. „Pane Bože, prosím, ať se moje teta uzdraví.“

      Přestože je modliteb hodně, Pán Ježíš dal svým učedníkům a učednicím jednu speciální modlitbu. Jak se jí říká? Modlitba Páně neboli Otčenáš – to podle prvních slov. Vy ji probíráte v nedělce, protož je to modlitba, kterou musíte znát a rozumět jí. Ta modlitba je naše. My jsme ji dostali. Je dána nám všem, abychom se ji mezi všemi ostatními modlitbami modlili společně. V kostele i při jiných setkáních. Minule jste hovořili o prosbě „přijď království tvé.“ Dnes nás čeká prosba „Buď vůle tvá“.

      Za co všechno se můžeme modlit:

• za rodinu a za ty, které máme rádi
• za nemocné, aby se jim lépe vedlo
• za práci, aby se nám dařila
• za naši zemi, aby v ní vládly poctivost a porozumění
• za kostel, abychom my, kteří se tady scházíme, měli blízko k sobě navzájem a abychom měli blízko k Pánu Bohu

      A tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Vyjmenovat věcí, že se nám sem jejich obrázky sem nevejdou. Modliteb může být opravdu velmi mnoho. (Více než lidí) Modliteb je mnoho, všelijakých, různorodých. Úplně se divím, že se Pán Bůh ve všem vyzná. Jedna modlitba přes druhou, úplně různé věci. No já bych se v tom nevyznal, ale Bůh je Bůh právě taky proto, že ví, oč lidé žádají. A také ví, co je pro ně dobré a co je dobré pro svět. Teď vám ukážu zvláštní příklad:

      Obrázek 1: Jednoho dne se dva výletníci vypravili na starodávný hrad. Měli před sebou dlouhou cestu a chtěli si během ní užít krásný den. Rozhlížet se po kraji, sednout si na svačinu do trávy, poslouchat zpěv ptáků pod jasným nebem. Představovali si to nějak jako na obrázku. Když ráno vstávali, jeden z výletníků se pomodlil: „Pane Bože, děkuji za nový den a za zajímavý výlet, který je před námi. Prosím požehnej naší cestě a dej nám slunečný den. Amen.“ Co myslíte, modlil se správně? Asi ano, měl na mysli samé pěkné věci. Snad se jeho modlitba Pánu Bohu líbila.

      Obrázek 2: V tom samém kraji – nedaleko o starodávného hradu – žil jeden sadař. Měl několik obrovských sadů osázených broskvemi a jabloněmi. Celý rok se o stromy pečlivě staral, aby koncem léta sklidil hojnou úrodu. Ovoce prodá a bude mít živobytí pro sebe a pro svou rodinu. Tento muž si povedený den představoval jinak. Už delší dobu nepršelo, v zemi bylo málo vláhy a hrozilo tedy, že jablka a broskve na větvích nenarostou. Sadař potřeboval, aby zapršelo a plody aby do sebe nabraly dost šťávy. A tak v tom samém dni, kdy si výletníci namířili k hradu, sadař vstal a pomodlil se: „Pane Bože, děkuji ti za nový den a za úrodu, která dozrává na stromech. Prosím, požehnej našemu sadu a dej nám deštivý den.“ Co myslíte, modlil se sadař správně? Na mysli měl přeci samé pěkné věci. Snad se i jeho modlitba Pánu Bohu líbila.

      Na světě je mnoho modliteb. Mnoho různých modliteb – a někdy také protichůdných modliteb. Výletník prosí Boha o sluníčko, sadař prosí o déšť: ve stejný den na stejném místě. Čí modlitbu má Pán Bůh vyslyšet? Ježíš nás pro takové případy ve své modlitbě naučil říkat: Buď vůle tvá. My máme spoustu různých nápadů, co by se mělo se světem dít. Jednou se nám hodí slunce, jindy déšť, teď v lednu bychom si nejspíš všichni přáli sníh. To je naše vůle. Když se modlíme, chceme to nejlepší pro svou rodinu, pro svou zemi, pro svou práci. Modlíme se podle touhy svého srdce. Ale je naše vůle ve shodě s Boží vůlí? Nepříčí se jí? Přejeme si to, co si přeje Bůh Stvořitel vesmíru?

      Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi, učí nás Ježíš prosit v modlitbě. Boží vůle musí být vyvážená. Jako v nebi, tak i na nebi. Aby to nebylo na žádnou stranu moc. Možná jste si zkoušeli někdy hrát s holí – umístit ji tak, aby držela rovnováhu. Není to snadné – hůl má dva jenom konce. Co ale svět, který má konců nespočetně? Jak ho vyvážit podle Božích představ? Jak vyvážit všechny ty lidské modlitby, všechny lidské zájmy? My nedokážeme vidět přesně, jaká je Boží vůle pro celé stvoření. Známe jenom ten svůj kousek světa, který má být v souladu s Božími záměry pro zemi a nebe. Ale co jiné konce světa, o kterých nic nevíme? Proto nás Ježíš učí modlit se: Buď vůle tvá.

      Samotný Ježíš prožil něco podobného. Když se schylovalo k jeho zatčení v Jeruzalémě, byl v noci se svými nejbližšími učedníky v zahradě zvané Getsemanská, a prosil Otce, by změnil jeho úděl. Aby se mu zlé věci vyhnuly. Otče, odejmi ode mne tento kalich. Věděl, že ho čekají nelehké a strašné věci. Ježíš se bál toho, co přijde. Měl šanci utéci, zmizet, aby ho nezatknuli, neodsoudili, nepopravili. Mohl utéci, přesto se svěřil cele do Boží péče. A v modlitbě řekl: Otče, ne má, ale tvá vůle se staň. Jak to potom s Ježíšem dopadlo, všichni víme.

      Buď vůle tvá, říkáme Bohu. Ne moje vůle, ne moje přání, ne moje touha, ne můj konec hole. Vždyť na světě je tolik lidí a tolik různých vyslovených proseb a tolik různých lidských přání, vyslovených i nevyslovených. To vše se Pán Bůh snaží vyvážit, aby zde na světě bylo co nejlépe. My to víme, a proto prosíme: Buď vůle tvá. Ať věci plynou nejlépe nikoliv podle nás, ale podle Boha. Stejně je mnoho různých škůdců, kteří na Boží vůli maří a škodí světu, my k nim patřit nechceme.

      Kolik je na světě modliteb. Mnoho. Bezpočet. Lze se modlit za rodinu, zemi, práci – všelicos. Ale přidám sem ještě jeden obrázek – sepjaté ruce naznačují modlitbu. Lze se modlit za modlitbu. Buď vůle tvá. I naše modlitby a naše přání jsou podřízeny vůli Stvořitele vesmíru, který ví co je správné pro celý vesmír. My se sotva vyznáme v tom našem malém světě. Proto říkáme Buď vůle tvá. Chceme, aby naše modlitby byly v souladu s Božími záměry. Proto ať se naše vůle a naše modlitby nesplní, přednost má vůle Boží. Ta ať se naplní.

      Jak to dopadlo s výletníky a se sadařem? Čí vůle se naplnila? Svítilo v okolí hradu celý den pěkně slunce, anebo celý den mírný déšť svlažoval zemi? Obojí se stát nemohlo. Něčí modlitba se nenaplnila, něčí vůle se nestala. Nebyl nakonec někdo nešťastný? Já myslím, že nebyl. Jak výletník, tak sadař znali modlitbu Páně. Znali a říkali i Ježíšovu modlitbu za modlitbu: Buď vůle tvá. Věděli, že i když se modlíme, přednost má Boží vůle. Ne má, nýbrž tvá vůle, se staň, Bože. Amen

Lukáš 22,39-44                    136, Svítá 319 + 21; 561, 489                   Koloským 4,2+5n

Kázání pro děti a dospělé v neděli 12. ledna 2014.