Milé setry, milí bratři! Je těžké vymyslet nadpis pro dnešní evangelijní oddíl. Jak jednoznačně a výstižně vyjádřit, co se vlastně stalo? Mluví se o uzdravení, o sobotě, o farizejích – co z toho vybrat? Kralická bible nadepisuje přímočaře: Pán uzdravil vodnatelného.  Ekumenický překlad volí vysvětlující nadpisek Spor o uzdravování v sobotu. Opravdu spor? Vždyť jsme o žádné hádce nebo rozepři nečetli. Žádná vášnivá výměna názorů se nekoná, nikdo se s nikým nepře. Hovoří jen Pán Ježíš, farizeové ti neřeknou ani slovo.

Tak tohle přesahuje všechny meze! Sestry a bratři, určitě všichni jsme si už takto někdy povzdychli. Nahlas nebo v duchu. Tohle přesahuje všechny meze! Užíváme této věty či nějaké podobné, když jsme rozhořčení. Když nám vadí, kam až jsou lidé schopní zajít. Co všechno si dovolují udělat. Povzdech se nám dere z úst, když vidíme nechutné hádky, podrazy, pomluvy. Povzdech se nám dere z úst, když slyšíme děsivé zprávy o pohromách přírodních či lidských. Ale hlavně si stěžujeme na chybějící meze, když se druzí obrátí proti nám.

Četli jsme, jak Bůh povolává Jeremjáše za proroka. Jeremjáš však nechce. „Jsem příliš mladý.“ a „Neumím mluvit.“ zní jeho námitky. A Bůh? Bůh na ně nepřistoupí. Trvá na svém: „Udělám z tebe proroka nejen pro Izraele, ale pro všechny národy na zemi.“

Co má Jeremjáš jakožto prorok dělat? Odpověď zní: „trhat a sázet, ničit a bořit, stavět a pěstovat.“ A nakonec má Jeremjáš vidění. Vidí kvetoucí mandloňovou větev. Výjev, který odhaluje a vykládá samotný Bůh.

I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal.