Svátek

Sestry a bratři, dnešní biblický text vypráví o slavnosti, na kterou do Jeruzaléma mimo jinými dorazila také Ježíšova rodina. Musím se vám přiznat, že i já si v těchto dnech připadám jako na slavnosti. Americký tábor pro mne pokaždé znamená svátek. Sejdou se lidé z blízka i z daleka. Někteří hodně z daleka. Po dlouhé době se vidí staří přátelé. Seznamují se noví lidé.  Rozvíjejí se rozhovory o tom či o onom. Společný čas, společná práce, společné jídlo, společný smích. U nás je radost ještě umocněna ještě tím, že se scházíme v kostele a radujeme se před Pánem Bohem. Při bohoslužbě vděčně zpíváme chvalozpěvy a s pokorou prosíme o Boží pomoc pro naše konání. Ano, – dobrá, vydařená slavnost proniká do mnoha oblastí. Řecký myslitel kdysi řekl: Život bez slavností je jako dlouhá cesta bez hospod. (Demokritos?) Život bez slavností je jako dlouhá cesta bez hospod. Svátky a slavnosti nám nabízejí potřebné občerstvení na cestě životem, na které zákonitě přichází únava a stereotyp.

Chaos

Můžeme se domýšlet, co pro Ježíšovu rodinu znamenalo každoroční putování do Jeruzaléma. Jistě, byla to náboženská povinnost, ale tohle byla jedna z těch příjemných povinností, třebaže cesta byla namáhavá. Ale výsledek stál za to. Všude plno lidí, známých i neznámých. Taková věc se nezažívá každý den. A zde je zapotřebí dodat: v Jeruzalémě panoval určitý chaos. Ke každému velkému svátku patří jistý zmatek. (Svátek – zmatek.)  Nelze totiž dopředu připravit všechno. Některé věci se vyvíjejí jinak.  Naši hosté z Oklahomy o tom můžou vyprávět, když kvůli zpožděnému letu předevčírem museli přenocovat neplánovaně v New Yorku. A i v dalších dnech kolem tábora nejspíš vyvstanou situace nové, neočekávané, nepřehledné. Jsme lidé, a když je nás hodně pohromadě, vždycky se něco nějak pomíchá. Támhle něco chybí, támhle něco nadbývá a co s tím.

Ztracený Ježíš

V Jeruzalémě náhle chyběl Ježíš. Ztratil se ve svátečním chaosu. Dvanáctiletý chlapec zmizel rodičům z očí. Vůbec se nedivím. To nebyla nedbalost ze strany rodičů. Vždyť všude bylo plno přátel, přecházelo se od jedněch k druhým. Jak čteme, Josef s Marií se domnívali, že jejich syn je s příbuznými a jeho nepřítomnost zjistili až po dni na zpáteční cestě. Ježíš se ztratil. Což opět považuji za důležité poselství pro nás. Společně v těchto dnech prožíváme nevšední, slavnostní chvíle. A mnozí se také ponoříme do neklidného dění kolem tábora. Ať se nám v tom veselí a chaosu neztratí Ježíš! Byla by to škoda. Ježíš má co povědět světu, křesťanům i nekřesťanům. Pominout Ježíše s jeho učením znamená připravit se něco důležitého. Vždyť Ježíš mluvil o radosti ze života, o důvěře k Bohu, o smíření mezi lidmi. Přesně tyhle věci potřebuje náš svět. My tady v Poličce i vy za oceánem. Tábor děláme nejen dětem pro zábavu, ale také proto, aby se ukázalo, že je to dobrá cesta, kterou Ježíš ukazuje. Nezapomeňme tedy na něho!  

Moudrý tazatel

Marie a Josef najdou ztraceného Ježíše v chrámu. Víte, co tam dělal? Nepřihlížel obřadům, nýbrž hovořil s učenci. Uváděl je v úžas svými moudrými otázkami, nikoliv svými odpověďmi. Ježíš se umí ptát tak, aby se lidské mysli a především lidská srdce daly do pohybu. Cesta ke spáse světa vede přes rozhovor, nikoliv přes bezduché přijímání tradice.  V současnosti nám největší nebezpečí hrozí právě od těch, kdo mají o všem jasno.  Nebezpeční jsou lidé, kteří se už nepotřebují na nic ptát. Jsou naprosto přesvědčení o své pravdě a pro ni jsou ochotni i zabíjet nevinné jenom proto, že nesdílejí jejich betonovou pravdu. Ovšem dvanáctiletý Ježíš v chrámě kladl vzdělancům otázky. On hledá odpovědi. Hledá i naše odpovědi. Nechce, abychom se přestali ptát. Jako křesťané následujeme Ježíše také na cestě otázek: Jaký je smysl života? Kde naleznu radost, kde naleznu naději? Co mohu udělat pro své bližní? Jak mi v tom všem pomůže Pán Bůh? Prosím, odnášejte si z kostela otázky.

Uchovat v paměti

A nakonec ještě jedna drobnost. Je psáno, že Marie uchovávala vše ve své paměti. Za svůj život každý nastřádá spoustu různých vzpomínek. Obzvláště během tábora se vzpomínky sbírají velice snadno. Buďme jako Marie. Zařaďme do své paměti i to, co říká a dělá Ježíš! Mějme na mysli jeho důraz na lásku k Bohu a na lásku k bližním. Střádejme dobré zkušenosti s tímto životním přístupem, s evangeliem. Hledejme ve svém životě nové a nové důkazy, že nechat se vést láskou a odpuštěním je lepší, nežli se oddat zlobě a nenávisti. Amen

Přísloví 4,1-9    341; 98; 438; Ty v Kristu povolals nás               Koloským 3,12-15

Kázání v neděli 17. července 2016 před začátkem tábora s Američany. (8. neděle po Trojici.)

TY V KRISTU POVOLALS NÁS                      melodie jako 394 „Ó pojďte ke mně všichni“

...

(1) Ty v Kristu povolals nás, teď svědkové jsme tví

a hlásáme tvou lásku, ať celý svět to ví,

že ač mnohé nás dělí, jsme jednou rodinou.

Vždyť Ježíš za nás prosil: „Ať všichni jedno jsou.“

...

(2) Když v Kristu život máme, pokorně vyznat chcem,

že každý z našich bližních je Božím obrazem.

Uč nás společně s těmi, kdo jinak smýšlejí,

vždy spravedlnost hledat a sdílet naději.

...

(3) Dík Kristu spolu smíme dnes nalézt smíření

i v našem divném světě, tak plném zranění.

Veď, Bože, nás, když sílí strach, teror, rozbroje.

My jako Ježíš chceme jít cestou pokoje.

...

Hudba: Samuel Sebastian Wesley, 1864

Text: Carolyn Winfrey Gillette, 2010 / J.T. 2016