Víte, kolik existuje vtipů? Dokážete odhadnout jejich počet? Pět tisíc? 20 tisíc? 500 000? Milión? Kolik existuje vtipů? Divná otázka. Kdo by vtipy počítal? Jejich počet přeci není konečný. Stále znovu a znovu se rodí vtipy nové, čerstvé, neotřelé. Právě nové vtipy nás zajímají a rozesmívají. Nové vyjádření, nové obrazy, nová nečekaná spojení v nás působí. Staré vtipy zdaleka takový účinek nemají, ty dovedou působit jinak.

Vtipy se rodí z nových zkušeností, z nových životních situací, z nových nápadů a postřehů, z nových slovních hříček.  S každým dobrým vtipem zažíváme zázrak zrodu čehosi nového. Vtip původně nebyl a pak najednou je. Někdo jej vymyslel. Ve středověku prý filosofové spekulovali, že všechny vtipy byly stvořeny v šesti dnech na počátku světa. Pak byly uloženy v jakémsi nebeském skladišti, odkud se čas od času vyklubou a překlopí do našeho světa.  A my se jim zasmějeme. Jako kdyby všechny anekdoty už byly dávno hotové a my bychom je měli jenom objevit.  Středověká filosofie si přála mít svět pěkně zakonzervovaný, neměnný, pohyb směl být jenom přísně vymezený.

Upřímně řečeno, já se divím, odkud se v tehdejších křesťanech brala ta nedůvěra vůči novotám a novosti.  Copak oni neznali žalm 96 a 98? Zpívejte Hospodinu píseň novou. U Pána Boha si nevystačíme se starou písničkou. Pořád dokola opakovat to samé. Život přináší nové situace, nové zkušenosti. Život přináší nové problémy. Nové obavy a strachy. Každý den ráno pro nás život začíná nanovo. A právě skrz ty nové životní situace se do světa tlačí nové písničky. Je skvělé, je Boží, když se lidem daří nově se Bohu svěřit. Vlastně bychom mohli říci, že Bůh přímo podněcuje, provokuje vznik nových věcí. Když Ježíš přijížděl do Jeruzaléma, dali se lidé do nebývalého zpěvu. Králi na oslátku zpívali novou píseň. Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech. (38) Starým strukturám se nová píseň nelíbila. Tu mu řekli farizejové ze zástupu: „Učiteli, napomeň své učedníky!“ (39) Jenže my si se starými písničkami nevystačíme. Chceme nově odpovědět na Boží činy. Nové písně se derou do světa. Ježíš jim odpověděl: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“ (40)

Sem dobře zapadá i název dnešní neděle Kantate – Zpívejte! Zpívejte novou píseň.Žalmista věděl, že je zapotřebí, hledat nově výraz pro svou duši. Pro radost i pro smutek. Proto nás v žalmu vybízí: Zpívejte Hospodinu píseň novou. Vy o mně víte, že se snažím překládat různé písně a já rád přiznávám, že je to na popud žalmové výzvy. Zkusit nově pojmenovat, v co věříme. Jak věříme v dnešní době. Jak prožíváme svoji víru a své pochybnosti. Píseň o víře a pochybnostech: Prázdný jsem, třebaže mám všeho dost.

Píseň smutná, ale zároveň je z ní cítit důvěra. Naše písně pro Pána Boha zdaleka nejsou jenom písně jásavé, prosté stínu a bolesti. Jen si zalistujte biblickými žalmy, kolik je v nich úzkosti, kolik je v nich nářku! Jako se střídají melodie a tóniny, tak i v písních se střídají nálady. O náladovosti krále Saula jsme slyšeli v prvním čtení ze Starého zákona. Saul byl tuze složitá osobnost. Jako první izraelský král byl postavený před nebývalé výzvy. Nasekal spoustu chyb, někdy úplně zbytečných. No, panujte s dobrou myslí, když víte, že se vám cokoli snadno může v rukách pokazit. U Saula se příkře střídaly vzlety a pády, vzmachy a zmary.  Bible říká, že jej předal zlý duch od Hospodina. Na pomoc byl povolán David, o němž se vědělo, že umí hrát na citeru a k tomu zpívat o Bohu nebo přímo k Bohu. Mnoho jeho písní se nám dochovalo v biblické knize žalmů. Žalmista David si nevystačil se starými písničkami, hledal patřičný výraz pro náladu, pro rozpoložení, v jakém se nacházíme před Bohem. A to bylo hojivé. Kdykoli na Saula doléhal duch od Boha, bral David citaru a hrál na ni. Saulovi to přinášelo úlevu a bylo mu dobře, zlý duch od něho ustupoval. (1S 16,23) Píseň: S bázní v přítomnosti Boží stůj.

Když narazím na nějakou zajímavou píseň, snažím se vcítit do její nálady. Co ten člověk prožíval, když volil právě ta a ta slova? Stál v úžase před Bohem, jako v poslední písni, anebo se člověk vnořil do sebe a děsil se svých nedostatků a špatností? A podařilo se mu obojí nějak propojit? Schválně si někdy všimněte, jak často se v křesťanských písních prolínají Boží moc a sláva na jedné straně s motivem lidských těžkostí na druhé straně. Krásná je modrá obloha, budeme zpívat oblíbenou píseň. A v ní také sloku: Často však světlo svítání zastře strach z večera, když člověk pozná zklamání a zmizí důvěra. Anebo před kázáním: Z těch, jimž dopřál jsi noc klidnou, někteří již neprocitnou. Ale my jsme ještě vstali, abychom ti chválu vzdali. Spojit těžkosti s důvěrou, spojit smrt s chválou Boha, dárce života. To je naše velikonoční vymoženosti. Koruna křesťanské víry. Po Kristově vzkříšení my zpíváme i o smrti. Kdo to dneska má? Jen si uvědomte převratnost oné věty: My zpíváme i o smrti. A o životě. O novém životě. Proto Zpívejte Hospodinu píseň novou. Píseň: Cestou půjdu svou.

Zpívejte Hospodinu píseň novou. Výzva pro církev, aby byla ozvěnou velikonoc. Výzva, abychom byli ozvěnou nového života a Boží neutuchající tvořivosti. Bůh činí nové a nové věci. A my na nové a nové divy odpovídáme. Evangelická církev chystá nový zpěvník, měl by vyjít na podzim. Někteří jste si jej už objed-nali. Nový zpěvník se netiskne proto, že se staré zpěvníku už opotřebovaly. Tiskne se kvůli novým písním. Kantate! Zpívejte Hos-podinu píseň novou. Počet vtipů je nekonečný, stejně nekonečný je i počet písní o Bohu a pro Boha. Stále vznikají nové písně, neboť stále přicházejí nové životní okamžiky, nové radosti a nové strachy. Nové úspěchy a nová selhání.  Ve všech těch změnách, ve všech těch nových životních situacích my zpíváme Bohu s důvěrou, že on je s námi. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť každého dne nám nově prokazuje svou dobrotu a věrnost. Amen.

Ž 96,1-4   1S 16,14-23;         98; Když svět v jitřní záři vstává; Prázdný jsem; S bázní; Cestou půjdu svou; Krok za krokem; 178; Chválu přede všemi lidmi                 Ko 3,12-17

Kázání v 4. neděli po velikonocích 2021

Modlitba - podle Waltera Brueggemanna

.

Bože, to my jsme ti lidé, kteří tobě mají zpívat

kvůli svým životům a jejich rozmanitosti.

Bože, to ty jsi ten Bůh, jenž má být opěvován

kvůli své vznešenosti a slávě.

.

A tak ti vzdáváme dík

Děkujeme za slova písní, která vyjadřují naše pohnutky.

Děkujeme za melodie, které prolamují naše stereotypy.

Děkujeme za rytmy, ve kterých se cítíme jako doma, i když doma nejsme.

Děkujeme za tóny, jež nemáme pod kontrolou a jež otevírají našim životům nadějnou budoucnost.

.

Díky ti vzdáváme za dlouhý zástup našich matek a otců, kteří tobě zpívali vroucně a opravdově.

Díky ti vzdáváme za umělce, básníky, muzikanty, učitele hudby.

Díky ti vzdáváme za varhany, kytary, housle, flétny a jachony. Dík za a všechny a za všechno, kdo spolu s námi hrají a zpívají tobě.

My jsme svědkové tvé dobroty a nádhery.

Nechceme být zticha. Nemůžeme být zticha. Už nikdy. Amen.