Na co je zapotřebí se připravit, když člověk cestuje do cizí země? Je tam všechno stejné jako doma? Co je jiné? Peníze, jazyk, oblečení, směr jízdy, oblečení. A často i náboženství.

Proč lidé cestují do cizích zemí? Odpočinout si od domácích starostí. V cizině je to jiné, liší se tedy i starosti. My máme v Bibli napsáno, že také Ježíš vyrazil do zahraničí. Možná dokonce, že byl i u moře, protože země, kam zamířil, má dobrý přístup k moři. (Uměl Ježíš plavat?) Ježíše tam čekalo to, co v cizí zemi je běžné: jiný jazyk, jiné oblečení, jiné zvyky. A jiné náboženství. Když byl Ježíš doma, přicházelo za ním mnoho lidí a prosilo o pomoc. Ježíš jim rád pomáhal, ale také si potřeboval odpočinout. Doma by klid asi neměl, proto vyrazil na dovolenou do ciziny. Evangelista nám přímo píše, že Ježíš nechtěl, aby se o něm vědělo. Chtěl se setkat jenom pár lidmi ze své země. S krajany, kteří žili v cizině. Jinak chtěl mít od lidí volno.

Ale měl smůlu. I v cizině se vědělo, že Ježíš je na lidi hodný a že dovede pomoci i těm, kterým nikdo jiný pomoci nedovede. Přišla za ním jedna žena, která měla nemocnou dceru. A ta žena byla cizinka – chodila jinak oblékaná. Mluvila jiným jazykem (Řecky, ale Ježíš ten jazyk znal, byla to angličtina té doby.)  Měla jiné zvyky, slavila jiné svátky. A hlavně ta žena měla jiné náboženství. Ježíš se chtěl na své dovolené setkat jenom s pár lidmi své vlastní víry, ale teď přišla jinověrka. Od jinověrců si židé drželi odstup, také Ježíš byl tak vychovaný. Předložím vám čtyři varianty jejich setkání a vy nakonec vyberete tu správnou.

Verze 1

K Ježíšovi přišla jednou jedna paní, byla to cizinka. Ahoj Ježíši, já v Boha sice nevěřím, tedy ne v toho, co ty, občas si nechám vyložit karty, zapálím svíčku, něco nad námi snad je, ale jinak v Boha fakt moc nevěřím… Ale prosím tě, mám doma nemocnou dceru. Je nemocná už moc let, z ničeho nic má takový záchvat, začne sebou házet o zem a už několikrát si dost ublížila… pak má den, kdy se směje, něco si šije a tak… jinak většinou sedí a kouká do zdi… je to hrozný dívat se jak trpí. Nemohl bys ji uzdravit?

A Ježíš ji na to řekl: Jasnq ě, jdi domu, tvoje dcera je odteďka v pořádku.

A ona na to řekla: Hm, tak jo. A šla domů. A když přišla domů, tak její dcera byla opravdu zdravá.

Verze 2

K Ježíšovi přišla jednou jedna paní, byla to cizinka. Ahoj Ježíši, já v Boha sice nevěřím, tedy ne v toho, co ty, občas si nechám vyložit karty, zapálím svíčku, něco nad námi snad je, ale jinak v Boha fakt moc nevěřím… Ale prosím tě, mám doma nemocnou dceru. Je nemocná už moc let, z ničeho nic má takový záchvat, začne sebou házet o zem a už několikrát si dost ublížila… pak má den, kdy se směje, něco si šije a tak… jinak většinou sedí a kouká do zdi… je to hrozný dívat se jak trpí. Nemohl bys ji uzdravit?

A Ježíš ji na to řekl: Jenže když nevěříš v Boha, tak to nepůjde, nazdar… A jeho učedníci ji vyhodili ze dveří.

Verze 3

K Ježíšovi přišla jednou jedna paní, byla to cizinka. Ahoj Ježíši, já v Boha sice nevěřím, tedy ne v toho, co ty, občas si nechám vyložit karty, zapálím svíčku, něco nad námi snad je, ale jinak v Boha fakt moc nevěřím… Ale prosím tě, mám doma nemocnou dceru. Je nemocná už moc let, z ničeho nic má takový záchvat, začne sebou házet o zem a už několikrát si dost ublížila… pak má den, kdy se směje, něco si šije a tak… jinak většinou sedí a kouká do zdi… je to hrozný dívat se jak trpí. Nemohl bys ji uzdravit?

A Ježíš jí na to řekl: Jasně, jdi domu, tvoje dcera je odteďka v pořádku.

A ona na to řekla: Hm, tak jo. A šla domů. A když přišla domů, tak její dcera měla zrovna velký záchvat. Matka ji objala a pro sebe si říkala: Tak to je buď tím, že ani tenhle Ježíš nám nemůže pomoci, nebo to je třeba tím, že nevěřím v Boha, nebo to přijde až časem, ale říkal, že až dojdu domu, tak už budeš v pořádku… ach jo.

Verze 4

K Ježíšovi přišla jednou jedna paní, byla to cizinka. Ahoj Ježíši, já v Boha sice nevěřím, tedy ne v toho, co ty, občas si nechám vyložit karty, zapálím svíčku, něco nad námi snad je, ale jinak v Boha fakt moc nevěřím… Ale prosím tě, mám doma nemocnou dceru. Je nemocná už moc let, z ničeho nic má takový záchvat, začne sebou házet o zem a už několikrát si dost ublížila… pak má den, kdy se směje, něco si šije a tak… jinak většinou sedí a kouká do zdi… je to hrozný dívat se jak trpí. Nemohl bys ji uzdravit?

A Ježíš jí na to řekl, víš, jak my židé vám pohanům říkáme?

Vím. Psi.

A já mám kousek toho, co rozdávám, sebrat svým vlastním a dát ho tobě? To je jako kdybych sebral chleba dětem a hodil ho psům…

Všem je trapně.

Jenže pane, říká zas ta žena, do čeho si utřeš masné prsty od kuřete, do chleba, to pak hodíš hospodářovým psům. Tak to děláváte i vy. I psi mají právo něco dostat.

Máš pravdu… Jdi domu, tvoje dcera je odteďka v pořádku.

A ona na to řekla: Hm, tak jo. A šla domů. A když přišla domů, tak její dcera byla fakt zdravá.

.

Který příběh 1-4 je podle Bible. Tam, kde se nejvíce mluví. Kde lidé vedou rozhovor a teprve zdlouhavou cestou dospívají k porozumění.

Někdy je ůležité, abychom se na svět podívali cizíma očima. Proto lidé jezdí do ciziny. Aby všechno neviděli jenom podle svých zvyklostí. To se stalo Ježíšovi s ženou pohankou. Z domova byl zvyklý, že si lidé doma i na bohoslužbách povídali: Nás má Bůh rád. O tom si chtěl Ježíš povídat v cizině se svými krajany, kteří se z nějakého důvodu ocitli za hranicemi. Ale v cizině neznámá žena Ježíšovi ukázala: Bůh má rád i ty za hranicí tvé země, za hranicemi tvé víry, tvého náboženství. Boží láska je tady pro všechny. A to se Ježíšovi líbilo. Když pak po velikonocích vstal Kristus z hrobu, poslal učedníky ne ke svému národu, ale ke všem národům, aby jim řekli dobrou zvěst – evangelium o vítězství života nad smrtí. Amen. 

Efezským 2,14-22              640, 219; 680, 548, 265, 669, 422

Kázání pro děti a dospělé v neděli 3. listopadu, podle katechetických příprav Ondřeje Macka.