Nezcizoložíš

Přikázání „nezcizoložíš“ se týká muže a ženy. Týká se manželství, týká se dvou lidí, kteří se rozhodli být v životě spolu. Ale začneme od začátku.

Nevěsta.  Není těžké poznat, kdo tady je – nevěsta. A chystá se na svůj slavný den. Protože bude mít svatbu. Svůj život spojí s ? Ženichem  Tady ho máme. Už si jde pro nevěstu.

A tu už je máme oba spolu. Tady už je svatba v plném proudu. Nebudu vás zkoušet ze všeho, co k svatbě patří. Ukážu vám jenom něco. Kdo pozná, co ženich s nevěstou na dalším obrázku dělají?

Dávají si prstýnky. Prstýnky ukazují, že ti dva patří k sobě. Že spolu chtějí být napořád. Trochu mi připadají jako řetěz, který je svazuje. Neviditelné pouto, které připomíná jim oběma i jejich okolí, že právě oni dva jsou. A nikdo další se do jejich vztahu nemá plést. Žádný třetí prstýnek, čtvrtý, pátý. Jedna ruka může pořádně držet jenom jednu druhou ruku.

A ještě něco ze svatby. Polibek.  Ti dva jsou si tak blízko, jak jen si lidé mohou být blízko. Blízko duší, srdcem, tělem.

Ti, kteří přišli na svatbu, jim to přejí. Ať dál spolu žijí v lásce. Ať prožívají blízkost a oporu v každý čas. Ti všichni kolem jim fandí, přejí jim, ať se jejich manželství vyvede. Svatba je veliká radost. Lidé se radují, že se ti dva ve světě našli a že je jim spolu dobře. Zkrátka je to velice veselé. Však se také svatbě jinak říká veselka.

Všichni mají radost, že se ti dva spolu pustili do díla, které bude trvat roky a desetiletí. Třeba i půl nebo tři čtvrtě století. Pouštějí se do společného díla – jako zahradníci, kteří vytvářejí květinovou zahradu.

Musejí se o ni starat oba dva, aby krásně vzkvétala. Aby z ní vzešly krásné květy, které potěší okolí.

Ale oni jsou si přece blízko, takže to pro ně není zas až takový problém. Manželé si zařídí společné bydlení. K bytu patří stůl, kolem kterého se sesedá rodina. A k bytu patří i postel neboli lože. Postel pro dva. Jejich společná postel.

Milují se duší, milují se tělem. Jsou si blízko, jsou si těmi nejbližšími lidmi. I když se přes den jejich cesty rozcházejí, večer se setkávají a jsou těsně u sebe v bezpečí. Jako muž a žena mají své společné lože. 

Samozřejmě, že je i spousta jiných postelí. Cizích postelí. Jenže nikdo z manželů nepatří do cizí postele, k někomu cizímu do cizího lože. A to je to přikázání. Nezcizoložíš. Nehledej takovou blízkost k nikomu jinému. Ty už máš nejbližšího člověka. S ním se máš starat o společný život, s ním máš pečovat o zahradu, aby v ní byly krásné květy

Když se dva lidé vezmou, nepřestanou kolem nich být druzí lidé. Jak by to dopadlo, kdyby se od sebe odvrátili? A každý si začal hledat někoho jiného. Muž jinou ženu. Žena jiného muže. To by v tom vzájemném milování byl pořádný zmatek. Milovat bez závazku, milovat na přeskáčku, milovat proti srsti. V tom se člověk ztrácí. Kdo ke komu patří? Kdo je s kým svázán? Kdo je komu oporou, kdo je komu blízký. Kdo koho miluje srdcem, duší, tělem? A k tomu je zde přikázání: Nesesmilníš. Nemiluj nepořádně. Miluj v souladu s druhým, ladně jako naladěný hudební nástroj.

Muž a žena si mají být blízko. Pečovat o společný život jako o vzácnou zahradu. Jak to ale dopadne když se každý bude starat jen o sebe a své zájmy? Když si vyhlédne cizí lože, cizí zahradu? Když bude zalévat jen záhony svých vlastních zájmů? Na společném záhoně žádné krásné květy nevyrostou. Naopak uvadnou. Co mělo být krásné, uvadne. Taková škoda.

Vždyť tolik lidí jim fandí. Přeje jim, ať se spolu mají dobře. Vzpomeňte na tu slavnost při svatbě, na to veselí při veselce!

A nefandí jim jenom lidé. Ženichovi a nevěstě – manželům – všem manželům na celém světě fandí Pán Bůh. Pán Bůh se špatně znázorňuje obrázkem, tak jsem ho tu naznačil farářem, který o Pánu Bohu svědčí. Na svatbě mluví o tom, že se Bohu líbí, když se lidé vydávají na společnou cestu. Když vytvářejí dvojice a chtějí si být po celý život oporou. Tak si to Pán Bůh přeje – aby do světa vstupovala láska ze vztahu muže a ženy. Aby ta láska vytvářela přívětivý dům pro děti i pro hosty. To je pořádná práce. Práce na celý život – asi jako vytvořit krásnou zahradu. S tím nejste nikdy hotovi. Proto dal Bůh i ono přikázání – Nezcizoložíš, nesesmilníš. Nebudeš si odskakovat jinam, už s tím jedním vztahem, už s tím jedním manželstvím budeš mít práce víc než dost. Když zanedbáš svou zahradu, začne pustnout a uvadat.  

Ježíš také lidem vyprávěl o vztahu muže a ženy. A vlastně přikázání desatera doplnil. Když se dva lidé dají dohromady, vzniká mezi nimi pouto. Jen si vzpomeňte na prstýnky. Co Bůh spojil, člověk ať nerozděluje, říká Ježíš. Když k sobě patříte, tak spolu buďte! Starejte se o svoji společnou zahradu. Chraňte ji před suchem a před zpustnutím. A – a v tom je Ježíšovo poselství -  i když se vám nedaří a vy si spolu nerozumíte, i když třeba máte problémy s tím přikázáním nezcizoložíš, ještě to nemusí být konec.

K Ježíšovi přivedli jednou přivedli ženu cizoložnici a chtěli s ní skoncovat. Jak bylo tenkrát zvykem, chtěli ji zabít, poněvadž porušila přikázání nesmilníš. Ježíš jim to nedovolil. Zachránil ženu před smrtí a poslal ji zpátky do života. Jdi a nehřeš víc. Vrať se, kam patříš. Dokud to jde, dokud vaše soužití není zcela zničené, dokud zahrada vašeho vztahu není celá spálená či zrytá, (ono chvíli trvá, než se zahrada zničí), dokud to jde,  pečujte o svou zahradu společně. Odměnou vám bude krása. Nádhera, jaká nevznikne za pár dní, nýbrž která se utváří po dlouhá léta.

Nesesmilníš, nezcizoložíš. Chraň v sobě tu radost a důvěru, jakou jsi měl při svatbě. Neboť takhle blízko, takhle hluboko sblížen můžeš být naráz jen s jedním člověkem.

Na začátku jsem dával hádanku. Se kterým přikázáním je sedmé přikázání úzce provázané?  Věrnost jednomu člověku a vedle ní věrnost jednomu Bohu. K sedmému přikázání se váže přikázání první. Tvůj Bůh je jen jeden, nebudeš mít jiných bohů. Taková důvěra i blízkost je jen jedna. A stejně jako u přikázání sedmého, ani zde nejsou naše cesty přímočará. Avšak i přes různá narušení, porušení a zklamání to Pán Bůh s námi nekončí, stále se o nás zajímá a zkouší to s námi. Prostě jsme velmi milováni. Amen

Izajáš 62,2-5               215; Svítí 74, 541; 384                       1 Janova 4,7-12

Kázání s obrázky pro děti a dospělé v neděli 10. listopadu 2013