Určitě jste někdy slyšeli. „Nemám čas.“ Anebo: „Až budu mít čas, tak to udělám.“ Možná jste takovou větu sami řekli. Někdy nám prostě schází vhodná chvíle, abychom dokončili nějakou práci nebo za někým zašli. Z Bible jsme slyšeli dávná slova moudrého muže. Popsal, že různé věci se dělají v různou dobu. Že někdy je dobré dělat jedno a jindy je dobré dělat něco jiného. Onen kazatel, když mluvil, používal protikladů. Je čas plakat i čas smát se. Vzpomenete si na nějakou podobnou  dvojici opaků, které jsem vám z Bible četl?

            V tuto neděli se nám podobné biblické čtení náramně hodí. Protože i my se právě nyní pohybujeme mezi různými časy. Je čas slunce i čas deště. Je čas léta i čas podzimu. Anebo – a vím, že vám to některým nebude znít zrovna příjemně – je čas užívat si prázdnin a je čas chodit do školy. Tak je to na světě prostě zařízené, že se různé doby střídají. Někdy nás změny těší, jindy ne.

            Čas utíká a časy se mění. Jak se ale lidé v čase vyznají? Jak poznají, jaký je právě čas? Vzal jsem si s sebou na pomoc pár věcí. Přesýpací hodiny – kolik času se jimi dá odměřit? Pár minut, pak se zase musejí otočit. Nástěnné hodiny – ty už dokáží pěkně spočítat hodiny během dne. Kalendář – jak dlouhou dobu zachytíme pomocí jednoho kalendáře? Každý list je jeden měsíc, dvanáct listů poskládá dohromady z dvanácti měsíců jeden rok. (Takže si v každém kalendáři můžete vyznačit právě jedny svoje narozeniny. Další budou až zase za rok.)

            Když si vezmeme kalendář na celý rok, tak v něm do kolečka můžeme vyznačit spoustu různých dějů a událostí.  Jaro – léto – podzim – zima, jsou jen hlavní značky. Lidé se naučili do kalendáře vpisovat různé věci. Kdy ubývá světla a kdy světla přibývá a den se prodlužuje. Kdy se po zimě konečně může ozvat zpěv skřivana, kdy je vhodné zasít obilí a kde je zapotřebí připravit se na chladné počasí. Kalendář nás může upozornit na důležité věci kolem nás, na svátky a různá výročí. Víte, že nás počítání času odlišuje od zvířat? Mezi člověkem a opicí zas tak velký rozdíl není, ale my lidé umíme rozlišit jarní den od podzimního. Víme, zdali je neděle nebo úterý. To opice nedokáže.

            V jedné staré modlitbě se říká Bohu taková zvláštní prosba: Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce. (žalm 90,12) Umět počítat dny. Vy umíte počítat do sta, do tisíce třebas i dál. Ale umíme počítat dny. Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce, prosíme Pána Boha. Člověk získává moudrost, když ví, kolik je jakých dní. Proto si také lidé vymysleli kalendář, aby porozuměli času a byli moudřejší. A tak máme různé časy. Stačí ukázat různé věci a napadnou vás k nim různé doby v kalendáři. Aktovka – nám může ukázat začátek školního roku. Lyže – zima, pomlázka – velikonoce, plavecký kruh – léto. Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. Kdybych dnes chodil venku s lyžemi, nebylo by to v pořádku a byl bych k smíchu.

            Teď prozradím dětem i dospělým, co se bude v následujících měsících probírat  v nedělní škole. Bude se povídat o roku a jeho proměnách. Jak plyne čas, jak se čas mění. Kdy je čas k ztišení a kdy je část k jásotu. Lidé, kteří chodí do kostela, si také vytvořili svůj kalendář a v něm umístili různé události a děje. Za pár týdnů budeme slavit díkuvzdání za letošní úrodu. Když se dny nejvíce budou krátit, budeme rozsvěcet svíčky na adventním věnci a vyhlížet příchod Spasitele. O velikonocích je řeč o kříži a prázdném hrobě. A tak dál. Tedy řeč bude o církevním roce a o tom, co naplňuje naše dny v různých obdobích roku. Protože každá věc svůj čas mívá. Píseň Svítá 137.

            Znáte školní rok, ten začne zítra. Obvykle se počítá od 1. září. Pak ještě máme kalendářní rok, který začíná – 1. ledna. No a vedle nich máme ještě církevní rok, mohli bychom říkat také kostelní rok. A v něm to, o čem se mluví v kostele – o událostech v Ježíšově životě, jak se narodil, co dělal, s kým se setkával, jak zemřel a co se dělo po jeho smrti. Také se během církevního roku mluví událostech v životě učedníků, protože my jsme jim podobní a i my se učíme řídit se Ježíšovými slovy. Jsme na tom podobně, protože žijeme ve stejném světě s podobnými problémy.

            Je čas plakat i čas smát se, je čas milovat i čas nenávidět, je čas boje i pokoje, je čas rození i čas umírání. Mluvíme v kostele o různých časech, protože ke každému času přidáváme svou víru. Věříme, že v každém čase je Pán Bůh s námi. Doprovází nás svou pomocí a svým požehnáním každý den a v každé době. To jsem vám chtěl dosvědčit nyní před začátkem školního roku. Máme zde pět prvňáčků, kteří mají před sebou velký začátek. V tom novém období bude Pán Bůh s nimi. Máme zde ještě více školáků, kteří budou pokračovat ve vyšší třídě nebo úplně na jiné škole. I s nimi Pán Bůh bude v nastávajícím čase. A bude po celý příští školní rok i s rodiči, kteří se o děti starají.  Bude i se všemi, kdo myslí na své vzdálené děti a vnoučata a modlí se za ně. Náš čas je v Božích rukou. A nepřestane v nich být. Jak píše apoštol: Nyní je den příhodný, nyní je den spásy. (2.Korintským 6,2) Nečekáme na nějaký lepší čas, až se věci pohnou a my budeme moci v Boha doufat. My v něj doufáme už nyní.

           Proto ono všechno povídání o času. Pánem našeho času nejsme my sami, ani nějaké velké, osudové, nadsvětové kukačky, ale sám Hospodin. On je dárcem každého nového dne, který je nám dopřáno zažít. Celý můj život, všechny jeho chvíle jsou v Božích rukou. Ve škole, v práci, v nezaměstnanosti, v důchodu, ve chvílích volna, o prázdninách, o svátcích, o dovolené. Chvíle radostné i chvíle těžké. Všechny jsou svěřeny Bohu, nejsou vystrčeny z jeho dosahu a působnosti. Všechno naše životní skotačení i plahočení, nadávání i triumfování, dávání i braní, to vše Boží ruce obsáhnou. Amen.

Modlitba:

Pane Bože, ve tvých rukou je náš čas. Minulost nemůžeme před tebou ukrýt. Všechno, co bylo v uplynulých dnech, ty znáš a rozumíš nám. Děkujeme. Dobře víš o věcech povedených i nepodařených. Dobře víš o chvílích, radosti i strachu, o chvílí lásky i zloby.

Pane Bože, ve tvých rukou je náš čas. Přítomnost chceme prožít s tebou. Tady a teď chceme vstoupit před tebe spolu s bratry a sestrami. Děkujeme za ně. Tady a teď toužíme uslyšet tvá slova a zaslechnout z nich pro sebe pokárání i povzbuzení.

Pane Bože, ve tvých rukou je náš čas. Budoucnost je tvůj dar pro nás. Příležitost milovat, věřit, doufat. Důležité jsou dny, které ještě neznáme. Ž se na ně těšíme, neboť ty budeš s námi, nikdy nás neopustíš. A jako tvé děti k tobě budeme vždy znovu a znovu v modlitbě volat: Otče náš…

Písně:    161; Jen Bohu patří zem; Svítá 137; Svítá 286; 397; 177,1; 636

Kázání při rodinné neděli 31. srpna 2014.