Jistě jste všichni poznali, co je na obrázku. Pražský orloj snad každý z nás viděl na vlastní oči. A každý u nás – i ten, kdo orloj neviděl – dobře ví, že se jedná o vzácnou památku a skvělou ukázku zručnosti gotických řemeslníků. Málokdo však ví, odkud se vzal název pro orloj. České slovíčko orloj nepochází z němčiny, jak jsem se původně domníval já, nepochází dokonce ani z latiny, která byla řečí středověkých učenců. Orloj převzal jméno od řeckého horologion, což označuje zařízení ke zkoumání času. (Francouzština má odsud odvozen výraz pro běžné hodiny.

           Určitě jste někdy slyšeli. „Nemám čas.“ Anebo: „Až budu mít čas, tak to udělám.“ Možná jste takovou větu sami řekli. Někdy nám prostě schází vhodná chvíle, abychom dokončili nějakou práci nebo za někým zašli. Z Bible jsme slyšeli dávná slova moudrého muže. Popsal, že různé věci se dělají v různou dobu. Že někdy je dobré dělat jedno a jindy je dobré dělat něco jiného. Onen kazatel, když mluvil, používal protikladů. Je čas plakat i čas smát se. Vzpomenete si na nějakou podobnou  dvojici opaků, které jsem vám z Bible četl?