Co znamená, když se řekne: "Je to na spadnutí“? Tím se nemyslí, že je něco špatně postavené, ale že je něco blízko. Na dosah. Lze s tím počítat. Třeba tato věž z kostek. Zatím stojí, ale spíše bychom měli myslet na to, že spadne. Už se prostě dlouho neudrží. Je lépe počítat s věží spadnutou, nežli s věží stojící. Je na spadnutí.

            Podobně i v lidských dějinách se objevují okamžiky, kdy je něco na spadnutí. Když se po rozpáleném dni náhle zatáhne obloha a zdvihne se vítr, pak je na spadnutí bouřka. Běda tomu, kdo na příznaky nedbá. Jako Ježíš říkal: Pohleďte na fíkovník. Od něj se poučte. Co znamená, když jeho listí pučí. Blíží se jaro. Přemýšlejte, milí lidé, a dívejte se kolem sebe. Co je na spadnutí? Co se může změnit dříve, než se nadějete?

My se dnes přeneseme do časů proroka Jeremjáše. Prorok Jeremjáš patřil k Božímu lidu a patřil k němu rád. Žils stejně jako druzí Izraelci ve své zemi. Nebyla to země ani obrovská, ale nebyla a ni úplně mrňavá. Nebyla úplně bohatá, ale nebyla ani úplně chudá. Byly v ní úrodné roviny, ale i neschůdné kopce. Byly v ní zavlažované oblasti, ale i vyschlé pustiny.  Avšak především to byla země, kterou Izraelci přijali od Pána Boha. Dlouho se do ní nemohli dostat. Země byla jejich zemí zaslíbenou. K ní se upínaly naděje mnoha pokolení, které žily v otroctví nebo po dlouhou dobu bloudily pouští. Izraelci dostali zemi o Pána Boha stejně jako od něj dosti Boží zákon. Mojžíš sepsal Boží směrovky pro živo, těch nejznámějších je kolik a jak se jim říká? Desatero? Lid měl svou zemi, měl Boží rady k životu. V hlavním městě Jeruzalémě měl dokonce nádherně vystavený chrám, kde se konala každý den bohoslužba k poctě neviditelného Hospodina. Co víc si mohli Izraelci přát?

A přece i v této zaslíbené zemi bylo cosi na spadnutí. Prorok to cítil. Rozpoznal lépe nežli druzí „zanesení času.“. Ježíš by měl z radost z Jeremjáše, který hlásal. Užuž se cosi změní. Co to bylo?

Země sice byla dobře zajištěna. Bůh její obyvatele vybavil vším potřebným, ale jednu věci jim dát nemohl. Víte jakou? Víte, co Pán Bůh lidem dát nemůže. Nemůže nám dát dobré chování? To si musíme zařídit sami. Pán Bůh mi nemůže dát úsměv na tvář. Abych se na vás usmíval, to musím provést sám. Zkrátka, aby se lidé k sobě pěkně chovali, aby se drželi Božího zákona lásky, to je naše dílo. Běda zemi, kde lidé k sobě ztratí slušnost a úctu. Zatím se ještě Izraelcům dobře žilo. Ale prorok říkal: Spravujete svou zemi špatně. Bez pravdy a lásky si zde život pokazíte. Přijde na vás zkáza. Vaši nepřátelé vás přemůžou.

A že takových nepřátel bylo dost. Izrael byl v kleštích. Na všech stranách měl mocné protivníky. Na jedné straně byla poušť. To byl ještě celkem překonatelný protivník. Na opačné straně bylo moře. S tím se zacházelo hůře. Na Jihu byl Egypt a Egypt je pro židy jak známo: dům otroctví. Odtam Izraelci prchli. Do otroctví se nikomu zpátky nechtělo. Faraonové dále a dál budovali své velestavby a potřebovali každou ruku. Naštěstí se nyní Egypťané hádali mezi sebou. Hlavním nepřítelem byli nyní Babyloňané.  Jejich říše rostla den za dnem. Babylónští vojáci obsazovali jedno sousední území za druhý. Pobrali už roviny kolem Eufratu, zabrali roviny kolem Tigridu. Opanovali přilehlou vrchovinu a nyní se chystali i na izraelské hory. Bylo to na spadnutí.

Obyvatelé zaslíbené země si z toho nic nedělali. Žili, jako by se nic nedělo. My jsme přece v Boží zemi. Máme Boží chrám, nás přece Pán Bůh ochrání. Jeremjáš je varoval: Pozor, žijte pořádně, jinak to s Vámi špatně dopadne. Ale lidé žili klidně dál. Ženili se a vdávaly, stavěli domy, pracovali, kupovali jídlo, slavili hostiny. Užívali si života. Jenže pak obluda na severu udělala chramst. Ukousla si kus zaslíbené země.

Jeremjáš říkal. Vidíte, to je teprve začátek. Lidé mu opět nevěřili. To byl přece jenom okraj země. Tam vlastně žili převážně cizinci. Naše území, kde žijeme my, praví Izraelci, zůstává nedotčeno. Máme chráma a máme i Boha na své straně. Ten nás ochrání. Ale už tolik klidní nebyli.

Jeremjáš ale pořád viděl, že zánik a zkáza jsou na spadnutí. Pořád lidi varoval: Nespoléhejte na chrám. Ten Vám nic nezajistí. Pán Bůh nemůže spravit naši zemi, když vy sami se nenapravíte a neodvrátíte od svých špatností. Dobré chování si musíte vyrobit sami. Bůh vám nedokáže vyčarovat úsměv na tváři. Usmívat na druhé se musíte vy sami.

To už bylo na Izraelci příliš. Místo aby posilnil jejich víru v mír, Jeremjáš lidem hrozí, že prohrají. Proto lidé zavřeli Jeremjáše do vězení. Do domácího vězení. Nesměl chodit na veřejnost a mluvit před druhými. Jenže severní Potvora udělala další chrámst. Babylónská vojska postoupila dále. Ukousla další kousek země. Tentokrát už to zakusili i Izraelci. Snad každá v Jeruzalémě měl na venkově nějakého příbuzného nebo známého, který se dostal pod nepřátelskou nadvládu. Tam už se neoslavoval Hospodin, tam se klanělo jiným bohům. Babylonským sochám.

Lidé začali nakupovat zbraně, aby se v hlavním městě mohli bránit. Teď už všichni mysleli na obranu. Ale měli přece nejmocnější zbraň. Jeruzalémský chrám. Ten je přece Boží a ten přece nepřátelé jen tak nedostanou. Jenže Babylóňané si ukusovali čím dál víc. Už stáli před hradbami hlavního města. Obklíčení trvalo dlouhou dobu. Lidé vykoupili všechno v obchodech, veškeré zásoby jídla. V městě nastal hlad. Bylo zle. Lidé si začali balit i zavazadla. Batohy ani kufry tenkrát neměli. Jenom nějaké vaky či koše.  Doslechli se totiž, co nepřátelé dělají se zajatci. Tušíte? Zajatce pobrali a odvedli do vlastní země, aby tam pracovali. Potřebovali dělníky na polích a v zahradách. Museli dřít ve prospěch babylonských božstev. Daleko od Hospodina, daleko od chrámu. Co byste si na cestu nachystali vy. Já bych si dal do batohu samé užitečné věci – musel bych si nakoupit spacák, zásobu jídla a pití, nějakou šikovnou věc na práci bych si vzal, památku na domov, důležitou věc. A hlavně cennosti – abych si měl v cizině za co nakoupit. Peníze, zlato, šperky, hodinky. Zkrátka bohatství, které lze vzít s sebou.

Jeremjáš pořád ještě sedí za své řeči v domácím vězení. Slyší, jak lidé shánějí peníze. Je jim jasné, že se Jeruzalém před mohutnou armádou nezachrání. Je to na spadnutí. Izraelci budou muset hlavní město opustit. Nechat tam domy, pole, vinice, zahrady. Všechno, co jim dávalo obživu. Teď potřebují peníze a zásoby na cestu, Také nějaké látky na stany, aby se měli kde ubytovat. Jeremjáš o všem vím, ale neříká: Vidíte, já jsem vás varoval. Dobře Vám tak. Když se všichni balí a připravují se na porážku a cestu do vyhnanství, prorok udělá naprosto bláhovou věc. On vezme svoje peníze a za ně koupí - ? Pole. Kus země. Obdělávané země. Je to rozumné? Může si člověk strčit pole do batohu? Lze si s sebou vzít pole do ciziny? To nejde. Všichni s emu smějou. Úplně se v tom vězení zbláznil, už neví, co dělat.  Prorok ale zase vidí dál a lidem ukazuje: Je to na spadnutí. Sice naše země padne, nepřátelé nás vyženou, ale my se do naší země vrátíme. Pán Bůh na nás nezapomene, jako jsme my zapomněli na něho. Slíbil kdysi dávno tuto zemi našemu národu a svůj slib dodrží. My jsme se chovali špatně, ale Bůh nám bude pomáhat, abychom se zase mohli smát. Vrátíme se.

Tedy všichni kupují zásoby, shánějí zlato a cennosti, které lze strčit do batohu. Ale Jeremiáš koupí pole. Koupí také malý stromek, švestku. Koupí také proutky vinné révy. Stromek i révu zasadí na svoje nové pole. A říká: hle. Budou růst a ponesou plody. Možná je nesklidím já ani vy, ale naše děti ano. Nebo děti našich dětí. Bůh nás neopustí. Bud naší pomocí i ve zlé době. Vrátí se k nám, když se my vrátíme k němu.

            Co se dělo pak? Nepřítel udělal další chramst. Pohltil i Jeruzalém. Zničili domy. Vyloupil chrám a zapálil jej. Tento bůh už nebude potřebný. A lidé skutečně museli do vyhnanství. Sebrali své rance a své koše. Všechny cennosti a zásoby, které mohli vzít s sebou. A šli pryč. Do ciziny. Do nejistoty. Ale s sebou mnozí z nich nesli v srdci naději. Je to na spadnutí, jek je učil Jeremjáš: je to na spadnutí. Teď jsme prohráli, ale Bůh nám pomůže. Přizná se k nám a my se vrátíme. Prorok přece koupil pole a to si s sebou neodnese. To tam zůstane. My se vrátíme – domů, k Bohu, do života.

Píseň Haleluja.

            Je to na spadnutí. Po velikonocích. Jeremjáš kdysi koupil pole, třebaže mu bylo k ničemu. Nic z něho neměl. I on musel zemi opustit. Ale dal znamení a to mělo svou sílu. I my kupujeme své pole. Velikonoce jsou naše pole, které si přisvojujeme vírou. Kristus vstal z mrtvých. Zatím jsme z něj celou úrodu nesklidili. Všichni jednou zemřeme. Ale Bůh nás neopustí. Vrátíme se domů, k Bohu, do života. Máme díky Bohu naději, že křivě vystavěné babylonské věže pýchy a hříchu se zhroutí. Ty obludy, které požírají náš lid a nezastaví se ani před nejposvátnějšími místy, ty obludy nepovládnou na věky. My jsme si pořídili pole, k pěstování naděje. Smrt, zloba a lež nezvítězí. Vítězí pravda a láska, ale dá to fušku a život, neboť ty jsou od Boha. Amen.

Marek 13,28-37                      667; 215; 580; S 19;               Židům 10,22

Kázání pro děti a dospělé v 3. neděli po velikonocích 7. května 2017.